Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4918/2008

U S N E S E N Í

PJ TRADE, s.r.o.

M. P.

, za účasti vydražitele

R. O.

a přihlášených věřitelů

Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR

, Územní pracoviště Benešov, Husovo náměstí 555,

Okresní správy sociálního zabezpečení Beroun

, Okružní 511/28,

Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov

, Komenského 821, a

FAST HYPO, a.s.

se sídlem v Praze 1, Hradební 9, IČO: 26485893, pro 528.055,- Kč s příslušenstvím, o rozvrhu výtěžku prodeje, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora se sídlem v Plzni, Palackého 28, zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30.7.2008, č.j. -142, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze 7. 12. 2007 okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu v částce 267.000,- Kč tak, že částečně uspokojil pohledávku přihlášeného věřitele FAST HYPO, a.s., částkou 47.312,- Kč, částečně pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 27.461,- Kč a částečně pohledávku oprávněného ve výši 192.227,- Kč (výrok I.), přihlášku FAST HYPO, a.s., ze směnečného platebního rozkazu jako opožděnou odmítl (výrok II.) a rozhodl, že popření pohledávky FAST HYPO, a.s., ze smluvní pokuty, učiněné oprávněnou a povinným, je důvodné (výrok III.).

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání zástavního věřitele usnesení soudu prvního stupně změnil a výtěžek z prodeje tam specifikovaných nemovitostí rozvrhl tak, že se uspokojí ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka zástavního věřitele FAST HYPO, a.s., jemuž bude vyplacena částka 267.000,- Kč s úrokem ke dni vyplacení, čímž byla celá podstata vyčerpána. Své rozhodnutí odůvodnil zejména závěrem, že pokud jde o aplikaci právní úpravy (změněné s účinností od 1. 1. 2008 ) zařazení nákladů exekuce při rozvrhu, vycházel v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí z 18. 10. 2007, sp. zn. ) i Ústavního soudu (nález publikovaný pod č. 63/1997 Sb. a nález ze 13. 6. 2002, sp. zn. ) z principu zákazu retroaktivity, spočívajícího v tom, že podle současné právní normy nelze posoudit jednání nebo právní skutečnosti či vztahy, jež se uskutečnily dříve, než nová právní norma nabyla účinnosti. Obecně tak podle odvolacího soudu platí nepravá zpětná účinnost, kdy novým právním předpisem se sice řídí i právní vztahy vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti s tím, že vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé před účinností nového právního předpisu se spravují právní úpravou dosavadní. Odvolací soud při aplikaci dosavadní právní úpravy, která platila v době rozhodování soudu prvního stupně, vycházel z toho, že pohledávka soudního exekutora, jež tehdy nebyla přednostní pohledávkou, vznikla na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce za staré právní úpravy. Protože podle lze popřít pohledávky ostatních věřitelů, a tedy i soudního exekutora nejpozději u prvního rozvrhového jednání před soudem prvního stupně, je první dražební jednání podstatné i pro zařazení pohledávky do skupiny, pořadí a pro její výši. Jestliže tedy v době prvního rozvrhového jednání platila předchozí právní úprava, lze pohledávku soudního exekutora uspokojit pouze ve třetí skupině.

V dovolání soudní exekutor namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v aplikaci právní úpravy účinné do 31. 12. 2007, a tudíž v zařazení jeho pohledávky na náhradu nákladů exekuce do třetí skupiny podle , ačkoli tato náhrada měla být podle úpravy účinné ke dni rozhodování odvolacího soudu (30. 6. 2008), tedy po novelizaci provedené , zařazena do skupiny první podle Dovolatel zdůrazňuje, že právní úprava exekučního řízení je bez výjimky normou práva procesního, z jehož povahy vyplývá, že pokud nestanoví přechodná ustanovení jinak (a přechodná ustanovení neobsahuje), má úprava procesního práva působit ode dne nabytí své účinnosti i na řízení zahájená před účinností této změny, jež k datu účinnosti novely nebyla pravomocně skončena. Ke dni rozhodování odvolacího soudu byla již účinná nová právní úprava provedená , jež pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce zařazovala do první skupiny podle V závěru dovolání pak soudní exekutor odkazuje na rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že nemůže přihlížet k úpravě provedené , jelikož ta nastala až po rozhodnutí odvolacího soudu. Z tohoto názoru Nejvyššího soudu podle dovolatele plyne, že pokud úprava provedená při rozhodování odvolacího soudu již existovala, je naopak nutné k ní přihlížet.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že v daném případě je nutno aplikovat právní úpravu účinnou před novelizací exekučního řádu , tedy účinnou do 31. 12. 2007, a v důsledku toho zařadit pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce do třetí skupiny podle

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). O takovýto případ však v souzené věci nejde.

Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu o rozvrhu rozdělované podstaty bylo vydáno dne 7. 12. 2007 - podle ve znění do 31. 12. 2007 (tj. před novelou, provedenou ). O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 30. 7. 2008.

Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález sp. zn. z 24. 9. 2009 či sp. zn. z 5. 5. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná (exekuce byla nařízena usnesením z 8. 1. 2003, č. j. -11, pravomocným 19. 3. téhož roku), je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto závěru, přijatého např. v usnesení ze 17. 3. 2010, sp. zn. , v projednávané věci odchýlit. Dovolatelův názor, že v daném případě je třeba aplikovat ustanovení již ve znění , je tedy nesprávný.

S ohledem na výše uvedené nutno uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Dovolatel procesně úspěšný nebyl, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a věty první výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu