Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1967/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. A. Č., zastoupeného JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 54, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2009, č. j. -146, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2009, č. j. -146, kterým byl ve věci samé potvrzen žalobu zamítající rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. července 2008, č. j. -106, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 20. října 2008, č. j. -123, není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ (srovnej článek II bod 12. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ); při úvahách o přípustnosti dovolání podle proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Bez významu jsou tudíž námitky žalobce, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jestliže dovodil, že úmyslem smluvních stran bylo podmínit vznik nároku prodávajícího na smluvní pokutu splněním jeho povinnosti předložit kupujícímu návrh kupní smlouvy. Oproti závěru odvolacího soudu, že účastníci si sjednali, že smluvní pokutu zaplatí žalovaný tehdy, neuzavře-li s žalobcem kupní smlouvu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců poté, kdy ho k tomu žalobce písemně vyzve a předloží mu přitom návrh kupní smlouvy, prosazuje žalobce názor, že taková podmínka sjednána nebyla; připomíná, že text realizační (kupní) smlouvy byl žalovanému znám, neboť byl obsažen již ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě. Tyto námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , nýbrž dovolacího důvodu podle Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002. dovodil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani výtka žalobce, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že soudy neprovedly jím navržený důkaz výslechem osob (notáře JUDr. M. V. a jeho pracovnice R. M.), které mohly dosvědčit, že žalovaný spolu se smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 17. 8. 2005, s výzvou k uzavření kupní smlouvy z téhož dne a s dohodou o změně práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené 15. 5. 2005 převzal i návrh kupní smlouvy; vyjadřuje přitom pochybnost, že by tyto osoby musely být podle a 7 , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, žalovaným zproštěny povinnosti mlčenlivosti, jak dovodil soud prvního stupně. Namítaná vada řízení spočívající v neprovedení jednoho z účastníkem navržených důkazů - i kdyby byla dána - nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní, neboť nemá přesah do roviny zásadního posouzení procesních předpisů (otázka, zda je či není takové vady, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu