Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2684/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně H. H., zastoupené JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalované S. Š., zastoupené JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 11, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2008, č. j. :

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. -64, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 150.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „ “) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2008, č. j. -93, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 100.000,- Kč změnil tak, že žalobu zamítl, co do částky 50.000,- Kč ho podle (dále jen „ “) potvrdil. Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení i řízení před soudem prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalovaná svým jednáním neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně a tento zásah byl takové intenzity, že jsou dány předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení . Na rozdíl od soudu prvního stupně však shledal za přiměřenou výši náhrady pouze v částce 50.000,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, směřující proti jeho výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Připomíná, že nebyly provedeny všechny důkazy k prokázání skutečné intenzity zásahu do osobnostních práv žalobkyně, zejména pak důkaz znaleckým posudkem a že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a osobnostní újmou žalobkyně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce a uvedla, že napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za správný, a proto navrhuje zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. . dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. února 2005, sp. zn. nebo usnesení téhož soudu ze dne 12. října 2006 sp. zn. .). Pokud žalovaná uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč [srov. , . písm. a), , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu