Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4990/2015

29 Cdo 4990/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ANEMA spol. s r. o., se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 12, PSČ 412 01, identifikační číslo osoby 46711104,zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, PSČ 412 01, proti žalovanému městu Terezín, se sídlem v Terezíně, nám. ČSA 179, PSČ 411 55, identifikační číslo osoby 00264474, zastoupenému Mgr. Petrem Muchou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, o zaplacení 13.535.350 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2011, č. j. -587, a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. listopadu 2008, č. j. -484, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008, č. j. -484, zamítl žalobu o zaplacení 13.535.350 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.) a o poplatkové povinnosti žalobkyně (výrok IV.).

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným rozsudkem potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ohledně částky 7.211.137 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, a konstatoval, že ve zbývající části zůstává výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nedotčen (první výrok); ve výrocích II., III. a IV. o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně „v plném rozsahu“ dovolání.

Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle , (dále jen „ “), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. , a ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle , odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému (zrušujícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož je smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. února 2003 (dále jen „smlouva“) absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor s , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť byla mezi společností INTERNATIONAL INVESTMENT CORPORATION, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 63144255 (dále jen „IIC“), a dovolatelkou uzavřena, aniž by byla hodnota převáděné pohledávky stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. , usnesení ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2009, pod číslem 41, a dále např. usnesení ze dne 25. června 2009, sp. zn. , ze dne 29. září 2009, sp. zn. , a ze dne 24. června 2010, sp. zn. , či rozsudek ze dne 31. března 2011, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2011, pod číslem 143; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 jsou veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách). To, že by v projednávané věci šlo o případ popsaný v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se z obsahu spisu nepodává.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá ani obecná výtka, podle níž se v projednávané věci uplatní výjimka zakotvená v § 196a odst. 4 obch. zák., neboť k postoupení pohledávky došlo v rámci běžného obchodního styku. Je tomu tak proto, že tato výtka postrádá bližší zdůvodnění a žádnou otázku zásadního právního významu nezahrnuje.

A konečně dovolání nemůže učinit přípustným ani námitka, podle níž pohledávku nebylo možné v době jejího postoupení ocenit, neboť žalovaný nechtěl „nikoho vpustit do areálu, kde se nacházely zhodnocené nemovitosti, natož pak znalce k ocenění bezdůvodného obohacení získaného stranou žalovanou“. Je tomu tak již proto, že tvrzení, o něž tuto námitku opírá, uplatnila dovolatelka poprvé až v dovolání. Nejvyšší soud k němu proto – vzhledem k ustanovení , podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé – přihlédnout nemohl.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 37.180 Kč a z náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7.870,80 Kč podle tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 45.350,80 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. ledna 2016

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu