Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2884/2009

28

Cdo 2884/2009

ROZSUDEK

Zemědělské družstvo

Lanžhot

– v likvidaci,

se sídlem Lanžhot, okres Břeclav, zastoupeného JUDr. Janem Navrátilem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 1 proti žalovanému

Společné družstvo Pomoraví,

se sídlem Lanžhot, Nová 550, okres Břeclav, zastoupeného Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2008, č. j. – 126, takto:

I. Dovolání žalovaného

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 10. 2006 č. j. – 95 tak, že určil, že žalobce je vlastníkem budov vepřína (porodny prasnic) postaveného na pozemku parc. č. st. 1323 o výměře 1202 m2, požární zbrojnice (manipulačního skladu) na parc. č. st. 1322 o výměře 409 m2 a skladu (kolny) na pozemku parc. č. st. 1316 o výměře 1018 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, na listu vlastnictví č. 2636 jako budova bez čp/če – zem. stav. na parcele č. st. 1323, budova bez čp/če – jiná st. na parcele č.st. 1322 a budova bez čp/če – tech.vyb. na parcele č. st. 1316, vše v k. ú. L. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 42.771,- Kč.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně doplněného v odvolacím řízení čtením originálů tří smluv ze dne 2. 2. 1994 nazvaných „smlouva o převodu nemovitostí“.Z jejich obsahu zjistil, že žalobce jako převodce a žalovaný jako nabyvatel se dohodli na převodu tří shora uvedených budov na pozemcích v katastrálním území L. tak, že žalobce touto smlouvou tyto budovy žalovanému převedl a žalovaný je do svého vlastnictví přijal, přičemž za každou z těchto budov byla sjednána

„cena převáděné nemovitosti“

, a to 339.59,- Kč, 71.395,- Kč a 328.372,- Kč, ohledně níž je v každé z těchto smluv shodně uvedeno, že je

„nabyvatelem vyrovnána započtením jeho pohledávek vyplývajících z nároků ve smyslu ustanovení na základě uplatněných nároků ve smyslu a v souladu s ust. § 33a odst. 1 ve znění zákona č. 195/1993 Sb.“.

Dalším ustanovením těchto smluv je vždy shodně konstatováno, že „

nabyvatel je oprávněnou osobou podle § 33a odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb. a , v souladu s a přijatých stanov ZD Lanžhot“

a že „

převodce prohlašuje, že nemá možnost jiné formy úhrady této pohledávky, a proto považuje tuto smlouvu za dohodu ve smyslu “.¨

Při těchto zjištěním

dospěl odvolací soud k závěru

, podle něhož z obsahu těchto smluv, který je u všech tří shodný (vyjma individuálního označení každé převáděné nemovitosti a její „ceny“) je zřejmé

, že nejde o smlouvu kupní, darovací ani směnnou, jejímž pojmovým znakem by byl pouhý převod nemovitostí (resp. vlastnického práva k ní), ale podle obsahu jde o dohodu o vypořádání pohledávek podle , tedy

o dohodu o vypořádání majetkového podílu oprávněných osob (jejich nástupce) k transformovanému družstvu

.

To plyne i z tvrzení obou účastníků, že žalovaný získal pohledávky jednotlivých oprávněných osob v souladu s zákona o půdě ( , ve znění zákona č. 195/1993 Sb.) a pro nemožnost jiné formy jejich vypořádání převedl žalobce (povinná osoba) na žalovaného (nástupce jednotlivých oprávněných osob) předmětné tři budovy, jimiž měl takové pohledávky uspokojit v částech odpovídajících sjednaným „cenám“ převáděných nemovitostí.

V souladu s tímto právním posouzením připomněl odvolací soud, že

pro takové smlouvy je nezbytnou zákonnou náležitostí označení těch pohledávek na vydání majetkového podílu, které jimi mají být uspokojeny. Nejde tedy o zápočet jedné pohledávky proti druhé, ale přímo o uspokojení tvrzených pohledávek.

Ze smluv však vůbec není zřejmé, které pohledávky proti žalobci jako povinné osobě a od kterých oprávněných osob jsou takto uspokojeny.

Identifikace jednotlivých uspokojených pohledávek či jejich částí je zcela nezbytnou podmínkou k tomu, aby bylo možno zjistit:

-zda tyto pohledávky existují k datu uzavření dohody,

-zda jsou splněny zákonné podmínky pro jejich uspokojení a

-zda a v jakých částech je každá ze smluv o takovém vypořádání majetkového podílu v transformovaném družstvu platná.

Podle odvolacího soudu z obsahu smluv vyplývá pouze to, že převodem budov mají být uspokojeny nijak neoznačené a nijak neurčené pohledávky žalobce jako nástupce oprávněných osob, aniž je zřejmé, jaké pohledávky kterých původně oprávněných osob a jakých částkách jsou takto uspokojeny. Proto jsou

všech tři předmětné smlouvy absolutně neplatné pro neurčitost vymezení jejich předmětu ve smyslu § 37 odst. 1 o. z.

V důsledku toho nemohlo na jejich základě přejít vlastnictví k uvedeným budovám ze žalobce na žalovaného.

Při nesporných zjištění o vlastnickém právu svědčícím původně žalobci, který budovy sám vybudoval a byly pro něj zapsány v katastru nemovitostí na základě stavebních rozhodnutí uvedených v odstavci I. každé ze zkoumaných smluv a při absenci zjištění jiných důvodů, v jejichž důsledku by žalobce vlastnické právo k předmětným budovám pozbyl, tak platí závěr o trvání jeho vlastnického práva k budovám, jak pro něj bylo zapsáno v katastru nemovitostí před uzavřením posuzovaných neplatných smluv. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v souladu se zněním žaloby, ale i tak, jak jsou zapsány v katastru nemovitostí jako „budovy bez čp/če.“.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Důvodnost dovodil z ustanovení , s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel rekapituloval proces vzniku žalovaného jako transformovaného družstva, poukazoval na oprávněnost svého postupu při uzavírání předmětných smluv s tím, že využil ustanovení , které umožňovalo smluvně převádět veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a nároky na vydání podílu podle na jiné osoby. Opakoval poté, že oprávněné osoby, které provozovaly zemědělskou výroby, ať byly členy družstva žalobce a nyní jsou členy družstva žalovaného, jakož i velká část jeho zaměstnanců a ti, kteří svůj majetkový podíl vložili do právnické osoby, své nároky postoupili smlouvou na nově vzniklý právní subjekt – žalobce. Převodci pohledávek tak byli všichni členové nově založeného družstva žalovaného.

Podle odvolatele posuzované smlouvy jsou platně uzavřeny, když je z nich patrný předmět koupě a jeho ceny, splňují náležitosti písemné formy a případné nedostatky ujednání o způsobu úhrady ceny za převod nemovitostí nemůže mít vliv na platnost kupních smluv a následně převod vlastnického práva na žalovaného. Pokud by žalobce považoval ujednání o zaplacení ceny za převod nemovitosti za nedostatečné, mohl žalovat na zaplacení kupní ceny za ně. Dodával, že cena převáděných nemovitostí nebyla stanovena dohodou, ale podle ustanovení a přezkoumána i příslušným finančním úřadem vzhledem k osvobození těchto převodů od daně daným ustanovením , v tehdy platném znění. Navrhl proto zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém stručném a nové poznatky neobsahujícím vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Žalovaný podle jeho názoru neuvedl žádné nové okolnosti, a proto žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( a ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu 1. stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, jak to plyne z obsahu podaného dovolání a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Posouzení správnosti závěrů odvolacího soudu se týká výkladu předmětných smluv, z hlediska jejich hodnocení podle důvodu vzniku, vůle účastníků a obsahu a z toho plynoucích náležitostí a možnosti oddělitelnosti ujednání o ceně od obsahu samotného úkonu.

Odvolacímu soudu nutno předně přisvědčit v tom, že pro posouzení povahy smluv je rozhodující nikoliv jejich označení, ale obsah a zejména pak právní důvod vzniku závazku (kauza). V této souvislosti lze už na tomto místě uvést, že dovolatel sám ve svém dovolání uvádí pohnutku, která vedla k uzavření smluv a stala se jejich součástí. Mezi účastníky je nesporné a podává se to i z výsledků řízení před soudy obou stupňů, že důvodem uzavření smluv bylo vypořádání nároků mezi žalobcem a žalovaným, a to za využití možností plynoucích z ustanovení poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a nároky na vydání podílu podle na jiné osoby. To plyne, jak odvolací soud přiléhavě dovodil, z textu smluv nejen pokud jde o jejich východisko, ale rovněž z výslovného ustanovení o důsledcích, které tyto smlouvy pro účastníky přivodily. Odvolacím soudem zaujatý výklad je v souladu s výkladovými kritérii uvedenými v o. z. Pak ovšem ujednání o úplatě představuje neoddělitelnou součást celého právního úkonu ( o.z.), když tato byla definována jako

„cena převáděné nemovitosti“

, v částkách 339.595,- Kč, 71.395,- Kč a 328.372,- Kč, a každá z těchto částek byla definována tak, že jí je

„nabyvatelem vyrovnána započtením jeho pohledávek vyplývajících z nároků ve smyslu ustanovení na základě uplatněných nároků ve smyslu a v souladu s ust. § 33a odst. 1 ve znění zákona č. 195/1993 Sb.“.

Tomu odpovídá další ustanovení smluv, jak je uvedeno v narativní části tohoto rozsudku, podle nichž „

nabyvatel je oprávněnou osobou podle § 33a odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb. a , v souladu s a přijatých stanov ZD Lanžhot“

a že „

převodce prohlašuje, že nemá možnost jiné formy úhrady této pohledávky, a proto považuje tuto smlouvu za dohodu ve smyslu “.

Absence určitosti ve vztahu k „ceně“ převáděných nemovitostí pak má za následek neplatnost celého právního úkonu (hodnocených smluv) ve smyslu § 37 odst. 1 o. z.

Posouzení těchto úkonů odvolacím soudem podle jejich obsahu pak odpovídá podřazení pod dohodu o vypořádání pohledávek podle Závěry odvolacího soudu jsou logické, vnitřně skloubené, vycházejí z gramatického výkladu a účelu dotčených zákonných ustanovení. Nemohl proto dovolací soud spolehlivě dospět k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu nebylo správné. Dovolací soud proto dovolání podle věta před středníkem zamítl.

O nákladech řízení o dovolání bylo rozhodnuto podle (243b odst. 5 věta první ) za použití odst. l, , a Dovolatel sice neměl v řízení úspěch, vyjádření žalobce však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. září 2010

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu