Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1639/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. P., b) L. B., c) M. B. a d) B. V., všech zastoupených JUDr. Ludvíkem Ševčíkem mladším, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 19, proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Bauerem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 34, oochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2009, č.j. -81, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. května 2009, č.j. -51, uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců částku 50.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne ze dne 25. listopadu 2009, č.j. -81, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 5. března 2010 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , přičemž jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřili žalobci a navrhli jeho odmítnutí pro nepřípustnost.

Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. listopadu 2009, přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. července 2009.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení není dovolání podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění

nepřevyšujícím 50.000 Kč

a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

Jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, bylo jím rozhodnuto (ve věci nikoliv obchodní) o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč u nároku každého žalobců. Nejvyššímu soudu ČR proto nezbylo, než dovolání odmítnout jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona, aniž se tak mohl zabývat důvody tohoto dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč u každého z žalobců [srov. , . písm. a), , , a a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u každého z žalobců 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860.- Kč ( ), což činí v případě všech čtyř žalobců dohromady celkem 31.440,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu