Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2423/2008

28

Cdo 2423/2008

ROZSUDEK

E. B.,

zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalovanému

Pozemkovému fondu ČR,

IČ 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2007, č. j. -150, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.11.2007, č. j. -150, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 18.12.2006, č. j. -128,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11.2007, č. j. -150, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 12. 2006, č. j. -128, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“), jejíž nárok byl uspokojen pouze zčásti. Vzal za prokázané, že další nemovitosti jí nebylo možno vydat z důvodů podle zákona o půdě. Též zjistil, že žalobkyni přísluší dosud nevypořádaný restituční nárok v hodnotě 8.800,- Kč, který se skládá jednak z přímého restitučního nároku na převod pozemků v hodnotě 5.494,47 Kč (za pozemky, které jí nebylo možno vydat), a co do zbývající výše z hodnoty 8.800,- Kč požadované hodnoty se jednalo o nároky vzniklé na základě smluv o postoupení.

Podle odvolacího soudu v dané věci je třeba považovat za stěžejní rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. a sp. zn. . Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , a . Zaujal názor, že i když judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu řešila již způsob vymožení práva na náhradní pozemek soudem, platily její závěry pouze do 13. 4. 2006, od kdy platí nové ustanovení zákona o půdě ( ). Podle něj převádí Pozemkový fond oprávněným osobám náhradní pozemky na základě veřejných nabídek, výjimečně mimo veřejnou nabídku pouze v případě, kdy je oprávněná osoba vlastníkem či spoluvlastníkem nemovité stavby, která na příslušném pozemku stojí anebo stavby, která s pozemkem funkčně souvisí. Toto ustanovení obsahuje podrobný postup Pozemkového fondu při sestavování a zpracování veřejných nabídek. Podle odvolacího soudu tedy oprávněná osoba může podat žalobu ,,pouze“ o zařazení pozemku, o který má zájem, do veřejné nabídky fondu. Odvolací soud vyslovil, že platná právní úprava v současnosti jednoznačně znemožňuje převést pozemek z titulu uspokojení nároku, vyplývajícího z zákona o půdě, oprávněné osobě bez ohledu na to, že tu jsou i další oprávněné osoby, které by o týž pozemek mohly projevit zájem. Ohledně části nároků, které nabyla žalobkyně od třetích osob postoupením, je dalším důvodem pro zamítnutí žaloby skutečnost, že právo na vydání náhradních pozemků bylo postupníkům s účinností od 1. 1. 2006 odňato (tzv. restituční tečka).

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Podle dovolatelky její nárok je dlouhodobě žalovaným neuspokojen, a to po dobu 7 let, přičemž k uspokojení nároku nedošlo ani po podání žaloby. Namítala, že ve veřejných nabídkách pozemků nikdy nebyl nabízen adekvátní náhradní pozemek. Poukazovala na skutečnost, že pokud jí byl poskytnut pozemek v jiných katastrálních územích, není tím de facto poskytnut náhradní pozemek, ale pouze možnost získat náhradu finanční poté, co se jí podaří pozemek prodat. Tvrdila, že pouze pozemek, který je jí poskytnut v obci, kde její nárok vznikl, je skutečně náhradním pozemkem. Vytýkala, že odvolací soud nesprávně neposoudil jednání žalovaného jako liknavé a diskriminující. Podle dovolatelky pokud se ostatní oprávnění rozhodli právo na náhradní pozemek neuplatnit, nemůže to být bráno k její tíži, neboť dovolatelka již od roku 1998 aktivně usilovala o převod náhradního pozemku. Namítala, že k zamítnutí žaloby by mohlo vést pouze zjištění, že tyto pozemky reálně převést nelze. V dovolání odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 4.3.2004, sp. zn. a ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. a ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. . Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že žalobou se domáhala uspokojení nároků způsobem, který podle platného práva není přípustný. Konstatovala, že neobsahuje žádná přechodná ustanovení týkající se účinnosti tohoto zákona a tudíž právní vztahy musí být posuzovány podle zákona platného v době podání žaloby. Podle dovolatelky při změně právní úpravy musí být vznik právních vztahů posuzován vždy podle zákonů a jiných pramenů práva účinných v době jejich vzniku. Vytýkala odvolacímu soudu, že ji nepoučil z hlediska procesního (poučení o úpravě petitu). V rozhodnutí odvolacího soudu spatřovala dovolatelka denegatio iustitiae. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolací soud shledal, že dovolání splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem, a dospěl k závěru, že napadá rozsudek odvolacího soudu, který po právní stránce má zásadní význam, a že tedy je dovolání přípustné podle , neboť odvolací soud neposoudil právní otázku správně v souladu s hmotným právem. Právní závěry odvolacího soudu proto přezkoumal věcně, v rámci dovolacích důvodů, pokud se týkají daného právního vztahu. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Odvolacím soudem řešenou otázkou, tj. problematikou převodů náhradních pozemků oprávněným osobám za pozemky, které jim nelze vydat (vrátit) podle zákona o půdě, se dovolací soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. zejména rozsudek ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72, ročník 2008, popř. rozsudky ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. ; ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. ; ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. ; ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. ; a mnohé další). Neopomněl vždy připomenout, že jedná se o problematiku komplikovanou a zákonodárcem nepřehledně upravenou, což bezpochyby přispělo k tomu, že žalovaný svou povinnost převádět náhradní pozemky oprávněným osobám plnil v míře nedostatečné a nápravě majetkových křivd podle restitučních zákonů (zde podle ) tak nebyla v tomto směru věnována patřičná pozornost. Již v rozsudku ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , přitom vyslovil názor, že nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, jehož splnění musí být vynutitelné; jde tedy o právo soudem chráněné a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu.

Na tomto právním názoru Nejvyšší soud konstantně setrvává i po účinnosti , jímž bylo do zákona o půdě (s účinností od 14. 4. 2006) nově včleněno ustanovení upravující podrobněji postup při převodu náhradních pozemků oprávněným osobám. Z hlediska řešeného právního vztahu neshledává podstatný rozdíl mezi postavením oprávněné osoby podle současné úpravy s úpravou převodu náhradních pozemků, jež byla i dříve podrobně upravena , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně dalších zákonů (srov. zejm. ust. a tohoto zákona).

Ačkoli zásadně platí, že oprávněné osoby nemají ani podle právo výběru konkrétních pozemků, jež jim mají být jako pozemky náhradní převedeny do vlastnictví (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. ), s ohledem na konkrétní okolnosti případu takový postup vyloučit nelze, jde-li o pozemek vhodný, který již byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce (znovu srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72, ročník 2008). I po účinnosti pokládá Nejvyšší soud za aktuální a nadále použitelnou judikaturu Ústavního soudu, řešící problematiku převodu náhradních pozemků (zejm. srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 33, svazek 32, popř. nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ). Názory, k nimž již dříve dospěl Ústavní soud, nelze pokládat za překonané jenom tím, že postup Pozemkového fondu ČR je nyní upraven i jiným právním předpisem, podrobněji, než tomu bylo dříve. I nadále platí, že nároky oprávněných osob na převod náhradních pozemků mají přednost před prodejen pozemků jiným osobám. Pokud nárok podle zákona o půdě není dlouhodobě uspokojován, je úkolem obecných soudů zkoumat, zda ze strany Pozemkového fondu nejedná se o libovůli či dokonce svévoli; prostředkem ochrany práva oprávněné osoby může být v takovém případě i žaloba na vydání konkrétního pozemku (nález Ústavního soudu

sp. zn. ).

Na základě shora uvedeného se dovolací soud nemohl ztotožnit s výkladem zaujatým odvolacím soudem o důsledcích plynoucích z ustanovení

K tomu přistupuje závěr rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , v němž zaujal názor, že dovolací soud si je vědom toho, že zákon předpokládá jistou cestu vypořádání nároků osob oprávněných (prostřednictvím veřejných nabídek), avšak žalovaný musí tímto způsobem nabízet adekvátní pozemky takovým způsobem, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům a k takovému postupu, který by bylo možno označit za liknavý, či dokonce svévolný. Je jen věcí žalovaného, aby měl technicky řádně zpracována data o pozemcích, jež může nabízet k převodu, a aby k příslušným nabídkám přistupoval bez prodlení. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné a nemůže těmito těžkostmi – ať už jsou jakéhokoliv charakteru – odůvodňovat nedostatky ve svém postupu. Ve shora citovaném rozhodnutí dospěl dovolací soud k závěru, že oproti v minulosti projevenému názoru (viz sp. zn. ) má za to, že při řešení obdobných nároků oprávněných na převod náhradního pozemku podle , ve znění pozdějších předpisů, není přiléhavé aplikovat úvahy o absolutní neplatnosti smluvních převodů z toho důvodu, že nebyl dodržen postup podle , tedy veřejné nabídky pozemků.

Dovolací soud z výše vyložených důvodů nepovažuje za udržitelné nadále obecně vázat důvodnost žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalovaného (Pozemkového fondu České republiky). Tím se nic nemění na požadavku veřejné nabídky při smluvním převodu pozemků Pozemkovým fondem.

Dovolací soud současně připomíná, že řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu Nárok oprávněné osoby tu lze uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem (petitem) vázán (k tomu srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. ). Ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného (vhodného) pozemku, především z nabídky Pozemkového fondu ČR, za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí.

Soudy tedy nepostupovaly správně podle , pokud nezjistily, zda žalobkyně souhlasí s převodem i jiných vhodných pozemků podle rozhodnutí soudu. Nárok uplatněný žalobou tedy neposoudily správně ( ).

Jiné řešení nastolené právní otázky odvolacím soudem je tedy v rozporu s hmotným právem a současnou interpretační praxí dovolacího soudu.

Rozsudek odvolacího soudu proto nebyl shledán správným, a stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně. Oba rozsudky byly proto v dovolacím řízení zrušeny, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3, věta druhá ).

V dalším řízení je soud vázán právním názorem dovolacího soudu a rozhodne nově též o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku nelze podat opravný prostředek.

V Brně dne 10. srpna 2010

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu