Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4742/2008

U S N E S E N Í

města Bruntál,

se sídlem Bruntál, Nádražní 20, proti žalovaným

1) P. D.,

a

2) V. D.,

zastoupeným Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem Bruntál, Žižkovo nám. 2, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. března 2008, č. j. -54, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 3. 2008, č. j. -54, potvrdil rozsudek ze dne 25. 10. 2007, č. j. -33, kterým Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) uložil žalovaným vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 24, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, v osmém podlaží (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu, neboť jejich nájemní poměr skončil podle (správně odst. 3) ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“) ke dni 18. 3. 2007. Jelikož neshledal, že by výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), žalobě vyhověl a vyklizovací povinnost žalovaných nevázal (ve shodě se soudem prvního stupně) na zajištění bytové náhrady.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Vyjadřují přesvědčení, že výkon práv a povinností žalobce je v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), neboť okamžitým vyklizením bytu by byly postiženy především jejich děti, které tuto situaci nezavinily. Rovněž namítají, že mělo být analogicky aplikováno ustanovení obč. zák. a jejich vyklizovací povinnost vázána na poskytnutí bytové náhrady v podobě náhradního ubytování nebo alespoň přístřeší. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 21. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“)

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení odvolatelů ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolatelé neformulují otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání ( ) však vyplývá, že výtka nesprávného právního posouzení věci je založena na kritice právního názoru, že výkon práv žalobce není v rozporu s dobrými mravy, a rovněž na tom, že odvolací soud nevázal jejich vyklizovací povinnost (analogicky) podle obč. zák. na zajištění bytové náhrady.

Pokud odvolatelé zpochybnili – poukazem na okolnosti uvedené v dovolání – správnost závěru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák., lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

V soudní praxi není rovněž pochyb o tom, že užívá-li někdo byt bez právního důvodu, nelze zásadně jeho vyklizovací povinnost vázat na zajištění bytové náhrady; ustanovení § 712 obč. zák. tu ani analogicky (§ 853 obč. zák.) použít nelze. To platí i v případě, že bývalý nájemce užívá byt po skončení nájmu sjednaného na dobu určitou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. , ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 20. 1. 2005, sp, zn. ). V judikatuře dovolacího soudu rovněž nebyl zaznamenán odklon od jednoznačného znění ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák., jež upravuje nárok nájemce na bytovou náhradu pro případ zániku nájmu bytu výpovědí pronajímatele z důvodu zde vyjmenovaných. Pokud tedy odvolací soud vzhledem k okolnostem projednávané věci nepodmínil vyklizení žalovaných zajištěním bytové náhrady, je jeho rozhodnutí v tomto ohledu výrazem standardní soudní praxe.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přístupný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu