Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4289/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. D., proti žalovaným 1) J. Ř., jako správci konkursní podstaty úpadce Družstvo vlastníků Besednice, identifikační čísloosoby 48204838, a 2) Ing. K.K., zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Oldřichova 23, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2008, č. j. -141, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozhodnutím (jeho prvním výrokem) potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného rozsudek ze dne 20. února 2007, č. j. -111, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích určil, že žalobkyně má za úpadcem pohledávku 1. třídy ve výši 29.498,- Kč (dále jen „sporná pohledávka“; výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podal druhý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , (dále též jen „ “).

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ačkoliv jde o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudkem ze dne 22. června 2006, č. j. -97, zrušil (v části o určení pravosti sporné pohledávky) rozsudek ze dne 8. prosince 2005, č. j. -74, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu v této části zamítl (maje za to, že sporná pohledávka žalobkyně nebyla druhým žalovaným popřena a nejsou zde tedy předpoklady pro určení její pravosti), dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé není přípustné podle ustanovení Je tomu tak proto, že právní názor, jímž odvolací soud ve zrušujícím rozsudku zavázal soud prvního stupně (a podle něhož druhý žalovaný popřel i spornou pohledávku žalobkyně), dovolatel (logicky) nezpochybňuje (k tomu srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení uveřejněném pod číslem 77/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení (na které odkazuje i sám dovolatel), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Dovolatel při formulaci svých námitek vychází z toho, že žalobkyně jako oprávněná osoba postoupila svůj restituční nárok úpadci, který se tak stal (namísto žalobkyně) oprávněnou osobou. Následně pak dovozuje, že smlouvy, jimiž úpadce nabyl majetek Statku B., s. p. na základě schváleného privatizačního projektu, mají povahu „smlouvy o vydání majetku na úhradu restitučních nároků“, maje za to, že nabytím tohoto majetku úpadcem restituční nárok, o který v řízení jde, zanikl. Vychází tak z jiných než soudy učiněných skutkových závěrů (podle nichž žalobkyně spornou pohledávku na úpadce nepřevedla) a obsahově tím vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení nemá k dispozici a z nějž na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze. Dovolatel ostatně ani nespecifikuje, kdy a jakým právním úkonem měla žalobkyně postoupit spornou pohledávku úpadci.

Námitky, podle nichž z dohody o vyčíslení náhrad a dalších důkazů plyne, že „věc byla vydána, což se fakticky i stalo“ a „právo na náhradu ve smyslu zaniklo“, jsou pak pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy (podle kterého z důkazů neplyne, že by restituční nárok byl žalobkyni povinnou osobou vyplacen). To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a . , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i v témže znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2010

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu