Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4215/2008

U S N E S E N Í

NAVOS a.s.

Zemědělskému družstvu Paršovice v likvidaci

, se sídlem v Paršovicích, IČO 00149471, zastoupenému JUDr. Ladislavem Poláškem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Radhošťská 321, pro 15.372.269,79 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 27. 6. 2008, č. j. -44, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 13. 2. 2007, č. j. -10, jímž okresní soud nařídil exekuci. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že exekučním titulem je výpis ze seznamu pohledávek přihlášených v konkursním řízení vedeném proti povinnému u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. k uspokojení pohledávek oprávněné ve výši 9.683.302,- Kč a 5.688.967,79 Kč a pro náklady exekuce. Tyto pohledávky, uplatněné oprávněnou, byly uznány správcem konkursní podstaty povinného ve výše uvedených částkách; usnesení z 18. 3. 2005, č. j. -44, jímž krajský soud prohlásil na majetek povinného konkurs, byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze 6. 9. 2006, č. j. -162, změněn tak, že návrh na prohlášení konkursu byl zamítnut. Podle o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) tak zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení – e), g), i) a l) zákona, avšak platnost a účinnost úkonů provedených v průběhů konkursu tím dotčena nebyla. Dne 20. 5. 2008 pak krajský soud usnesením č. j. -363, schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku úpadce (povinného), předloženou správcem konkursní podstaty po zrušení konkursu dne 19. 9. 2007.

Upravený seznam přihlášených pohledávek ( ZKV) je samostatným exekučním titulem založeným zákonem o konkursu a vyrovnání, který tím rozšiřuje výčet exekučních titulů uvedených v a v exekučního řádu. Na základě upraveného seznamu přihlášených pohledávek lze vést po zrušení konkursu výkon rozhodnutí (exekuci) na úpadcovo jmění pro určitou pohledávku za předpokladu, že taková pohledávka byla zjištěna ( ZKV) a současně, že tuto pohledávku úpadce výslovně nepopřel ( ZKV). K prokázání exekučního titulu, jímž je seznam přihlášených pohledávek ve smyslu ustanovení ZKV, postačí oprávněnému předložit výpis z tohoto seznamu.

Odvolací soud považuje shodně se soudem prvního stupně vykonávaný seznam přihlášek za vykonatelný po stránce formální i materiální. Při přezkumném jednání byla zjištěna a uznána pohledávka oprávněného v úhrnné výši 15.372.269,79 Kč ve prospěch oprávněného. Tato pohledávka povinným jakožto úpadcem popřena nebyla a konkurs na majetek povinného byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze 6. 9. 2006, č. j. -162 (jímž bylo prvostupňové rozhodnutí o prohlášení konkursu změněno tak, že návrh na jeho prohlášení byl zamítnut). K odvolací námitce povinného krajský soud zdůrazňuje, že podle § 45 odst. 2 ZKV je exekučním titulem seznam přihlášek, který je součástí konkursního spisu, a který nepředstavuje „žádné procesní rozhodnutí“, pročež se účastníkům konkursního řízení nedoručuje. Věřitelé však mají nárok na výpis z tohoto seznamu; pokud tedy oprávněný, který disponuje výpisem ze seznamu přihlášených pohledávek, navrhne na jeho základě nařízení exekuce, má se zato, že tak činí na základě vlastního seznamu přihlášek ve smyslu ZKV. Výpis ze seznamu je pak u vydanou soudem a pro exekuční řízení musí představovat u stejné právní síly jako samotný seznam přihlášek. Podle názoru krajského soudu ani případná vada nalézacího konkursního řízení spočívající – jak tvrdí povinný – v tom, že došlo k odnětí jeho možností jednat před soudem, do exekučního řízení přenositelná není již proto, že podle ZKV platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu dotčena není. S odvolací námitkou povinného, že „se ve věci vykonává neexistující (protože promlčená) pohledávka“, se krajský soud vypořádal závěrem, že promlčením pohledávky přiznané podkladovým rozhodnutím se soud může zabývat teprve v řízení o zastavení exekuce podle

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve spojení s ustanovením písm. „d)“ /správně má být písm. „c)“/, odst. 2 ; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že otázka vykonatelnosti exekučního titulu, zde výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek, jím byla vyřešena v rozporu s ustálenou soudní praxí, zejména s usnesením Nejvyššího soudu z 21. 1. 2005, sp. zn. , a usnesením téhož soudu z 12. 4. 2007, sp. zn. . V prvním z uvedených rozhodnutí uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod poř. č. 40, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že seznam přihlášek ( ZKV ve znění účinném před 30. 4. 2000) je ve smyslu exekučního řádu exekučním titulem jen, nabylo-li rozvrhové usnesení právní moci. Ve vztahu k majetku povinného byla vedena dvě konkursní řízení. V prvém z nich, v němž likvidátor úpadce nebyl soudem vyrozuměn o přezkumném jednání konaném dne 28. 1. 2003, byl usnesením z 30. 4. 2002, č. j. -33, na majetek povinného prohlášen konkurs. Likvidátor úpadce obě předmětné pohledávky zapsané do seznamu přihlášek popřel (vyjádřením ze 16. 2. 2002 k návrhu na prohlášení konkursu a podáním z 8. 8. 2002 k seznamu přihlášek předloženému správcem konkursní podstaty). Vrchní soud pak usnesením z 15. 7. 2004, č. j. -111, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na prohlášení konkursu zamítl, a i z jeho rozhodnutí je patrno, že nyní vymáhané pohledávky považoval za promlčené. Rozhodnutí soudů obou stupňů pak Nejvyšší soud ČR zrušil usnesením z 26. 6. 2007, č. j. Odo 7/2005-297, s odůvodněním, že povinnému (tím, že k projednání návrhu na prohlášení konkursu nebylo nařízeno jednání) byla nesprávným úředním postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce (č. l. 15) pak povinný uvádí, že oprávněný vzal v řízení sp. zn. dne 11. 9. 2007, tedy poté, co Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil, svůj návrh na prohlášení konkursu zpět.

Podruhé pak byl na majetek povinného k návrhu oprávněného (a dalších navrhovatelů) prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ostravě z 18. 3. 2005, č. j. -44, řízení však bylo právě ve vztahu k oprávněnému jako jednomu z navrhovatelů pro překážku věci (tehdy) pravomocně rozhodnuté zastaveno. Jak plyne z vyjádření likvidátora úpadce z 24. 1. 2005 k návrhům dalších navrhovatelů z 25. 11. 2004 na prohlášení konkursu, pohledávku oprávněného jako jednoho z nich povinný opět popřel. K odvolání povinného pak vrchní soud rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze 6. 9. 2006, č. j. -162, opět změnil tak, že návrh (zbylých) navrhovatelů na prohlášení konkursu zamítl. V tomto druhém konkursním řízení pak bylo dne 21. 2. 2006 uskutečněno pouze zvláštní přezkumné jednání, v němž již nebyly opětovně přezkoumávány pohledávky věřitelů přihlášené v průběhu předchozího konkursního řízení.

Vzhledem k uvedenému má dovolatel zato, že závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ČR z 26. 6. 2007, č. j. -297, by měly být vztaženy i na v pořadí druhé konkursní řízení vedené pod sp. zn. , pro něž by měly platit také závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí z 25. 7. 2008, č. j. -233, že totiž způsobilost seznamu přihlášek být exekučním titulem je vázána na předpoklad, že musí jít o pohledávku zjištěnou, že pohledávka nesmí být úpadcem výslovně popřena, a že ke zrušení konkursu musí dojít po splnění rozvrhového usnesení. Konkurs byl zrušen zcela nepochybně mimo popření pohledávky oprávněného před vydáním rozvrhového usnesení, které v daném případě nemůže být vzhledem ke shora uvedenému již vůbec vydáno. Názor soudu, podle něhož je seznam pohledávek exekučním titulem i v případě, že konkurs byl zrušen před vydáním rozvrhového usnesení, tedy správný není, povinný tedy navrhuje zrušení rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci.

Nejvyšší soud, který věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovozuje-li povinný přípustnost dovolání z rozporu napadeného usnesení s judikaturou, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. a s usnesením sp. zn. , které z něj vychází, je jeho odkaz na uvedené uveřejněné i další rozhodnutí nepřípadný, jelikož ta se vztahovala na ustanovení ZKV, ve znění účinném do 30. 4. 2000, tedy ve znění před novelizací provedenou účinným od 1. 5. 2000. Tento zákon svým bodem 18 změnil znění ustanovení ZKV tak, že na příště bylo možno na základě seznamu přihlášek vést pro zjištěnou a nepopřenou pohledávku výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění nikoli až po právní moci rozvrhového usnesení, ale již po zrušení konkursu. Jak přitom plyne z rozhodnutí sp. zn. , jehož se ostatně dovolává samotný povinný, posouzení, zda seznam přihlášených pohledávek má jako tzv. jiná /než ostatní exekuční tituly obsažené ve výčtu pod písmeny a)-f)/ podle exekučního řádu povahu exekučního titulu, je rozhodná doba, kdy se tento seznam stal součástí zápisu o přezkumném jednání. To se v řízení vedeném pod sp. zn. (nikoli tedy v předchozím konkursním řízení sp. zn. ) konalo dne 1. 9. 2005 a (jako tzv. zvláštní přezkumné jednání) 21. 2. 2006. Z uvedeného plyne, že bylo nutno aplikovat ustanovení ZKV, ve znění účinném od 1. 5. 2000, tedy po novelizaci provedené , kdy možnost vést exekuci na úpadcovo jmění již nebyla vázána na existenci pravomocného rozvrhového usnesení. Týž závěr o nutnosti aplikace ustanovení ZKV, ve znění po novelizaci plyne i ze skutečnosti, že konkurs prohlášený v řízení sp. zn. byl zrušen teprve v důsledku měnícího rozhodnutí Vrchního soudu z 6. 9. 2006, sp. zn. -233 (162), jímž byl návrh na konkurs zamítnut ( ZKV).

Nepřípadný je také dovolatelův argument, že by se závěr zaujatý Nejvyšším soudem ve zrušovacím usnesení z 26. 6. 2007, č. j. -297 (vydaném v konkursním řízení sp. zn. ), měl vztahovat i na „předmětné“ konkursní řízení sp. zn. . V onom prvním řízení byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena (č. l. 73) pro zmatečnostní vadu – odnětí možnosti jednat před soudem – proto, že o návrhu na

prohlášení konkursu

bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto bez jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2006, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2006, pod poř. č. 64); nešlo tedy o vadu při

nařízení přezkumného jednání

(§ 21 ZKV).

Tvrzení povinného, že „ve věci pak bylo uskutečněno dne 21. 2. 2006 pouze zvláštní přezkumné jednání“, nemá oporu ve spise, jelikož z obsahu jeho příloh plyne, že před zvláštním přezkumným jednáním (§ 22 odst. 1 ZKV) proběhlo dne 1. 9. 2005 přezkumné jednání podle § 21 odst. 1 ZKV (jehož se řádně předvolaný úpadce /povinný/ nezúčastnil).

K dovolatelovu tvrzení (viz třetí odstavec třetí strany dovolání), že nyní vykonávané pohledávky popřel ve svém podání z 24. 1. 2005, jímž se vyjádřil k „návrhům jednotlivých navrhovatelů“ na prohlášení konkursu v řízení sp. zn. , soud připomíná, že přezkumné jednání je v pojetí zákona o konkursu a vyrovnání vnímáno jako zvláštní soudní jednání, při kterém

jedině

lze účinně přezkoumat přihlášené pohledávky konkursních věřitelů (že tedy jejich popření s účinky předjímanými pro další chod konkursního řízení ustanoveními § 23 a následujících ZKV není mimo přezkumné jednání možné, viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 6. 2009 sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5 pod poř. č. 48).

Námitka povinného, že v předcházejícím konkursním řízení vedeném pod sp. zn. , nebyl vyrozuměn o přezkumném jednání konaném 28. 1. 2003, soud zdůrazňuje, že byl-li po předchozím zrušení konkursu znovu prohlášen konkurs na majetek téhož dlužníka (připomíná se však, že i tento v pořadí druhý konkurs byl zrušen), nejsou konkursní věřitelé ani správce konkursní podstaty vázáni procesními úkony, které v procesu přezkoumávání přihlášených pohledávek učinili podle § 23 a následujících ZKV v průběhu prvního konkursu, že tedy případná absence povinného u přezkumného jednání při prvním konkursním řízení na další konkursní řízení vliv nemá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 27. 9. 20069 sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2007 pod poř. č. 72).

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu