Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1082/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2007, č. j. -252, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. září 2006, č. j. -219, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, č. j. -252, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2006, č. j. -219, kterým byl výrokem I. zamítnut návrh žalobkyně na přerušení řízení ohledně pozemku parcely č. 617/2. Současně výrokem II. byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít smlouvu o převodu pozemků blíže specifikovaných ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, a to jako náhradu ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,ě“). Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně uplatnila nárok na konkrétně určené náhradní pozemky za pozemky, jež jí nebyly vydány podle zákona o půdě ve znění pozdějších titulů ze dvou titulů, a to jednak z titulu nároku přímé restituentky, t.j. dcery a dědičky původního vlastníka ve smyslu zákona o půdě, a jednak z titulu postupníka, když svých práv nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2003 od svého bratra Karla Jelínka ve smyslu zákona o půdě. Zaujal názor, že část nároku na vydání náhradních pozemků, jenž žalobkyně uplatnila jako postupník pohledávky svého bratra K. J., zanikla prekluzí v důsledku nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 13. 12. 2005, který byl publikován pod č. Odvolací soud v této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , , . Dále vyslovil, že pokud jde o tu část nároku, kterou uplatnila žalobkyně z titulu svého postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě, její nárok na vydání náhradních pozemků sice nezanikl prekluzí, avšak v dané věci je třeba vycházet ze , jež novelizoval . Podle odvolacího soudu implementaci nového ustanovení je třeba vztáhnout na všechny případy převodu náhradních pozemků oprávněným osobám, pokud k jejich vlastní realizaci dochází po 14. 4. 2006. Konstatoval, že nárok žalobkyně na bezúplatný převod jí zvolených konkrétních pozemků je tedy ode dne 14. 4. 2006 ze zákona vyloučen. Odvolací soud pro úplnost dodal, že na základě ustálené soudní praxe nebylo možno vyhovět žalobě na bezúplatný převod konkrétně specifikovaných pozemků ani do dne 14. 4. 2006. Zde odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Ohledně pozemku č. 617/2 v k. ú. B. se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, který spatřovala v okolnostech, kdy soudy rozhodovaly o jejích nárocích přímých ve smyslu ustanovení zákona o půdě, tak i postoupených, přičemž v obou případech byly závěry soudů obdobné. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle , a to nesprávnou aplikaci zákona o půdě a nesprávný výklad a aplikaci rozhodnutí Ústavního soudu na daný případ. Dovozovala též existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , tzn. vady řízení, neboť jí nebylo poskytnuto právo na spravedlivý proces. Podle dovolatelky nemohla se zúčastnit odvolacího jednání konaného dne 26. 9. 2007, jelikož soud ignoroval její žádost o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Namítala, že v dané věci byly splněny všechny podmínky pro vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě. Vytýkala soudům obou stupňů pochybení, neboť posuzovaly její nároky souhrnně, a to jak nároky původní, tak nároky postoupené. Poukazovala na rozhodnutí Ústavního soudu . Dále tvrdila, že žalovaný nesprávně aplikoval ustanovení na restituenty, kteří se domáhají vydání náhradních pozemků za své původní. Podle dovolatelky žaloba měla mít alternativní petit. Vytýkala soudům, že nebyla poučena, aby upravila žalobní petit tak, aby byly rozlišeny její původní nároky na vydání náhradních pozemků a postoupené nároky. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolací soud shledal, že dovolání splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem, a dospěl k závěru, že napadá rozsudek odvolacího soudu, který po právní stránce má zásadní význam, a že tedy je dovolání přípustné podle Právní závěry odvolacího soudu proto přezkoumal věcně, v rámci dovolacích důvodů, pokud se týkají daného právního vztahu. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Dovolací soud považuje problematiku převodů náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě za značně komplikovanou a zákonodárcem nepřehledně upravenou, což v minulosti vedlo k tomu, že žalovaný svou povinnost převádět náhradní pozemky oprávněným osobám plnil zcela nedostatečně, často i na základě libovůle. Přesto je třeba v právním státě zajistit ochranu práv, založených zákonem,

a mimořádnou pozornost věnovat nápravě křivd ve smyslu restitučních zákonů, jímž je v dané věci . Dovolací soud se výkladem příslušných právních vztahů již vícekrát zabýval, a to i těch, která jsou předmětem tohoto řízení.

Za základní rozhodnutí považuje dovolací soud známý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp.zn. , citovaný i v tomto řízení. V něm dovolací soud vyslovil, že právo podle zákona o půdě je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno podle – 3 a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Soud však musí disponovat skutkovými zjištěními umožňujícímu mu rozhodnout o povinnosti žalovaného náhradní pozemek poskytnout. K tomu je mj. třeba znát i seznam pozemků, které s ohledem na výsledek přípravného řízení je možno oprávněné osobě nabídnout. Dovolací soud shledává tento rozsudek stále aktuálním, a to i po účinnosti nového ustanovení zákona o půdě. Touto otázkou se zabýval v rozsudcích ze dne 28.5.2008, sp. zn. , nebo ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. , v němž uvedl, že neshledává z hlediska právního vztahu podstatný rozdíl mezi postavením oprávněné osoby podle současné úpravy s úpravou převodů náhradních pozemků podle

V rozsudku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. dovodil, že poskytování náhradních pozemků bylo začleněno již  v Jeho smyslem bylo

u jednotlivých pozemků ve vlastnictví státu, které byly určeny k převodu, shromáždit nároky oprávněných osob na náhradní pozemky i požadavky jiných osob na převod,

a upravit postup P. f. při vyřizování požadavků oprávněných osob

a jiných osob, které projevily o pozemek zájem; zákon ukládal v § 7 odst. 2 P. f. oznámit zahájení prodeje konkrétního pozemku a předat toto oznámení obci k vyvěšení na úřední desce obecního úřadu a upravoval postup P. f. v případech, kdy mezi zájemci byly oprávněné osoby. Shora citovaný rozsudek se zabýval i obsahem nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , týkajícího se dlouhodobě neuspokojených nároků na převod náhradních pozemků, a dovodil, že tento nález není překonaný ani současnou úpravou postupu P. f., protože libovůli či svévoli nelze vyloučit ani za této úpravy.

Dovolací soud neshledává důvod pro odklon od shora uvedené své judikatury,

a shledává, že rozsudek odvolacího soudu s ní není zcela v souladu, i když za správný a odpovídající dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu považuje jeho základní závěr, že oprávněná osoba nemá nárok na výběr konkrétního pozemku.

Dovolací soud v dané věci považuje za nutné zdůraznit, že v řízení o převod náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě není soud plně vázán žalobním petitem.

Pokud totiž oprávněná osoba požaduje uspokojení svého práva na náhradní pozemek, které žalovaný může plnit vícero způsoby, jde o řízení o určitém způsobu vypořádání ve smyslu Podstatou uplatněného návrhu je nárok na převod náhradního pozemku, soud však není vázán žalobním petitem, podle něhož má být převeden konkrétní pozemek. Soud může podle uvedeného ustanovení překročit návrh účastníků, protože z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Takto již dovolací soud dříve judikoval, s tím, že tento postup by byl nepoužitelný jen v případě, že by jej žalobce odmítl, tj. odmítl by jiné plnění, než převodem jím označených pozemků. Bez toho by ostatně ani nebylo rozhodnutí soudu možné; jde o procesní postup soudu potřebný pro jeho rozhodnutí ve věci, kterým je pouze rozhodnutí o povinnosti převést konkrétní pozemky.

Soudy tedy nepostupovaly správně podle o. s .ř., pokud nezjistily, zda žalobkyně souhlasí s převodem i jiných vhodných pozemků podle rozhodnutí soudu. Nárok uplatněný žalobou tedy neposoudily správně ( ).

Rozsudek odvolacího soudu proto nebyl shledán správným, a stejně tak

i rozsudek soudu prvního stupně. Oba rozsudky byly proto v dovolacím řízení zrušeny,

a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3 ).

V dalším řízení je soud vázán právním názorem dovolacího soudu a rozhodne nově též o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku nelze podat opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu