Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5342/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 31, proti žalovaným 1/ MVDr. J. Š. a 2/ B. Š., zastoupeným JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 21a, o zaplacení 3,218.823,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. srpna 2008, č. j. -226, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. srpna 2008, č. j. -226, jímž byl ve výroku o věci samé potvrzen (v pořadí sice již druhý, výsledkem však shodný) rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. ledna 2007, č. j. -201, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 3,218.823,- Kč, není přípustné podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „ “ (srovnej čl. II bod 12. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v po právní stránce zásadní význam.

Nelze přisvědčit názoru žalobce, že v dané věci je dovolání přípustné podle Je pravdou, že pro posouzení, zda jde o měnící či potvrzující rozsudek, není samo o sobě významné, jak odvolací soud rozhodl ve svém výroku, nýbrž rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení. V dané věci posoudily soudy obou stupňů práva a povinnosti v právních vztazích shodně, tj. dospěly k závěru, že žalobci nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty; na tom nemění nic skutečnost, že soud prvního stupně k tomuto závěru dospěl úvahou o rozporu sjednané výše smluvní pokuty s dobrými mravy, a odvolací soud v důsledku posouzení ujednání o smluvní pokutě jako neplatného pro nedostatek písemné formy.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, jež se vyznačují zásadním významem (tj. těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení dovolatel zpochybnil). V dovolání lze proto samostatně namítat zásadně jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uplatnění dovolacího důvodu podle zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno; dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.

Bez významu je tudíž výtka žalobce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tato výtka je navíc uplatněna bez toho, že by žalobce v dovolání obsahově vylíčil, v čem naplnění dovolacího důvodu podle shledává (činí tak pouze obecným odkazem na uvedené ustanovení).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalobce, že odvolací soud navzdory právnímu názoru vyjádřenému v rozhodnutí, jímž byl zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, posoudil ujednání o smluvní pokutě jako neplatné pro nedostatek písemné formy, aniž poučil účastníky řízení ve smyslu Tuto výhradu lze podřadit pouze dovolacímu důvodu uvedenému v o. s .ř., jímž lze vytýkat, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení samy o sobě, i kdyby byly dány, nemohou přípustnost dovolání založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ). Tak tomu v dané věci není.

V rámci dovolacího důvodu uvedeného v žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž obsahově vylíčil, v čemž shledává jeho pochybení. Obsáhle pouze popsal vývoj řízení s akcentem na skutečnost, že v předchozích rozhodnutích žádný ze soudů neposoudil ujednání účastníků o smluvní pokutě jako neplatné pro nedostatek písemné formy tak, jak nyní dovodil odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku. Je na místě připomenout, že odvolací soud k tomuto závěru dospěl na podkladě úvahy, že smlouva o dílo, která obsahovala ujednání o smluvní pokutě, nebyla uzavřena v písemné formě (nevznikla), neboť ačkoli byl návrh smlouvy určen oběma žalovaným, podepsán (resp. přijat) byl toliko žalovaným; u písemného právního úkonu je přitom právně významná vůle účastníků vyjádřená v písemném textu. Oprávněnost námitky, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, tak nelze přezkoumat, neboť v otázce rozsahu dovolacího přezkumu je dovolací soud podle vázán uplatněnými důvody v intencích jejich obsahového vylíčení. Sluší se pouze připomenout, že dovolává-li se žalobce zásadního právního významu napadeného rozsudku s odůvodněním, že v něm řešená právní otázka není soudy rozhodována jednotně, přehlíží, že Nejvyšší soud se k otázce přijetí návrhu na uzavření smlouvy určenému více osobám jen jednou z nich již opakovaně vyjadřoval (srov. např. rozhodnutí ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. , ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2001, či ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. , publikované v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu pod označením C 5405).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Vzhledem k výsledku řízení uložil dovolací soud žalobci povinnost zaplatit žalovaným náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 13.000,- Kč ( , ve spojení s a , v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč ( a 3 , v platném znění) a z částky 2.660,- Kč představující daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. listopadu 2010 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu