Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3025/2008

26

Cdo 3025/2008

ROZSUDEK

České republiky – Ministerstva obrany

, se sídlem úřadu v Praze 6, Tychonova 1, proti žalovanému

JUDr. T. R.

, advokátovi se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, správci konkursní podstaty úpadkyně ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., IČ: 26149320, se sídlem v Dobříši, Příbramská 964, o zaplacení 69.845,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. -89, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. -89,

se

ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 5. září 2007, č. j. -72, tak, že se žaloba ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím zamítá, a ve výrocích o nákladech řízení,

zrušuje

a věc

se vrací

v tomto rozsahu Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Žalobce se jako pronajímatel žalobou podanou dne 17. 12. 2004 domáhal, aby mu žalovaný jako konkurzní správce úpadkyně – nájemkyně, zaplatil dlužné nájemné z pronájmu nemovitostí a náhradu poměrné části daně z nemovitostí za období od 21. 7. 2004 do 30. 11. 2004 celkem v částce 97.894,- Kč.

Žalovaný se bránil tím, že nájem zanikl 31. 8. 2004 uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Úpadkyně nemovitosti neužívala již dlouhou dobu před skončením nájmu, neboť neměla žádný majetek. Žalovaný se o existenci nájemní smlouvy dozvěděl až v listopadu 2004 a z opatrnosti nájemní smlouvu vypověděl.

Žalobce v podání ze 4. 7. 2005 uvedl, že výpověď žalovaného z nájmu obdržel 2. 2. 2005 a nájem tak zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty ke dni 31. 5. 2005. Proto rozšířil žalobu o částku 123.350,- Kč s příslušenstvím, představující nájemné a náhradu za daň z nemovitostí za dobu od 1. 12. do 31. 5. 2005. Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) usnesením z 25. 4. 2007 rozšíření žaloby nepřipustil, rozsudkem z 5. 9. 2007, č. j. -72, žalobě o zaplacení částky 97.894,- Kč s příslušenstvím vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a společnost ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., uzavřeli dne 22. 8. 2002 smlouvu o nájmu specifikovaných staveb a pozemků v katastrálních územích S. H.a P. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2004 a nájemkyně se zavázala platit celkové roční nájemné ve výši 187.830,- Kč (15.653,- Kč měsíčně) s inflační přirážkou a náhradu za daň žalobce z nemovitostí podle , o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů. Za nájemkyni smlouvu podepsal jednatel J. R., který dne 24. 5. 2004 nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Usnesením Krajského soudu v Praze z 21. 7. 2004, č. j. -24, byl na majetek společnosti ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., prohlášen konkurs a konkursním správcem byl ustaven žalovaný. K předání vyklizených nemovitostí žalobci nedošlo. Žalobce sice vyzval nájemkyni k vyklizení a předání nemovitostí doporučeným dopisem z 25. 8. 2004 ke dni 31. 8. 2004, dne 31. 8. 2004 se však k předání nemovitostí nikdo nedostavil, o čemž komise žalobce pořídila zápis. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „smlouva uzavřená mezi žalobcem a Jiřím Rambouskem za firmu ARKE není platná, protože na firmu ARKE-Jiří Rambousek, s.r.o. byl prohlášen konkurz dne 21. 7. 2004 a smlouva byla podepsána dne 22. 8. 2002“. Nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení úpadkyně podle a 2 (dále „obč. zák.“) a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci požadovanou částku i s úrokem z prodlení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem z 11. 3. 2008, č. j. -89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 28.049,- Kč s příslušenstvím, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva z 22. 8. 2002 je platná, neboť ji za společnost ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., uzavřel její tehdejší jednatel J. R. Nájemní smlouva sjednaná na dobu určitou od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2004 se však podle § 676 odst. 2 obč. zák na dobu dalšího jednoho roku neobnovila, neboť nebylo prokázáno, že by nájemkyně užívala nemovitosti i po tomto datu. Na její majetek byl prohlášen konkurs a „již 25. 8. 2004 byl úpadce ve vazbě a nemovitosti i z tohoto důvodu nemohl užívat“. Kromě toho je také z dopisu žalobce z 25. 8. 2004 a zápisu jeho komise z 31. 8. 2004 zřejmé, že neměl na pokračování nájmu zájem. Proto odvolací soud uzavřel, že žalobci náleží pouze dlužné nájemné a část náhrady daně z nemovitostí s odpovídajícím úrokem z prodlení za dobu od 21. 7. 2004 do 31. 8. 2004, zatímco nárok žalobce za dobu od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2004 není důvodný.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím (a souvisejícím výrokům o nákladech řízení) podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opřel o (dále „ “) s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se nájemní smlouva z 22. 8. 2002 podle obč. po 31. 8. 2004 neobnovila. V čl. VI. bodu 12) nájemní smlouvy se nájemkyně zavázala, že po skončení nájmu předá žalobci předmět nájmu vyklizený. Přitom pronajaté nemovitosti k 31. 8. 2004 nevyklidila a žalobu na vyklizení těchto nemovitostí do 30 dnů od tohoto data žalobce nepodal. Nájemní vztah se tak obnovil ex lege na dobu jednoho roku. Skutečnost, že jednatel nájemkyně J. R. byl v té době ve vazbě a sám nemovitosti užívat nemohl, není významná. Po prohlášení konkursu měl nemovitosti vyklidit žalovaný jako správce konkursní podstaty nájemkyně. Jen z toho, že žalobce neměl zájem na pokračování nájemního vztahu, nelze dovodit, že nedošlo k obnovení nájemní smlouvy podle obč. zák. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 10. 2002, sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů v napadené části zrušil a věc vrátil v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále opět „ “. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, sepsané za žalobce osobou, která má právnické vzdělání, a je podle přípustné, neboť směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], i když nebyly dovoláním uplatněny; existence obligatorně posuzovaných vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 676 odst. 2 obč. zák. užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

Především je třeba uvést, že citované ustanovení jednoznačně stanovuje, jakým způsobem mají smluvní strany projevit svou vůli, aby nedošlo k obnovení nájemní smlouvy. Nájemce tím, že pronajatou věc užívá jen do doby skončení nájmu, pronajímatel v případě, že nájemce nemovitost nadále užívá, podáním žaloby na její vyklizení. K otázce pokračujícího užívání nemovitosti nájemcem je použitelný výklad odst. obč. zák., týkající se obnovení nájemní smlouvy nebytových prostor. Nejvyšší soud uvedl v usnesení z 31. 10. 2002, sp. zn. , publikovaném pod C 1602 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, že „pokračujícím užíváním nebytových prostor po uplynutí dohodnuté doby je i jejich nevyklizení“. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení z dne 13. 5. 2009, sp. zn. , a v usnesení ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněných na internetových stránkách

www.nsoud.cz

. Pro výklad pojmu vyklizení nemovitosti jsou dále použitelné i právní závěry týkající se vyklizení bytu po skončení nájmu. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (zprávu Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1983, sp. zn. , uveřejněnou pod R 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 30. 6. 2003, sp. zn. , a z 26. 4. 2006, sp. zn. ). Pro projednávanou věc z toho plyne, že je-li ve vyklizení předmětu nájmu – nemovitostí, obsaženo i jejich odevzdání, pak nemovitosti nebyly nájemkyní vyklizeny (a byly i nadále užívány) i v případě, kdy nebyly pronajímateli (žalobci) rovněž odevzdány (např. předáním klíčů). Z toho je zřejmé, že nájemkyně, resp. žalovaný jako konkursní správce nájemkyně – úpadkyně, pronajaté nemovitosti ke dni skončení nájmu 31. 8. 2004 řádně nevyklidil. Pak je zcela irelevantní, že se její dřívější jednatel v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Je také nesporné, že žaloba na vyklizení nemovitostí žalobcem podána nebyla. Nájemní smlouva se tak podle § 676 odst. 2 obč. zák. od 1. 9. 2004 obnovila. I kdyby nájemní poměr zanikl výpovědí žalovaného z nájmu danou žalobci v listopadu 2004, mohlo se tak stát až v tříměsíční výpovědní lhůtě. To znamená, že v době, za kterou žalobce nájemné požaduje (od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2004), nájemní poměr trval.

Z uvedeného se podává, že v napadeném výroku ve věci samé rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolací soud jej proto, stejně jako související výroky o nákladech řízení, zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( a 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu