Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 117/2010

29

Cdo 117/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečkav právní věci žalobce JUDr. P. J., proti žalovanému Mgr. M. S., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce SELIKO a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 45192537, zastoupenému Mgr. Antonínem Šimečkem, advokátem, se sídlem v Brně, Jelínkova 26, PSČ 616 00, o určení pravosti pohledávky ve výši 1 milión Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. září 2009, č. j. -173, takto:

II. Ve zbytku se dovolání žalobce zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 26. ledna 2009, č. j. -139, zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobce (JUDr. P. J.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce SELIKO a. s. v likvidaci) určení, že má vůči úpadci nevykonatelnou pohledávku první třídy ve výši 1 milión Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že žalobce přihláškou podanou u konkursního soudu 11. prosince 2002 přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadce pohledávku charakterizovanou jako náhrada nemajetkové újmy v penězích (ve smyslu , ), způsobené žalobci tím, že pozdější úpadce s ním podáním doručeným žalobci 8. listopadu 1999 okamžitě zrušil pracovní poměr.

Na tomto základě pak dovodil, že žalovaný důvodně uplatnil námitku promlčení pohledávky, když posledním dnem tříleté promlčecí lhůty byl 8. listopad 2002. Žalobcův názor, že promlčecí doba je desetiletá, nesdílel.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl pro předčasnost (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žalobcova přihláška neobsahuje - ve vztahu k tvrzením o žalobcově persekuci, ostouzení a o průtazích - žádné vylíčení skutkového děje, na jehož základě byl uplatňován nárok (a to v takovém rozsahu, který by umožňoval jednoznačnou individualizaci). Případné jednotlivé pohledávky nebyly ani řádně vyčísleny, přičemž žalovaný vadu a neúplnost přihlášené pohledávky neodstranil, takže vyvolaný incidenční spor je z těchto důvodů předčasný.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“ dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí „vychází z nesprávného a nedostatečně zjištěného skutkového zjištění“ a tím i z nesprávného právního názoru a že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel konkrétně označuje napadené rozhodnutí za potvrzující a nikoli za měnící, maje za určující, že to vyplývá (podle jeho tvrzení) z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 9. září 2009. Písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí je podle jeho názoru s tímto protokolem v rozporu.

Na tomto základě dovolatel míní, že odvolací soud se při posouzení odvolání a rozhodnutím o něm ztotožnil se skutkovým a právním posouzením věci soudem prvního stupně.

Dále dovolatel polemizuje se závěrem (soudu prvního stupně) o promlčení jeho pohledávky a současně shledává přiléhavým závěr odvolacího soudu o neúplnosti a vadnosti jeho přihlášky.

Rovněž kritizuje správnost rozhodnutí o nákladech řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “). Srov. k tomu v podrobnostech pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tedy i ve druhém a třetím výroku o nákladech řízení; potud Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle ustanovení a jako objektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí o věci samé je přípustné podle , není však důvodné.

Dovolatel dovolání výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v a 3 Z obsahového hlediska je však dovolání kritikou správnosti právního posouzení věci, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v a je jím též uplatněn dovolací důvod dle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Argumentace, podle níž napadené rozhodnutí „vychází z nesprávného a nedostatečně zjištěného skutkového zjištění“ žádný z dovolacích důvodů (a to ani dovolací důvod dle ), nevystihuje (je nekonkrétní, když dovolatel nevymezuje, které skutkového zjištění, „nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“.

K dovolacímu důvodu dle

Obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 9. září 2009 (č. l. 171), jenž je stejně jako písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí veřejnou u, je co do podoby výroku vyhlášeného rozsudku (č. l. 171 p. v.) identický s obsahem písemného vyhovení napadeného rozsudku. Vadou spočívající v tom, že by napadené rozhodnutí mělo být ve skutečnosti rozhodnutím potvrzujícím, proto řízení zjevně postiženo není.

K dovolacímu důvodu dle

Z obsahu spisu se nepodává, že by odvolací soud napadené rozhodnutí založil na jiných důvodech, než jsou důvody obsažené v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí.

Z tohoto pohledu pak není pravdivé dovolací tvrzení, že odvolací soud se při posouzení odvolání a rozhodnutím o něm ztotožnil se skutkovým a právním posouzení věci soudem prvního stupně.

Na závěru, že pohledávka je promlčena, napadené rozhodnutí nespočívá a dovolatelova polemika se závěrem, který v napadeném rozhodnutí není obsažen, je z hlediska smysluplného dovolacího přezkumu bezcenná.

Závěr, na kterém napadené rozhodnutí vskutku spočívá, totiž, že žaloba je předčasná pro vady přihlášky, jež neumožňovaly její přezkum (a tudíž ani její účinné popření), vycházející zjevně z ustálených judikatorních poměrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovolatel nezpochybňuje (a naopak se k němu v dovolání přihlašuje). Dovolání tudíž není opodstatněné ani v rovině dovolacího důvodu dle

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se nepodávají ani ze spisu. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí zamítl ( část věty před středníkem ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 a § 142 odst. 1 a § 25a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. listopadu 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu