Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2535/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 2535/2009

U S N E S E N Í

Ing. I. K.

Ing. J. K., CSc.

, jako správci konkursní podstaty úpadkyně EGERIUS Group a. s., identifikační číslo 62618113, zastoupenému JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 722/13, PSČ 301 00, o vyloučení nemovitostí a majetkových práv ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2009,

č. j. -293, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výroky I., II. a V. rozsudku ze dne 26. března 2008, č. j. -185, kterými Krajský soud v Plzni zamítl návrh na vyloučení nemovitostí blíže specifikovaných v těchto výrocích (dále jen „nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (první výrok), odmítl odvolání žalobkyně proti výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na přerušení řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen ), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2009, pod číslem 41, potvrdil, že porušení povinnosti stanovit hodnotu majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem při uzavírání smlouvy podléhající režimu , obchodního zákoníku, má za následek absolutní neplatnost úkonu, jímž bylo s majetkem disponováno způsobem popsaným v označeném ustanovení, i při výkladu tohoto ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2001. K tomuto závěru se pak přihlásil i v řadě navazujících rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2010, pod číslem 10 nebo v usnesení ze dne 29. září 2009, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Z ustanovení § 196a odst. 3 ve spojení s § 196a odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném od 1. ledna 2001) pak nepochybně vyplývá, že se vztahuje (taktéž) na osobu blízkou členu představenstva společnosti, kterou je i družka člena představenstva společnosti (zde žalobkyně). Odkaz dovolatelky na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. a ze dne 24. června 2009, sp. zn. , není přiléhavý, neboť v nich učiněné závěry se vztahují pouze na osobu blízkou společníku společnosti, avšak žalobkyně je družkou člena statutárního orgánu společnosti.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož je kupní smlouva ze dne 17. prosince 2001,

na jejímž základě úpadkyně převedla nemovitosti na žalobkyni jakožto osobu blízkou členu představenstva úpadkyně, absolutně neplatná, neboť kupní cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, je tak v souladu s hmotným právem i s judikaturou Nejvyššího soudu; o otázku zásadního právního významu proto nejde.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka zpochybňující správnost závěru odvolacího soudu ohledně okamžiku vzniku pohledávky žalobkyně na vrácení zaplacené kupní ceny vůči správci konkursní podstaty a způsobu jejího uspokojení v konkursním řízení. Dotčené právní posouzení věci totiž není nikterak významné pro věc samu (nárok na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně) a nemůže se projevit v poměrech dovolatelky v tomto řízení (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze konečně usuzovat ani z dovolatelčiny výhrady, že odvolací soud nerespektoval ustanovení a „zcela nově definuje běžnou obchodní činnost“, když mu bylo „dokumentováno, že orgán státní správy (finanční úřad) osvědčil při prodeji nemovitostí osvobození od daně z převodu nemovitostí“, přičemž „podmínkou pro takovéto osvobození je to, že prodávající má legální a platný předmět činnosti - stavební činnost“. Finanční úřad tak „rozhodl o tom, že na straně prodávajícího šlo o běžnou činnost“, pročež dle dovolatelky „lze celý obchodní případ“ posuzovat podle obch. zák.

Je tomu tak proto, že poukazem na údajné porušení ustanovení dovolatelka vystihuje dovolací důvod uvedený v ustanovení , aniž by zároveň v této souvislosti předkládala otázku zásadního právního významu; dále zpochybňuje správnost právního posouzení věci, vycházeje přitom z jiného,

než odvolacím soudem zjištěného, skutkového stavu. Odvolací soud totiž uzavřel, že prodej domu a pozemků obchodní společnosti družce člena statutárního orgánu společnosti nemůže být podřazen pod běžnou obchodní činnost, jestliže nebylo současně prokázáno, že by se společnost v rámci svého podnikání výstavbou a prodejem rodinných domů a pozemků zabývala. Dovolatelka tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a odst. 3 , k jejichž přezkoumání dovolání podle připustit nelze (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a rovněž i výslovné znění ustanovení ).

Důvod připustit dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174) a totéž platí v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. června 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu