Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3189/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce P. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem Procházkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16,proti žalované České republice – Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Praha 5, Na Popelce 2/16, PSČ 150 06, o povinnosti provést v rámci bezpečnostní prověrky bezpečnostní pohovor se žalobcem,vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2001, č. j. -30, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 25. května 2001, č. j. -19, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná uznána povinnou provést v rámci bezpečnostní prověrky druhého stupně bezpečnostní pohovor se žalobcem v souladu s ustanovením , a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle rozhodnutí, opatření a jiné úkony podle tohoto zákona nepodléhají soudnímu přezkumu s výjimkou rozhodnutí o pokutách. Z důvodu nedostatku pravomoci soudu rozhodnout ve věci soud prvního stupně žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2001, č. j. -30, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Národnímu bezpečnostnímu úřadu.

Odvolací soud dospěl k závěru, že provádění bezpečnostních prověrek spadá dle do pravomoci Národního bezpečnostního úřadu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu, ale neztotožnil se s rozhodnutím, které soud prvního stupně vydal. Nedostatek pravomoci je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení dle ustanovení , proto je třeba řízení zastavit a postoupit věc správnímu orgánu, do jehož pravomoci náleží.

Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel namítl, že na předmětnou věc dopadá ustanovení , a to i přesto, že podle ji projednává a rozhoduje žalovaná. Žalobce se nedomáhal přezkoumání žádného rozhodnutí ani opatření žalovaného. Dovolatel podal žalobu ve smyslu , kterou takto i výslovně označil, tj. o splnění povinnosti, která vyplývala ze a kterou považuje dovolatel pro žalovanou za kogentní. Skutečnost, že ustanovení stanoví, že žalovaná zajišťuje a v rozsahu stanoveném tímto zákonem provádí bezpečnostní prověrky fyzických osob navrhovaných k určení pro styk s utajovanými skutečnostmi, nic nemění na tom, že zákon byl porušen. Stejně tak podle dovolatele neobstojí odkaz na a 6 citovaného zákona, který bezpečnostní pohovor nevylučuje, jak se mylně domnívá soud prvního stupně a žalovaný, ale jen stanoví, co nesmí být předmětem bezpečnostního pohovoru.

Dovolatel je toho názoru, že rozhodnutími soudů obou stupňů došlo ve svém důsledku k odmítnutí spravedlnosti. Z toho důvodu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě a dodává, že žalobce o provedení bezpečnostního pohovoru požádal až po provedení bezpečnostní prověrky dle Bezpečnostní pohovor po provedení prověrky nelze provést, jelikož je jedním z úkonů, který předchází vydání, resp. nevydání osvědčení pro styk s utajovanými informacemi.

Dle žalované nevyplývá pravomoc obecných soudů rozhodovat v dané věci z , rozhodování o předmětné věci není svěřeno do rozhodovací pravomoci soudů ani zvláštními předpisy.

Žalovaná dále upozornila na to, že žalobce požádal dne 3. března 2009 dle o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Důvěrné“, dne 23. 7. 2009 mu žalovaná požadované osvědčení vydala. Z toho důvodu navrhla žalovaná podané dovolání zamítnout.

Dovolací soud poté, co posoudil, že dovolání je podle přípustné, dospěl k závěru, že není důvodné.

Dovolatel namítá, že soud je pravomocný k rozhodování podané žaloby podle Podle tohoto ustanovení soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Dovolatel se žalobou domáhá podle uložení povinnosti žalované, aby v rámci provádění bezpečnostní prověrky ve smyslu provedla s žalobcem pohovor podle

, o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, upravuje postup Národního bezpečnostního úřadu při provádění bezpečnostních prověrek. V je stanoveno, že Národní bezpečnostní úřad zajišťuje a v rozsahu stanoveném tímto zákonem provádí bezpečnostní prověrky fyzických osob navrhovaných k určení pro styk s utajovanými skutečnostmi. V je vymezeno, že jsou-li při provádění bezpečnostní prověrky zjištěny skutečnosti, které mohou být na překážku vydání osvědčení, provádí se bezpečnostní pohovor. Podle cit. zákona se na rozhodování podle tohoto zákona nevztahuje , s výjimkou rozhodování o pokutách. Podle cit. zákona nepodléhají rozhodnutí, opatření a jiné úkony podle tohoto zákona soudnímu přezkumu, s výjimkou rozhodnutí o pokutách.

Domáhá-li se žalobce uložení povinnosti Národnímu bezpečnostnímu úřadu provést v rámci bezpečnostní prověrky pohovor se žalobcem, je nutné uzavřít, že se nejedná o věc spadající do pravomoci soudů ve smyslu , neboť nejde o spor či jinou právní věc, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, a nejde ani o věc, o níž by zákon stanovil, že ji projednávají soudy ( ). Soudy nemají pravomoc rozhodovat o správnosti postupu Národního bezpečnostního úřadu v této věci a nemají pravomoc mu postupem podle ukládat určitý postup v řízení o vydání osvědčení. Opravným prostředkem proti nevydání osvědčení z důvodu případného nesprávného postupu žalovaného je stížnost podle , kterou žalobce neúspěšně podal.

Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle věty před středníkem , jako nedůvodné zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a , když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2010

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu