Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4821/2008

U S N E S E N Í

RESPALDO,

1) JUDr. M. U.,

a

2) M. U.,

zastoupeným Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2008, č. j. -162, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Petra Smejkala.O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. prosince 2005, č. j. -125, rozhodl, že se určuje, „že na domě č. p. 15 stojícím na staveb. parcele parc. č. 71/11 k. ú. S. u J., obec S., nevázne věcné břemeno spočívající v právu spoluužívání vchodu, chodby a schodiště domu č. p. 15 ve prospěch vlastníků domu č. p. 12 stojícího na staveb. pozemku parc. č. st. 71/8, k. ú. S. u J., obec S.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. dubna 2008, č. j. -162, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o a odst. 3 („ “) a uplatňují dovolací důvody uvedené v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z , který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle ], jestliže jde o výklad procesních předpisů, který z napadeného rozsudku činí rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Podstata dovolání je ve výtce, že soudy z úřední povinnosti na věc neaplikovaly ustanovení obecného z roku 1811 (dále „o. z. o.“). Žalobci nejsou povinni uplatněný nárok právně kvalifikovat, to je věcí soudu, jsou však v souladu se zásadou projednací povinni tvrdit právě rozhodné skutečnosti a nabídnout k nim důkazy. Tak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech č. 4/2007, se uvádí: „V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat“. V dané věci žalovaní potřebné skutečnosti netvrdili, a proto se soud nemohl otázkou vydržení již v době platnosti o. z. o. zabývat.

Nelze přisvědčit ani názoru, že ze svědeckých výpovědí vyplývá, že právo odpovídající věcnému břemeni bylo vykonáváno. Jak svědkyně Hálová, tak i svědek Karpíšek uvedli, že k přístupu bylo třeba svolení vlastníků dotčených domů; ostatně ani samotná skutečnost, že přístup byl využíván snad již ve 30. letech minulého století, nic nevypovídá o případné existenci služebnosti nebo alespoň o držbě práva služebnosti jako nezbytném předpokladu vydržení. Stále je použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. září 1924, sp. Rv I 711/24, Vážný 4128, z něhož vyplývá, že držba práva jest zde jen tehdy, když toto právo je požadováno jako právo a odpůrcem trpěno jako povinnost. Samotné chování, které by mohlo být obsahem práva, ještě nezakládá jeho držbu. Základní podmínkou pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva. K vydržení nestačí pouhé chování, které by mohlo být obsahem takového práva (např. přecházení přes cizí pozemek, odběr vody ze sousedovy studny); takové chování, má-li vést k vydržení, musí být vykonáváno jako právo a ten, kdo se takto chová, musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je subjektem vykonávaného práva. Nejvyšší soud konstatoval: „Přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2001, sp. zn. , C 551 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

Ostatní námitky jsou buď skutkové povahy, ke kterým v dovolacím řízení nelze přihlížet, nebo jde o takové tvrzené vady řízení, které nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí. Lze poznamenat, že podle judikatury Nejvyššího soudu za jinou vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, nelze považovat, jestliže soud učiní zjištění z obsahu jiného soudního spisu, včetně tam zaznamenaných svědeckých výpovědí (rozsudek ze dne 30. července 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek č. C 652).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a , neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo, zatímco žalobci takové náklady, na jejichž náhradu má právo, vznikly. Tyto náklady sestávají z odměny advokátovi za podání vyjádření k dovolání a činí podle , , , ve spojení s a ve znění pozdějších předpisů 5.000,- Kč; náklady dále představuje 300,-Kč jako náhrada hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby podle ve znění pozdějších předpisů. Žalobci dále příslušní náhrada za daň z přidané hodnoty podle ve výši 1060,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle příslušného právního předpisu. Celkové náklady dovolacího řízení tedy činí 6.360,- Kč. Žalovaní, kteří mají v řízení postavení nerozlučných společníků, mají tedy povinnost zaplatit společně a nerozdílně uvedenou částku k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval ( , a ). Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost uloženou jim tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. září 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r.

předseda senátu