Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
C25644A336F9767EC1257A4E0065DBEF.html
HTML · 18.16 KB
No categories available
20 Cdo 5337/2008
U S N E S E N Í
a) Ing. D. N.
,
b) Ing. Arch. P. N.
, a
c) JUDr. PhDr. D. K.
, proti povinné
JUDr. I. B.
, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 449/2007 , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2008, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. 8. 2007, č. j. 34 E 449/2007 -8, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003 -26, změněného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 20 Co 274/2006 -65, k vymožení povinnosti povinné nainstalovat na své náklady zvonkové tablo s domovním telefonem na původní místo vpravo od vchodových dveří a napojit toto zvonkové tablo s domovním telefonem na byt oprávněných a k vymožení povinnosti povinné nahradit oprávněným náklady výkonu rozhodnutí výkon rozhodnutí (výrok I.). Povinné uložil zaplatit oprávněným částku 19 787,50 Kč odpovídající nákladům k provedení rozsudku Obvodního soudu proto Prahu 1 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003 -26, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Soud oprávněným povolil, aby si dali provést uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003 -26, změněný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 20 Co 274/2006 -65, panem D. S (výrok III.). Dále soud oprávněným uložil zaplatit soudní poplatek 1 000,- Kč (výrok IV.).
Městský soud odvolání povinné proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně odmítl. Usnesení potvrdil ve výrocích I., II. a III. ve znění výroku III., že se oprávněným povoluje, aby si dali provést na náklady povinné pravomocný a vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003 -26, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12 10. 2006, č. j. 20 Co 274/2006 -65, D. S., který je při výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce, o kterou jde. Dále městský soud uložil povinné zaplatit oprávněným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1000,- Kč. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny a že skutečností, že povinná uloženou povinnost již splnila, se nelze při nařízení výkonu rozhodnutí zabývat.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř. “), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Namítá, že § 251 o. s. ř. o. s. ř. umožňuje nařídit výkon rozhodnutí až tehdy, nesplní-li povinný dobrovolně svoji povinnost; jestliže je uložená povinnost splněna, právo na nařízení výkonu rozhodnutí nevznikne. Stejně tak měl soud nařídit jednání (§ 253 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť by tím nedošlo v souzené věci ke zmaření účelu výkonu rozhodnutí a vyšlo by najevo, že oprávnění odmítají povinnou stanovený způsob provedení prací. Poukázala na § 18 o. s. ř. o. s. ř. , zdůraznila rovné postavení účastníků s tím, že tato zásada je porušena v případě, kdy soud věří pouze jedné straně a druhé neumožní obranu. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění ve vyjádření k dovolání uvedli, že povinná dosud stanovenou povinnost nesplnila a že dovolací námitky povinné jsou nedůvodné. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. ).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , jež se při posuzování přípustnosti dovolání ve věci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí užije obdobně (§ 238a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedla a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Jak již Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvedl, při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda, popřípadě v jakém rozsahu, povinný splnil vymáhanou povinnost; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65 , uveřejněné pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965). Námitka splnění uložené povinnosti je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda v poměrech § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. o. s. ř. - v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004 , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101). Případná nedůvodnost návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se může odrazit až při rozhodování o nákladech řízení.
Jestliže odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní právní význam.
Protože dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Povinná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, oprávněným, kterým vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 142 odst. 1 , § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 , věty první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v .r.
předsedkyně senátu