Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5237/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. C. F., zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti žalovanému MUDr. P. D., zastoupenému JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem Ostrava, Nádražní 166, o zaplacení částek 65.858,91 Kč s příslušenstvím a 46.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. -288, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 27. února 2008, č. j. -244, zamítl žalobu o zaplacení částek 85.765,90 Kč se specifikovaným příslušenstvím a 46.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. -288, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 19.907,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.a), potvrdil jej v části, jíž bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení 65.858,91 Kč se specifikovaným příslušenstvím a 46.000,- Kč (výrok I.b), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Proti výrokům I.b, II. a III. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Protože dovoláním dotčeným výrokem I.b odvolací soud rozhodl o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem (dlužné úhrady za užívání nebytových prostor 65.858,91 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutě 46.000,- Kč), je třeba posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „ (srovnej čl. II bod 12. ) u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 113/98 a SJ 9/2000). Jelikož nárok na zaplacení smluvní pokuty 46.000,- Kč nepřesahuje limitní částku 50.000,- Kč stanovenou pro přípustné dovolání v obchodní věci, a o tu v dané věci jde, je přípustnost dovolání vzhledem k u tohoto nároku vyloučena.

Dovolání žalobce proti části výroku I.b rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 65.858,91 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Žalobce sice v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a avizuje použití dovolacího důvodu podle , avšak podle obsahu jeho dovolacích námitek ( ) je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů vytkl odvolacímu soudu nesprávně, popř. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. I nadále tvrdí, že účastníci neměli v úmyslu uzavřít smlouvu o půjčce, že žalovaným poskytnuté finanční prostředky na základě jeho požadavku použil na nadstandardní vybavení nebytových prostor a že se nikdy nezavázal mu je vrátit. Žalobce odvolacímu soudu vytýká, že své skutkové závěry čerpal pouze z výslechu žalovaného a naopak nepřihlédl k jeho tvrzením a důkazním návrhům. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalobce usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl (srovnej rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, v nichž Nejvyšší soud vyslovil názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení). Žalobce dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, nemohl by dospět k právnímu závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce podle obč. zák., a žalovaný by pak nemohl započítat svou pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalovanou pohledávku (dlužné nájemné).

Výtky žalobce, že odvolací soud neprovedl jím navržený důkaz znaleckým posudkem, který měl prokázat, že žalovaným poskytnutou částku investoval do nadstandardního vybavení nebytových prostor, a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, naplňují dovolací důvod podle dost. 2 písm. a/ Žalobce pomíjí, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.

Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalobce odmítl ( věta první a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 6.580,- Kč (, . ve spojení s , ve spojení s , a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (, a 3 , v platném znění) a z částky 1.376,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 15. prosince 2010

JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.

předsedkyně senátu