Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2780/2008

26

Cdo 2780/2008

ROZSUDEK

MVDr. F. Š.,

zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti žalované

L. O.,

zastoupené JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Resslova 9, o 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2008, č. j. -73, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou podanou dne 24. 4. 2006 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 40.000,- Kč s příslušenstvím jako zvýšené nájemné za dobu od května 2003 do 31. 3. 2006.

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 12. 2006, č. j. -42, žalované uložil, aby zaplatila žalobci částku 40.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně příslušenství (poplatku z prodlení) žalobu zamítl a rozhodl také o nákladech řízení. Zjistil, že rozsudkem téhož soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. -51, bylo žalované uloženo, aby vyklidila byt o velikosti 3+1 v pravém vchodě ve druhém nadzemním podlaží v domě na Dlouhé ulici 34 v D. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) po zajištění přiměřeného náhradního bytu, neboť byt užívá jako osoba vymezená v (dále „obč. zák.“), tedy jako manželka dřívějšího nájemce služebního bytu A. O., který zemřel. I když žalovaná není nájemkyní, bytu, je osobou, které náleží právo bydlení v předmětném bytě, a je proto povinna platit žalobci nájemné podle obč. zák. V době vymezené žalobou platila nájemné ve výši 1081,- Kč (jak bylo předepsáno žalobcem v roce 2002), odmítla však platit žalobci zvýšené tržní nájemné. Soud prvního stupně uvedl, že při absenci právního předpisu upravujícího zvýšení nájemného, který předvídá obč. zák., náleží rozhodnutí o zvýšení nájemného do pravomoci soudu (odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. a sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ). Výši tržního nájemného zjistil ze znaleckého posudku v částce 3.000,- Kč měsíčně, přičemž rozdíl mezi tržním nájemným a zaplaceným nájemným v době od května 2003 do března 2006 tak činil 65.246,- Kč. Vázán návrhem žalobce, který požadoval částku 40.000,- Kč, uložil soud prvního stupně žalované, aby tuto částku žalobci zaplatila. Ohledně zaplacení poplatku z prodlení žalobu zamítl s odůvodněním, že zvýšené nájemné bylo určeno teprve rozhodnutím soudu a žalovaná se tak do prodlení s jeho placením nedostala.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. -73, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že při zohlednění nálezů Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , a ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. , lze konstitutivním rozhodnutím soudu určit nájemné do budoucna, nikoli zpětně. Tyto právní závěry pak platí i pro právní vztah řídící se režimem § 712a obč. zák., tedy i pro úhradu za užívání bytu do zajištění bytové náhrady. V rozporu s uvedenou judikaturou však soud prvního stupně nesprávně určil tvz. tržní nájemné před podáním žaloby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opíral o (dále „“) a uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu, že pominul nájemní smlouvu, kterou ohledně předmětného bytu uzavřel se žalovanou v průběhu odvolacího řízení, a dále, že dopisem ze dne 17. 12. 2004, který jí byl doručen, vyzval žalovanou, aby platila zvýšené nájemné. Odvolací soud se také argumentačně nevypořádal s nálezy Ústavního soudu sp. zn. , , , a nálezy publikovanými ve Sbírce zákonů pod č. 231/2000 Sb. a 528/2002 Sb. Kromě toho odvolací soud nepřihlédl ke všem rozhodnutím Nejvyššího soudu – tak např. k rozsudkům ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. . Odvolací soud tak porušil právo žalobce na spravedlivý proces garantované y základních práv a došlo i k porušení práva žalobce na ochranu majetku podle tétoy. Žalobce navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podáními, které sám sepsal, doručenými soudu prvního stupně 8. 10. 2008 a odvolacímu soudu dne 19. 2. 2009 a dovolacímu soudu 6. 3. 2009, žalobce dovolání doplnil.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (srov. Čl. II, bod 12. tohoto zákona ) – dále opět „“.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupeným oprávněným subjektem - účastníkem řízení a je přípustné podle , neboť napadeným rozhodnutím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Pro podání dovolání stanoví účastníkovi dvouměsíční lhůtu počítanou ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu. Po uplynutí této lhůty již nelze dovolání doplňovat. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci 1. 4. 2008, a k podáním doručeným soudu 8. 10. 2008 a 19. 2. 2009 proto dovolací soud nepřihlížel. V podání doručeném dovolacímu soudu 6. 3. 2009 žalobce uvedl, že napadeným rozhodnutím „bylo rozhodnuto o právech a povinnostech osoby, která není občanem České republiky, bylo rozhodnuto o právech a povinnostech žalované, jež se podle registru evidence obyvatel v České republice nenalézá“, a odkázal na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá postup soudu v řízení, jestliže účastníkem řízení byl označen někdo, kdo účastníkem řízení být nemůže. K tomu dovolací soud konstatuje, že žalovaná je podle zápisu v evidenci obyvatelstva stále přihlášena z trvalému pobytu na adrese předmětného bytu.

Dovolatel zpochybnil správnost právního názoru odvolacího soudu, že žalované jako osobě užívající byt z titulu práva bydlení po smrti nájemce podle § 713 obč. zák. nelze nájemné zvýšit konstitutivním rozhodnutím soudu za dobu před podáním žaloby v době od května 2003 do dubna 2006.

Žalobce v průběhu odvolacího řízení v podání ze dne 11. 12. 2007 uvedl, že účastníci uzavřeli ohledně předmětného bytu dne 14. 3. 2007 nájemní smlouvu a že dne 11. 12. 2007 současně podává vůči žalované žalobu o zaplacení dlužného zvýšeného nájemného za dobu od dubna 2006. Odvolací soud se sice nájemní smlouvou nezabýval, avšak pro posouzení vztahů účastníků k bytu v době, která má tvrzené nájemní smlouvě předcházet, není tato smlouva významná. Odvolací soud vycházel z toho, že práva a povinnosti žalobce a žalované k bytu se v době od května 2003 do března 2006 řídila ustanovením § 712a obč. zák. Jak plyne z jeho znění, upravuje vztah pronajímatele a osoby, jejíž nájemní poměr skončil, a to tak, že mají práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 687 až § 699 obč. zák. a přiměřeně § 700 až § 702 odst. 1 obč. zák. Takovou osobou však v době od května 2003 do března 2006 žalovaná nebyla – užívala byt jako manželka zemřelého nájemce. Jestliže však § 713 odst. 1 obč. zák. stanovil, že osoby, které po smrti nájemce užívají byt, nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt, pak žalované svědčilo v uvedené době právo bydlení a za trvání tohoto práva žalované k bytu lze použít ustanovení § 712a obč. zák. analogicky.

Ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. července 2006, sp. zn. , z 30. srpna 2006, sp. zn. , z 31. srpna 2006, sp. zn. , z 10. října 2006, sp. zn. , z 24. října 2006, sp. zn. , z 21. března 2007, sp. zn. , a z 27. dubna 2007, sp. zn. . V rozsudku ze dne 29. října 2008, sp. zn. , pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. , byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první Navíc plénum Ústavního soudu České republiky přijalo pod sp. zn. dne 28. dubna 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle y ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od názorů vyslovených v nálezech z 9. září 2008, sp. zn. , a ze 4. prosince 2008, sp. zn. , a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. července 2009, sp. zn. ).

Rozsudek odvolacího soudu je tak v souladu judikaturou Ústavního soudu České republiky a již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky. Ani rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalobce poukazoval, nejsou s touto judikaturou v rozporu a z hlediska rozhodování Ústavního soudu je určující citované stanovisko sp. zn. . Nelze tedy uvažovat ani o tom, že odvolací soud porušil právo žalobce pokojně užívat majetek podle d. Dovolací důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci, tak není opodstatněný. Protože dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v , a b) a nebo k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, dovolání podle zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. září 2010

JUDr. Marie R e z k o v á, v. r. předsedkyně senátu