Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5397/2008

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

,

se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČ 41197518, proti povinnému

M. Ž.

, zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, pro 35.182,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2007, č. j. - 44, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 8. 2004, č. j. - 3, kterým Okresní soud Plzeň-město nařídil podle vykonatelných platebních výměrů VZP ČR, OP VZP Plzeň-město ze dne 23. 3. 2004, č. 4240400366 a č. 2140400365, k vymožení částky ve výši 35.182,- Kč, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených v příkazu exekutora, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město. Odvolací soud k námitkám povinného, že mu exekuční tituly nebyly doručeny, neboť v roce 2004 se v místě svého trvalého bydliště nezdržoval, že oprávněná nevyčerpala při doručování oznámení o zahájení správního řízení a zejména při doručování platebních výměrů všechny dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu, že mu neustanovila opatrovníka a že doručení veřejnou vyhláškou je až krajní možností, která se má užít jen ve výjimečných případech, zjistil, že exekuční tituly mu byly doručeny veřejnou vyhláškou ze dne 29. 3. 2004, a to v souladu s , o veřejném zdravotním pojištění, a s , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, podle nichž se za den doručení považuje poslední den lhůty (stanovené od 7. 4. 2004 do 22. 4. 2004). Uzavřel, že povinnému byly platební výměry doručeny v souladu s citovanými předpisy a že postup orgánu, který přistoupil k doručení veřejnou vyhláškou, „není soud v rámci exekuce oprávněn přezkoumávat, neboť jeho oprávnění směřuje podle pouze k přezkoumání správnosti potvrzení o vykonatelnosti titulu“, jehož nesprávnost však zjištěna nebyla.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázky, „zda je soud oprávněn při rozhodnutí o nařízení exekuce přezkoumávat to, zda byly při doručování exekučního titulu splněny zákonné podmínky a předpoklady pro doručení formou veřejné vyhlášky“, a „zda je při doručování písemnosti veřejnou vyhláškou podle a podle nezbytné ustanovit osobě neznámého pobytu opatrovníka“. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat postup oprávněné při doručování exekučních titulů. V této souvislosti - stejně jako v odvolání - poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , v nichž dospěl k závěru, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno doložkou vykonatelnosti, je-li její správnost účastníkem zpochybněna; vystanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména byl-li řádně doručen povinnému, je soud oprávněn a povinen provést potřebná zjištění. Z toho dovolatel dovozuje, že odvolací soud „mohl a měl přezkoumávat, zda byly exekuční tituly prostřednictvím veřejné vyhlášky řádně doručeny či nikoliv“. Má za to, že doručování veřejnou vyhláškou „je sice možné, avšak jen při splnění zákonných podmínek, a teprve jsou-li tyto podmínky splněny, lze rozhodnutí považovat za řádně doručené“. Dále namítá, že doručování veřejnou vyhláškou () konstituuje jako výjimečnou a mezní možnost, ke které lze přistoupit pouze tehdy, pokud jsou vyčerpány všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu účastníka řízení, a další šetření by bylo na újmu rychlosti řízení, a že doručením písemnosti veřejnou vyhláškou není dotčena povinnost správního úřadu ustanovit účastníku neznámého pobytu opatrovníka podle (viz komentáře ke ). Byť zvláštní zákony ( a ) upravují doručování veřejnou vyhláškou „pro případy pojistného na zdravotní pojištění“ speciálním způsobem, je třeba uvedené komentáře vztáhnout i na doručování veřejnou vyhláškou podle těchto zvláštních zákonů. Poukazuje rovněž na , podle kterého se na rozhodování o pojistném vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li zákon jinak. Zdůrazňuje, že o existenci platebních výměrů se vůbec nedozvěděl, povědomost získal až na základě exekučního řízení, resp. dopisu oprávněné, a že oprávněná nevyčerpala při doručování oznámení o zahájení správního řízení a zejména při doručování platebních výměrů všechny dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu a že mu neustanovila opatrovníka, přičemž vydání veřejné vyhlášky ze dne 29. 3. 2004 nepředcházel ani pokus o doručení těchto rozhodnutí poštou. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první )

a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s a s exekučního řádu přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

Povinný zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že exekuční tituly jsou formálně vykonatelné, a namítá, že oprávněná nevyčerpala při doručování oznámení o zahájení správního řízení a zejména při doručování platebních výměrů všechny dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu a že mu neustanovila opatrovníka, přičemž vydání veřejné vyhlášky ze dne 29. 3. 2004 nepředcházel ani pokus o doručení těchto rozhodnutí poštou. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaných rozhodnutí, včetně postupu orgánu v řízení, jež jejich vydání předcházelo. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ) a soud výkonu rozhodnutí se jimi nezabývá. Odvolacímu soudu nelze proto vytýkat, že se s výhradami dovolatele, zpochybňujícími zejména postup oprávněné při vydání exekučních titulů nevypořádal, resp. uzavřel, že postup orgánu, který přistoupil k doručení veřejnou vyhláškou, není soud v rámci exekuce oprávněn přezkoumávat.

Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na skutkovém závěru, že „exekuční tituly byly povinnému doručeny veřejnou vyhláškou ze dne 29. 3. 2004, a to v souladu s , o veřejném zdravotním pojištění, a s , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, podle nichž se za den doručení považuje poslední den lhůty (stanovené od 7. 4. 2004 do 22. 4. 2004)“, nelze mu důvodně vytýkat nesprávné právní posouzení věci [ ] v otázce formální vykonatelnosti exekučních titulů. Okolnost, že exekuční tituly byly povinnému veřejnou vyhláškou ze dne 29. 3. 2004 doručeny, povinný v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nezpochybnil, a proto jeho výtkou, že „mohl a měl přezkoumávat, zda byly exekuční tituly prostřednictvím veřejné vyhlášky řádně doručeny či nikoliv“, se krajský soud důvodně nezabýval; byť se v odvolacím řízení v exekučních věcech uplatní zásada úplné apelace ( ), i pro ně platí, že k novým skutečnostem smí odvolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže byly v odvolání namítány ( ).

Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že otázka, která podle dovolatele činí rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), a to „zda je při doručování písemnosti veřejnou vyhláškou podle a podle nezbytné ustanovit osobě neznámého pobytu opatrovníka“, není způsobilá přípustnost dovolání podle založit, neboť právní úprava podle , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, a podle , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, měla (a má i za platnosti , , účinného od 1. 1. 2006) při doručování písemností přednost před právní úpravou obsaženou v obecných ustanoveních , , která tudíž aplikovat nelze.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s , ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu