Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4231/2008

30

Cdo 4231/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

PRAMEN JINDŘICHŮV HRADEC, státní podnik v „likvidaci“,

se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 168/II, IČ: 00092924, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce

JUDr. M. H.,

 správce konkursní podstaty úpadkyně LIKOS, s.r.o. v likvidaci, IČ: 47537647, se sídlem správce konkursní podstaty v Blatné, J. P. Koubka 81, proti žalované

 DANESA, s.r.o.,

se sídlem v Praze 5, Elišky Přemyslovny 1335, IČ: 25605674, zastoupené  JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu Praha - východ  pod sp. zn. , o dovolání žalobce a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2008, č.j. -269, takto:

I. Dovolání vedlejšího účastníka

se odmítá

.

II. Dovolání žalobce

se zamítá.

III. Žalobce a vedlejší účastník

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Horčice, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou doručenou Okresnímu soudu Praha – východ dne 25.8.2000 určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené 17.12.1997 mezi společností DANESA, s.r.o., jako kupující a společností LIKOS, s.r.o., jako prodávající, ohledně blíže označených nemovitostí s tím, že má vůči společnosti LIKOS, s.r.o. vymahatelné pohledávky a předmětná kupní smlouva zkracuje jejich uspokojení.

Žalovaná založila svoji procení obranu mimo jiné na tvrzení, že se v daném případě jednalo o prodej části podniku, nikoliv o prodej nemovitostí s tím, že na věc se vztahuje ustanovení § 476 a násl. obch. zák. a že nebyla zachována lhůta k uplatnění nároku žalobce.  

Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č.j. -222, určil, že je vůči žalobci právně neúčinná kupní smlouva uzavřená dne 17.12.1997 mezi firmou DANESA, s.r.o., jako kupující a firmou LIKOS, s.r.o., jako prodávající, ohledně nemovitostí blíže označených v rozsudečném výroku (výrok I.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 16.397,90,- Kč a vedlejšímu účastníku na straně žalobce 3.922,30,- Kč (výroky II. a III.).

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce má za společností LIKOS, s.r.o. (dále též „dlužník“), vymahatelné pohledávky přiznané pravomocnými rozhodnutími soudu. Dlužník převedl odporovatelnou smlouvou předmětné nemovitosti na společnost DANESA, s.r.o., když v době převodu byla jednatelkou obou společností Ing. H. Soud prvního stupně projednávanou věc posoudil podle ustanovení § 42a obč. zák. a dovodil, že Ing. H. je třeba považovat za osobu blízkou ve smyslu ustanovení § 116 a § 117 obč. zák. Z tohoto hlediska se žalované nepodařilo prokázat, že nemohla rozpoznat úmysl dlužníka zkrátit věřitele ani při vynaložení náležité pečlivosti dle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. Námitka žalované, že v projednávané věci nešlo o prodej nemovitostí, ale o prodej části podniku, v řízení nebyla prokázána, neboť tato skutečnost nevyplývá z obchodního rejstříku.

K odvolání žalobce a žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 17.12.1997 mezi společností DANESA, s.r.o., jako kupující a společností LIKOS, s.r.o., jako prodávající, ohledně nemovitostí blíže označených v rozsudečném výroku, je ve vztahu k žalobci právně neúčinná (výrok I.). Současně zavázal žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 44.528,37,- Kč (výrok II.).

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem na určení, že odporovatelná kupní smlouva je ve vztahu k žalobci právně neúčinná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 6.3.2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 11.12.2002, sp. zn. a rozsudek ze dne 29.7.2003, sp. zn. ) dospěl k závěru, že v daném případě je naléhavý právní zájem dán.

Dále dovodil, že úprava odporovatelnosti ve smyslu ustanovení § 478 obch. zák., a to s účinkem přechodu závazku při prodeji podniku (jeho části) z prodávajícího na kupujícího, je ve vztahu k ustanovení § 42a obč. zák. úpravou speciální.

Z tohoto hlediska dospěl k závěru, že soud prvního stupně nedostatečně hodnotil skutková tvrzení žalovaného a označené důkazy o tom, že předmětné nemovitosti byly součástí části podniku prodávajícího dlužníka, kdy odporovatelnou smlouvou ze dne 15.12.1997 (správně 17.12.1997) byla prodávána část podniku dlužníka, a to divize organizačního a ekonomického poradenství s právním zajištěním, kdy součástí předmětu převodu byly jednak nemovitosti, jednak další závazky a pohledávky prodávajícího. V uvedeném rozsahu bylo na žalovaném břemeno tvrzení a důkazní o tom, že byla taková část podniku způsobilá prodeje.

Po poučení žalovaného dle ustanovení až 3 doplnil, resp. zopakoval dokazování a zjistil, že podle organizačních směrnic prodávajícího dlužníka, ve spojení s jeho účetními uzávěrkami a na základě předmětné smlouvy o prodeji části podniku, zde byla část společnosti dlužníka označována jako divize organizačního a ekonomického poradenství s právním zajištěním, která byla smlouvou ze dne 15.12.1997 (správně 17.12.1997) prodána kupující společnosti DANESA, s.r.o.    

Podanou žalobu proto posoudil na rozdíl od soudu prvního stupně podle ustanovení § 478 obch. zák. a uzavřel, že vzhledem k uplynutí prekluzivních lhůt zde stanovených zanikl nárok žalobce domáhat se u soudu odporu podle uvedeného ustanovení.

Proti tomuto rozsudku podali žalobce a vedlejší účastník dovolání.

Jeho přípustnost žalobce dovozuje z ustanovení a podává je  z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení Zejména namítá, že odvolací soud při svém rozhodování neaplikoval ustanovení obch. zák., ve znění účinném k 17.12.1997. Z obsahu spisu vyplývá, že převod majetku proběhl mezi „osobami blízkými“ ve smyslu ustanovení až 3. Na jedné straně vztahu stála společnost LIKOS, s.r.o., jejímž jménem jednala jednatelka Ing. D. H., a na druhé straně stála společnost DANESA, s.r.o., jejímž jménem rovněž jednala jednatelka Ing. D. H. Majetek, který byl převáděn mezi oběma společnostmi, přesahoval několikanásobně výši základního jmění (kterým se rozumí základní kapitál dle obch. zák., ve znění účinném k 17.12.1997), přičemž pro naplnění podmínek ve smyslu ustanovení obch. zák. postačí, aby převáděný majetek byl ve výši přesahující 1/10 základního jmění. Žalobce má za to, že nesplnění povinností předpokládaných ustanovením obch. zák. zakládá absolutní neplatnost právního úkonu. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vedlejší účastník dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení , že rozhodnutí  spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení , a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle ustanovení Zejména zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že v daném případě se jednalo o prodej části podniku. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce a vedlejšího účastníka jako nepřípustná odmítl.

 Při posuzování uvedených dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.  

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Pravidlo uvedené v ustanovení , že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého v řízení podporuje, se uplatní v průběhu (během) občanského soudního řízení. Na oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky ustanovení nedopadá; možnost vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení a podat žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost řeší ustanovení Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, že by vedlejší účastník mohl podat též dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, byl v soudní praxi přijat (za pomoci argumentu e silentio legis) a nadále je přijímán jako správný závěr (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2003 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004), podle kterého vedlejší účastník není (podle právní úpravy účinné od 1.1.2001) osobou oprávněnou k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Protože k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není vedlejší účastník oprávněn (subjektivně legitimován), Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

 Žalobce subjektivně přípustným dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změněn. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.

Dovolací  soud  přezkoumá  rozhodnutí odvolacího  soudu  jen z  důvodů  uplatněných v  dovolání. Jestliže je dovolání  přípustné, jako je tomu v posuzované  věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( ).

Dovolatel v dovolání uplatňuje dovolací důvod, nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, přičemž namítá, že pro nesplnění podmínek předpokládaných ustanovením § 196a obch. zák. je odporovatelná kupní smlouva ze dne 17.12.1997 absolutně neplatná.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že předmětnou kupní smlouvu ze dne 17.12.1997 je v daném případě třeba posuzovat jako smlouvu o prodeji části podniku, které lze odporovat podle ustanovení § 478 obch. zák., jež je ve vztahu k institutu odporovatelnosti podle ustanovení § 42a obč. zák. úpravou speciální s tím, že nárok žalobce domáhat se odporu u soudu podle ustanovení § 478 obch. zák. zanikl pro uplynutí prekluzivních lhůt zde stanovených. Námitka uplatněná žalobcem v dovolání tento závěr odvolacího soudu nezpochybňuje, přičemž neplatnému právnímu úkonu nelze s úspěchem odporovat.   Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanoveních , , b) a , a protože zjištěna nebyla ani jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Protože dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobce bylo odmítnuto a dovolání žalobce bylo zamítnuto, jsou žalobce a vedlejší účastník povinni ve smyslu ustanovení věty první, a nahradit žalované náklady, které v dovolacím řízení vynaložila.

V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč (srov. , a ve znění , č. , č. a č. ) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), vše zvýšené o 20% DPH v částce 960,- Kč. Celkovou částku 5.760,- Kč jsou žalobce a vedlejší účastník povinni zaplatit v zákonné lhůtě ( ) společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovanou v dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2010

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu