Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2122/2008

U S N E S E N Í

GENERAL PLASTIC, spol. s r.o.

městu Benešov nad Ploučnicí,

zastoupenému Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně IV, Palackého 823/4, o zaplacení 800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. prosince 2007, č. j. -120, takto:

I.

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Špičky, advokáta se sídlem v Děčíně IV, Palackého 823/4.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. prosince 2007, č. j. -120, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. července 2006, č. j. -87, ve znění opravného usnesení ze dne 24. srpna 2006, č. j. -92, není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „“ (srovnej článek II bod 12. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ); při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle , ve skutečnosti uplatnila - jak vyplývá z obsahu dovolání - zejména dovolací důvod uvedený v mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Podstatu dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalobkyně je přesvědčena, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že čtyři zastupitelé města požádali o to, aby o převzetí záruky za dluh E. V. rozhodovalo zastupitelstvo, nikoli rada. Dopis, z něhož tento údaj odvolací soud čerpal, považuje za nevěrohodný důkaz, neboť nebyl předložen v originále, nýbrž v průklepové kopii s otiskem nedostatečně vyplněného presenčního razítka žalovaného, jeho obsah nekoresponduje s dalšími důkazy (konkrétně s výpovědí M. K., zástupce starosty, či s vyjádřením samotného žalovaného ze dne 26. 1. 2006) a žalovaný náležitě neobjasnil, jak bylo naloženo s prvopisem dopisu. Žalobkyně má zato, že v řízení nebylo rovněž dostatečně prokázáno, že se žádost čtyř zastupitelů, kteří jsou na dopise podepsáni, „dostala do povědomí ostatních členů zastupitelstva“. Pokud by se totiž tak stalo, obecní zastupitelstvo by rozhodlo o přenesení oprávnění rozhodnout o této otázce z obecní rady na obecní zastupitelstvo usnesením; taková situace však nenastala. Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí o převzetí záruky města za úvěr E. V. bylo vyhrazeno zastupitelstvu města, proto podle názoru dovolatelky neodpovídá výsledkům provedeného dokazování. Argumentuje-li dovolatelka v tomto směru nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, nemohl by dovodit, že usnesení rady z 25. 8. 1992 je neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení obč. zák. pro rozpor se zákonem (konkrétně s ustanovením zákona o obcích), a musel by uzavřít, že žalovaný odpovídá za závazek E. V. jako ručitel. Jak již bylo shora vyloženo, dovolací důvod podle nelze v případě dovolání přípustného podle použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani výtky žalobkyně, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající

v tom, že „v rozporu s byli někdejší zastupitelé obce v řízení vyslechnuti jako svědci a nikoliv jako účastníci řízení“. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází do úvahy pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ). V souzené věci však uvedená námitka k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a nelze jí tak založit přípustnost dovolání. Navíc není ani opodstatněná. Žádná ze slyšených osob nebyla statutárním zástupcem účastníka řízení (žalovaného); skutečnost, že M. K. byl místostarostou obce v době, kdy došlo k uzavření smlouvy o úvěru a bylo učiněno ručitelské prohlášení, nemohla vést k tomu, aby byl vyslýchán jako účastník řízení podle

Otázku, zda lze poskytnout právní ochranu subjektu (v daném případě žalovanému), pokud prokazuje neplatnost právního úkonu (v daném případě ručitelského prohlášení) učiněného v rozporu „se zásadami poctivého obchodního styku“, odvolací soud neřešil již proto, že žalobkyní nebylo v řízení tvrzeno (natož pak prokázáno), že žalovaný tyto zásady porušil. Jestliže odvolací soud žádné závěry v tomto směru neučinil, nemohou být - logicky vzato - ani podrobeny přezkumu v dovolacím řízení.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (. ve spojení s , ve spojení s a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, v platném znění ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. září 2010

JUDr. Ivana  Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu