Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3446/2009

U S N E S E N Í

sociální péče Praha 4

1) Ing. J. M.

, a

2) J. S.

, oba zastoupeni Alexandrem Petričko, advokátem v Liberci, Chrastavská 188/27, o určení vlastnictví oprávněné osoby postupem podle ustanovení a násl. , vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2009, č. j. -132, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 2. 2007, č.j. -85, ve výroku I., kterým bylo určeno, že žalovaní nejsou spoluvlastníky, a to každý jedné id. 1, nemovitostí zapsaných v identifikaci parcel Katastrálního úřadu Liberec zak. č. 621290-1276 ze dne 21. 12. 1992 v k.ú. R., zapsaných na LV č. 98 (blíže specifikovaných ve výroku rozsudku), a každý jedné id. 1 nemovitostí zapsaných v identifikaci parcel Katastrálního úřadu Liberec zak. č. 621290/1276 ze dne 21. 12. 1992, v k.ú. F., zapsaných na LV č. 182 (blíže specifikovaných ve výroku rozsudku), doplněno geometrickým plánem č. 761-1040/1999. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým nebyl přiznán žalovaným nárok na náhradu za zaniklé budovy, byl odvolacím soudem zrušen. Žalovaní byli zavázáni společně a nerozdílně k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2.142,- Kč.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž Okresní úřad v Liberci, referát Okresního pozemkového úřadu, dne 10. 12. 2002 rozhodl, že žalovaní jsou spoluvlastníky - každý jednou neoddělitelnou polovinou - nemovitostí uvedených ve shora uvedeném výroku, a to podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále zákon o půdě), přičemž restituční nárok jim vznikl podle zákona o půdě, z důvodu politické perzekuce. O vrácení nemovitostí, tj. přídělu č. 5 skládajícího se z usedlosti č.p. 221 a okolních pozemků u obce Raspenava, požádali původní vlastníci J. M. a syn původních vlastníků J. M. s tím, že původní vlastníci B. a J. M. se vzdali písemně přídělu dne 15. 6. 1957. Podle žalobců se tak stalo v důsledku politické perzekuce a postupu porušujícího obecně uznávaná práva a svobody (uplatněný restituční důvod podle ustanovení zákona o půdě). Z dokazování před soudem prvního stupně mimo jiné vyplynulo, že shora uvedeného dne skutečně došlo ke vzdání se přídělu č. 5 ze strany původních přídělců B. a J. M., přičemž dne 17. 6. 1957 jim byl přidělen menší příděl č. 27 v Raspenavě. Tento příděl vlastnili manželé M. až do své smrti a dědici je vlastní dosud.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní neprokázali v řízení, že by se jejich právní předchůdci vzdali svého vlastnictví (přídělu č. 5) v důsledku nátlaku ze strany státních orgánů či socialistických organizací. Odvolací soud se naproti tomu neztotožnil se závěrem okresního soudu, že nikdo nemohl v předmětné době získat dva příděly, když dekret č. 28/1945 Sb. takovou možnost neobsahoval. Rozsah přídělu byl limitován pouze výměrou zemědělské půdy ve vztahu k počtu příslušníků domácnosti (§ 4 odst. 3 dekretu). Odvolací soud odmítl tvrzení žalovaných směřující k existenci restitučních důvodů podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. p) a s) zákona o půdě, neboť z procesního hlediska šlo o nepřípustné novoty. Odvolací soud naopak vyhověl námitce žalovaných, že soud prvního stupně, ohledně nepřiznání nároku žalovaných na náhradu za zaniklé budovy, překročil žalobní požadavek (viz a násl. ).

Proti rozsudku odvolacího soudu – jeho potvrzující části - podali žalovaní dovolání. Namítali nesprávná skutková zjištění soudu, který nepřihlédl ke skutkovým zjištěním a právním závěrům učiněným v řízení před správních orgánem a v rámci soudního přezkumu tohoto správního rozhodnutí. Dovolatelé též nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že uplatnili v odvolacím řízení nové skutečnosti, neboť jejich odvolání bylo postaveno na tom, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Jednalo se zejména o nesprávné hodnocení písemného prohlášení ze dne 15. 6. 1957, které se týkalo vzdání se přídělu č. 63 v k.ú. V., a příděl č. 5 byl podle dovolatelů nau připsán. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání žalovaných nevyjádřil.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (, ) a opřeno o přípustnost podle , odst. 3 , tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu. Dovolací důvod byl uplatněn podle , b) , tj. tvrzené procesní vady a nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání je podle dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle (ve znění do novely č. ) má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně označí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. ). Jestliže taková právní otázka není v dovolání výslovně vymezena, pak nelze žádat po dovolacím soudu, aby se stal dovolací přezkum bezbřehou revizí případu, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity danými v a v důsledcích i s vůdčí procesní zásadou rovnosti účastníků.

V dovolání žalovaných však taková otázka, jež by naplňovala atribut zásadního právního významu, tj. vedla by k odchýlení se od ustálené judikatury nebo přinášela by judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudu v obdobných případech (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. ), vymezena není. Dovolání se naopak zaměřilo na zpochybnění zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně i soudem odvolacím, a to zejména na hodnocení konkrétních důkazů, na základě nichž soudy dospěly ke shora uvedeným právním závěrům. V této souvislosti je třeba konstatovat, že tímto skutkovým základem je dovolací soud – jenž je soudem právního přezkumu, nikoli soudem „skutkovým“ resp. nalézacím – vázán a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad dovolacího řízení včetně komentářů zejména k ).

Nejvyšší soud se v souvislosti s přídělem majetku zkonfiskovaného podle tzv. Benešových dekretů zabýval zejména otázkou nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které tento příděl tvořily, s tím, že je nutno pokládat za rozhodující nabytí práv k nemovitostem podle rozhodnutí tehdy příslušných orgánů (např. Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy), i když o tomto nabytí, k němuž došlo v období 1945-1948, nebyl proveden zápis do pozemkové knihy, popř. byl proveden později (viz R 35/1993 a též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Způsobem přechodu přidělených nemovitostí z přídělce zpět na stát se Nejvyšší soud také zabýval v řadě rozhodnutí a dospěl k závěru, že vrácení přídělu státu nevidí jako čistě jednostranný úkon, protože šlo o výsledek hospodaření přídělce na přiděleném majetku za podmínek stanovených státem, podle hodnocení ze strany státu i přídělce. Pokud další hospodaření na přídělu již nepovažovala některá ze stran za možné (např. z důvodu zdravotního handicapu přídělců či neplnění plánu zemědělské výroby), bylo možné takový vztah ukončit, a to nejen odnětím přídělu, ale i dohodou o vrácení přidělených nemovitostí státu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). V předmětné věci tak byl zvolen druhý ze způsobů navrácení přídělu státu, o čemž svědčí vedle - dovolateli zpochybňovaného - prohlášení o vzdání se přídělu ze dne 15. 6. 1957 též o předání inventáře a zařízení a zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem (viz příloha č. 1 a 2).

Odvolací soud posoudil věc po hmotněprávní stránce správně, bez formulace právní otázky nebylo možné – při této variantě přípustnosti dovolání – k dovolacímu přezkumu přistoupit, a proto dovolací soud podle věty první a dovolání žalovaných odmítl.

Žalobci nevzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. K dovolání se písemně nevyjádřil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle . V Brně dne 25. srpna 2010JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.předseda senátu