Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1925/2010

U S N E S E N Í

1. SKI KLUB Strakonice

, IČ 0009 0022, 386 01 Strakonice, Máchova 108, a

2. Tělovýchovné jednoty ČZ

, IČ 0047 5021, 386 01 Strakonice, Máchova 108, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 1. 2010, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. (žalobců SKI KLUBu Strakonice a Tělovýchovné jednoty ČZ Strakonice, zastoupených Mgr. Janem Hoškem, advokátem, proti žalovaným:

A/ K. I.

, zastoupené JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou, 381 01 Český Krumlov, Rooseveltova 37,

B/ Pozemkovému fondu ČR

, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, adresa k doručení písemností: Územní pracoviště Pozemkového fondu ČR, 383 01 Prachatice, U Stadionu 383, a C/ České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 128 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží č. 42, adresa k doručování písemností: Územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 371 03 České Budějovice, Prokišova 1202/5, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:

I. Dovolání dovolatelů

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců podané u soudu pod sp. zn. Okresního soudu v Prachaticích, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích z 19. 8. 2009, č. j. -447. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců o určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. 97/1, pozemku parc. č. 113/1, pozemku parc. č. 113/2, pozemku parc. č. 118, pozemku parc. č. 128/1, pozemku parc. č. 133/1, parc. č. 140, pozemku parc. č. 141/1, pozemku parc. č. 143/1, pozemku parc. č. 147 a pozemku parc. č. 156/1 v katastrálním území K., zapsaných na listu vlastnictví č. 172 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (katastrální pracoviště P.). Bylo zároveň rozhodnuto, že se zastavuje řízení týkající se určení vlastnického práva k pozemku parc. č. 103 v katastrálním území K., zapsanému na listu vlastnictví č. 10 001 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (katastrální pracoviště P.). O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto, že žalobce SKI KLUB Strakonice je povinen zaplatit žalované K. I. 37.514,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále že žalobce Tělovýchovná jednota ČZ Strakonice je povinen zaplatit žalované K. I. 37.514,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; nebylo však přiznáno právo na náhradu nákladů řízení žalovanému Pozemkovému fondu ČR, ani žalované České republice – Úřadu pro zastupování sátu ve věcech majetkových vůči žalobcům SKI KLUB Strakonice a Tělovýchovné jednotě ČZ Strakonice. Ohledně úhrady nákladů řízení placených v tomto řízení ze státních prostředků bylo rozhodnuto, že žalobce SKI KLUB Strakonice a žalující Tělovýchovná jednota ČZ Strakonice jsou povinni zaplatit na účet Okresního soudu v Prachaticích po 192,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 1. 2010, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Prachaticích z 19. 8. 2009, č. j. -447, potvrzen ve výroku (označeném I.) o zamítnutí žaloby a ve výrocích o nákladech řízení (označených III. – VIII.). O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žalobce SKI KLUB Strakonice je povinen zaplatit žalované K. I. 13.862,64 Kč, a že žalobce Tělovýchovná jednota ČZ Strakonice je povinna zaplatit žalované K. I. 13.862,65 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; bylo také rozhodnuto, že žalovaný Pozemkový fond ČR a žalovaná Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními žalobců napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení a dospěl k závěru, že odvolání žalobců nejsou důvodná.

Odvolací soud se v úvodu odůvodnění svého rozsudku zabýval věcnou pasívní legitimací žalované České republiky v tomto sporu a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že tu je tato žalovaná v řízení o určení vlastnictví státu k nemovitostem věcně pasívně legitimována. Stejně tak se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně ohledně naléhavého právního zájmu obou žalobců na požadovaném určení podle ustanovení .

Odvolací soud dále poukazoval na to, že mezi žalovanou K. I. a žalovaným Pozemkovým fondem ČR byla uzavřena dne 10. 10. 1995 smlouva o převodu nemovitostí (nemovitostí, o něž jde v tomto řízení), a to na podkladě postoupení pohledávky od R. B. (jako oprávněné osoby podle ) vůči K. I. v hodnotě 103.325,- Kč. Pozemkový fond ČR uznal toto postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení a dohodl se s K. I. o převodu vlastnických práv k nemovitostem parc. č. 97/1, 113/1, 113/2, 118, 133/1, 128/1, 141/1, 147, 140, 143/1, 154/1 a 156/1 v katastrálním území K., a to za částku 102.325,- Kč. Vklad vlastnického práva pro K. I. byl v katastru nemovitostí povolen dne 20. 12. 1995, č. j. VI-1794/95, s právními účinky od 16. 11. 1995; odvolací soud poukazoval co do tohoto nabytí vlastnictví k pozemkům na ustanovení

Pokud žalobci v řízení namítali, že smlouva o převodu uvedených nemovitostí z 10. 10. 1995, uzavřená mezi Pozemkovým fondem ČR a K. I., je smlouvou neplatnou, byl odvolací soud toho názoru, že tyto námitky jsou nedůvodné. Odvolací soud poukazoval na to, že R. B. (který postoupil K. I. část své pohledávky ve výši 192.325,- Kč) uplatnil (jako oprávněná osoba podle ) nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář i zásoby podle , a to vůči Statku Vlachovo Březí, který výzvu k náhradě postoupil Statku Vimperk, s. p. Došlo pak k uzavření dohody mezi Rudolfem Binderem a Statkem Vimperk o stanovení výše náhrady za živý a mrtvý inventář i zásoby; k této dohodě přistoupil Pozemkový fond ČR (ve smyslu ustanovení ). K pozemkům, o něž tu šlo, nebyl uplatněn nárok na jejich vydání podle zákona o půdě a odvolací soud byl toho názoru, že tu Pozemkovému fondu ČR nic nebránilo, aby podle ustanovení převedl uvedené nemovitosti ve vlastnictví státu (na něž nebylo ve lhůtě podle uplatněno právo na jejich vydání) oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku podle ustanovení ; do práva oprávněné osoby tu pak vystoupila K. I., která smlouvou s Pozemkovým fondem ČR takto nabyla pozemky, jež jsou nyní předmětem tohoto soudního řízení. Důvody neplatnosti uváděné smlouvy z 10. 10. 1995 (uzavřené mezi Pozemkovým fondem ČR a K. I.) tu odvolací soud tedy neshledal.

Odvolací soud dále konstatoval, že nebylo v tomto řízení zjištěno, že by pozemky, o něž jde v tomto řízení, nepodléhaly (ve smyslu ustanovení ), když zejména nebylo shledáno, že by orgán ochrany zemědělského půdního fondu někdy v daném případě rozhodl o tom, že tyto sporné pozemky nejsou součástí zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení (ve znění ), o ochraně zemědělského půdního fondu.

Odvolací soud neshledal rovněž opodstatněnost námitek žalobců, že smlouva uzavřená dne 10. 10. 1995 mezi Pozemkovým fondem ČR a K. I. neodpovídá ustanovení § odst. 1 písm. c) a e) Podle názoru odvolacího soudu se převod pozemků na základě uvedené smlouvy uskutečnil podle ustanovení ; nabyvatelka K. I. byla v době uzavírání uvedené smlouvy v postavení oprávněné osoby, jíž byl postoupen nárok z titulu náhrady za živý a mrtvý inventář i zásady ve smyslu ustanovení , , a ; k pozemkům převáděným podle smlouvy z 10. 10. 1995 nebylo v zákonné lhůtě uplatněno někým právo na jejich vydání podle

Odvolací soud dospěl proto k výslednému právnímu závěru, že se žalobcům nepodařilo v tomto soudním řízení zpochybnit platnost smlouvy o převodu nemovitostí z 10. 10. 1995, uzavřené mezi Pozemkovým fondem ČR a K. I., takže uvedená žalovaná nabyla vlastnictví ke sporným pozemkům po právu. Žalobě žalobců o určení vlastnictví státu k těmto pozemkům nebylo proto možné, podle názoru odvolacího soudu, vyhovět.

Odvolací soud proto potvrdil jako věcně správný zamítavý rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení . Výrok rozsudku odvolacího soudu o zastavení řízení ohledně určení vlastnictví státu k pozemku parc. č. 103 v katastrálním území K. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci podle ustanovení . Výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení byl učiněn s poukazem na ustanovení , a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 17. 2. 2010 a dovolání ze strany obou žalobců bylo podáno u Okresního soudu v Prachaticích dne 16. 4. 2010, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 27. 1. 2010 a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvody uplatňovali, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé především měli za to, že „rozsudek odvolacího soudu má v podstatě charakter prvoinstančního rozhodnutí, neboť odvolací soud sice přisvědčil zamítavému rozsudku soudu prvního stupně, ale ze zcela jiných důvodů, provedl sám poměrně obsáhlé dokazování, přičemž věc posoudil z diametrálně odlišných hledisek, než na ni nahlížel soud prvního stupně. Fakticky tedy postupem odvolacího soudu došlo k porušení principu dvojinstančnosti občanského soudního řízení. Podle názoru dovolatelů tu bylo spíše na místě rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení u soudu prvního stupně.

Dovolatelé se rozhodně neztotožňují s právním posouzením odvolacího soudu ohledně smlouvy uzavřené mezi žalovaným Pozemkovým fondem ČR a žalovanou K. I. o převodu pozemků, které jsou předmětem tohoto soudního řízení. Dovolatelé jsou nadále toho názoru, že „i na vydání pozemků cestou tzv. nepřímé restituce k uspokojení nároků oprávněných osob mimo jiné i podle ustanovení (tedy náhrady za živý a mrtvý inventář) postupem podle a platí omezení stanovení v st. 3 písm. c) a e) , kdy pozemkový fond oprávněným osobám převádí jen pozemky na základě veřejných nabídek eventuálně jim poskytnou finanční náhradu podle V opačném případě, dovozují dovolatelé, že ustanovení , a by byla v rozporu nejméně s článkem 11 odst. 1d, pokud by právo vlastníků staveb a tělovýchovných a sortovních zařízení (o něž v tomto řízení také jde) mělo mít odlišný zákonný obsah a ochranu v návaznosti na to, zda by se uvedené stavby nacházely na pozemcích vydávaných oprávněným osobám podle apod. Dovolatelé přitom poukazovali na článek 11 odst. 1d, podle něhož „vlastnická práva všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu“.

Dovolatelé pokládají za nesprávný i názor odvolacího soudu, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, podléhají režimu zákona o půdě ve smyslu ustanovení „Jak již žalobci uvedli v řízení před odvolacím soudem, nejméně některé vydané pozemky nikdy nebyly obhospodařovanou zemědělskou půdou či nepostradatelnými pozemky s ní souvisejícími, jako takové nikdy neměly být zařazeny do zemědělského půdního fondu; do působnosti žalovaného Pozemkového fondu ČR nepříslušelo právo hospodaření s nimi ve smyslu ustanovení - zákona o půdě, což by ovšem muselo mít za následek neplatnost smlouvy pro rozpor s zákonem ve smyslu ustanovení . To platí v daném případě zejména o pozemcích parc. č, 97/1, parc. č. 113/2, parc. č. 118, parc. č. 128/1, parc. č. 140, parc. č. 147, parc. č. 154/1 a parc. č. 156/1 v katastrálním území Kubova Huť; zvláště markantní je to u pozemku parc. č. 113/2, zastavěného lyžařským vlekem.

Dovolatelé posléze nepokládají za správný názor dovolacího soudu, že v řízení bylo údajně prokázáno, že Rudolf Binder, jako původní oprávněná osoba podle , řádně uplatnil nárok na náhradu na živý a mrtvý inventář a zásoby podle Dovolatelé namítají, že R. B. měl podle ustanovení primárně nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář vůči povinné osobě, která živý a mrtvý inventář převzala a nikoli vůči České republice, potažmo vůči Pozemkovém u fondu ČR. Žalovaný Pozemkový fond ČR tedy vůbec postupem podle zákona o půdě neměl tu vydávat nemovitosti, označené v žalobě žalobců, takže toto pochybení v postupu pozemkového fondu mělo mít za následek neplatnost smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanou K. I. pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení .

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).

Přípustnost dovolání dovolatelů v daném případě tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení , odst. 3 má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam[odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z obsahu soudního spisu v daném případě (sp. zn. Okresního soudu v Prachaticích) nevyplývalo, že by odvolací soud svým rozsudkem z 27. 1. 2010 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích) řešil některou právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil některou právní otázku svým rozhodnutím v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle ustanovení v souvislosti zejména s ustanoveními , i a písm. e) , jakož i s ustanovením .

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, se tento zákon vztahuje především na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj naleží (viz písm. a/ citovaného ustanovení), ale např. i na jiný zemědělský majetek uvedený v

Podle ustanovení má původní vlastník živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, právo na jejich náhradu, pokud je vnesl do zemědělského družstva nebo mu byl odňatý (v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990).

Podle ustanovení s postoupenou pohledávkou () přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

Podle ustanovení může pozemkový fond převést nemovitosti státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v téhož zákona uplatněno právo na vydání, do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároků na náhradu podle až nebo – Nárok na poskytnutí pozemku podle ustanovení zřejmě nemá povahu nároku na vydání nemovitosti, nýbrž jen povahu poskytnutí náhrady.

V ustanovení jsou uvedeny případy pozemků nebo jejich částí, které nelze oprávněným osobám podle tohoto zákona vydat.

Podle ustanovení , věta druhá, může pozemkový fond převzít závazky povinných osob na poskytnutí náhrad podle až a téhož zákona, a to tam, kde je povinnou osobou zejména státní podnik.

Pozemkový fond ČR nabyl právní subjektivitu dnem účinnosti , kterým byl zřízen dnem 1. 1. 1992 a ke stejnému datu přešla na Pozemkový fond ČR podle i správa nemovitostí ve vlastnictví státu uvedených v tohoto zákona (tento závěr je obsažen např. již v rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i k citovaným právním závěrům z judikatury soudů, z nichž dovolací soud vychází i v tomto případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu odvolací soud ve svém rozsudku z 27. 1. 2010 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích), v němž vycházel v podstatě z týchž ustanovení i právních závěrů, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním dovolatelů, ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné u dovolání dovolatelů shledat zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení , ale ani podle jiného ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícího dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.

U dovolání nepřípustného již dovolacímu soudu nenáleží posuzovat (srov. : „Je-li dovolání přípustné …..“) v dovolání uplatněné dovolací důvody. Vzhledem k tomu však, že v dovolání dovolatelů v tomto případě byly vznášeny také výtky neúplnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů, dále nesprávného hodnocení důkazů i výtka vycházení soudů ze zjištění, která podle obsahu spisu nemají oporu v provedeném dokazování, lze poukázat v této souvislosti i na to, jak je posuzování takových výtek výslovně v uveřejněné judikatuře soudů. Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo k této právní problematice vyloženo: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, zakládají-li některý dovolací důvod výslovně stanovený v . Dovolacím důvodem nemohou být vady ani omyly při hodnocení důkazů ( ), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování jen tehdy, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu soudního spisu naopak vyplývá.

V daném případě tedy dovolací soud přikročil podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. října 2010

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu