Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2562/2010

28

Cdo 2562/2010

ROZSUDEK

Technické univerzity v Liberci,

IČ: 46747885, se sídlem v Liberci, Studentská 2, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti žalovanému

D. S.,

IČ: 63871572, s místem podnikání v Malšicích 49, zastoupenému JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, o zaplacení částky 79.330,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 5. března 2010, č. j. -76, takto:

Rozsudek odvolacího soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Táboře uložil rozsudkem ze dne 2. 11. 2009, č. j. -38, žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79.330,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud vzal za zjištěné, že žalobkyně poskytla na základě objednávky žalovaného ubytování jeho zaměstnancům na vysokoškolských kolejích v jejím vlastnictví, čímž zároveň došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy mezi účastníky, žalovaný však za poskytnuté ubytování žalobkyni nezaplatil, pročež mu soud uložil povinnost uhradit dlužnou částku výrokem svého rozsudku.

K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, a rozsudkem ze dne 5. 3. 2010, č. j. -76, je potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o ubytování dle § 754 obč. zák., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k dohodě o ceně ubytování, jež je jednou z podstatných náležitostí smlouvy o ubytování. Nárok žalobkyně je třeba posoudit podle § 457 obč. zák. jako nárok z neplatné smlouvy, a žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni nabytý majetkový prospěch. Výše majetkového prospěchu odpovídá částce, kterou by žalovaný byl za běžných okolností povinen platit žalobkyni podle platné nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní, tzn. odpovídající částce přiznané soudem prvního stupně. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost je podle něj dána zásadním právním významem napadeného rozhodnutí ve smyslu a důvodnost nesprávným právním posouzením věci i vadami řízení ( i b/ ). Dovolatel považuje za správný závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky, nesouhlasí však s tím, že by hodnota peněžitého plnění, jež je povinen uhradit žalobkyni měla být stanovena ve výši částky jí požadované, neboť je třeba vyjít z obvyklé ceny ubytovacích služeb v daném místě a čase, a nikoliv pouze z evidence žalobkyně. Řízení je rovněž stiženo vadou spočívající v tom, že ačkoliv odvolací soud rozhodl o věci na základě jiného právního posouzení nároku žalobkyně než soud prvního stupně, nepoučil účastníka podle a nepřistoupil k doplnění jeho skutkových tvrzení. Předestřené důvody tedy vedly dovolatele k návrhu, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II. bodu 12. , kterým se mění , , rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V projednávané věci nelze napadenému rozhodnutí upřít zásadní právní význam ve smyslu uvedeného ustanovení, jelikož v otázce stanovení výše bezdůvodného obohacení nabytého přijetím plněním z neplatné smlouvy se odvolací soud odchýlil od závěrů opakovaně vyslovených v dosavadní judikatuře dovolacího soudu. Nejvyšší soud již dříve ve své rozhodovací praxi vyjádřil názor, že ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák., stanovící pro případy bezdůvodného obohacení spočívajícího ve výkonech povinnost obohaceného poskytnout peněžitou náhradu, nelze vykládat tak, že peněžitá náhrada odpovídá výši plnění, jež by byl obohacený povinen poskytnout v případě platně uzavřené smlouvy, ale pro stanovení výše bezdůvodného obohacení je třeba vyjít z obvyklé ceny vynakládané v daném místě a čase za služby téhož druhu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1783, svazek 24/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. ), jelikož pouze tímto způsobem je plně respektován objektivní charakter bezdůvodného obohacení, směřující k odčerpání neoprávněně nabytého prospěchu na straně obohaceného, a nikoliv poskytnutí plnohodnotné náhrady plnění předpokládaného neplatnou smlouvou tomu, na jehož úkor k obohacení došlo. Nelze přitom vyloučit, že takto stanovená výše plnění bude odpovídat částce předpokládané neplatnou smlouvou, tento závěr však lze učinit pouze, dospěje-li soud po náležitém posouzení k závěru, že obvyklá cena poskytnuté služby a tedy i výše získaného obohacení, odpovídá i ceně sjednané. Závěr odvolacího soudu, který se však o žádné úvahy týkající se obvyklé ceny obdobných ubytovacích služeb v daném místě a čase neopíral, proto nelze považovat za správný, a dovolání bylo tedy podáno důvodně.

Je-li dovolání shledáno přípustným, přihlíží dovolací soud i k možným procesním pochybením odvolacího soudu majícím charakter vady řízení ve smyslu a Dovolateli lze v tomto ohledu přisvědčit v tom, že odvolací soud pochybil, nezpřístupnil-li účastníkům svůj právní názor odlišující se od právního názoru soudu prvního stupně. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada předvídatelnosti rozhodnutí. Odvolací soud, jež potvrdí rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod vyhovění žalobě soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem, který se liší od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožní jim se k němu vyjádřit, zasahuje do zásady dvojinstančnosti řízení, a v důsledku toho i do práva na spravedlivý proces ve smyslu a d (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 7164, CD 10/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3795, CD 3/2007 nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2003 sp. zn. ). Shledal-li odvolací soud, že vzájemné vztahy mezi účastníky je třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, měl umožnit účastníkům se k tomuto právnímu názoru vyjádřit a případně se zabývat tím, zda byla v řízení náležitě splněna poučovací povinnost soudu ( ). Tento nedostatek pak lze považovat za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu , a dovolání je třeba považovat za opodstatněné i v tomto ohledu.

Protože právní posouzení věci provedené odvolacím soudem považoval Nejvyšší soud za nesprávné a jeho postup za vadný, shledal dovolání důvodným a podle , části věty za středníkem, odst. 3, věty první, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2010

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.

předseda senátu