Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1054/2009

U S N E S E N Í

S. S.,

J. K.,

zastoupenému JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9 (adresa pro doručování Praha 8, Trojská 606/101), o zaplacení částky 364.607,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. -143, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. -143, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. července 2007, č. j. -124, ve výroku o věci samé, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 364.607,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ (srovnej článek II bod 12. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací námitky žalovaného směřující proti výkladu obsahu smlouvy o dílo ze dne 23. 9. 2001 odvolacím soudem, podle něhož si účastníci ve smlouvě sjednali konečnou cenu stavby podle rozpočtu ve výši 3,274.000,- Kč, která nezahrnovala daň z přidané hodnoty, a zároveň si nedohodli, že žalobce zaplatí žalovanému ke sjednané ceně navíc daň z přidané hodnoty, jsou uplatněním dovolacího důvodu podle směřujícímu proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle (srovnej rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, v nichž Nejvyšší soud vyslovil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení).

Zbylé výhrady žalovaného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle nečiní z rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí mající ve věci samé zásadní právní význam. Napadený právní závěr, že žalobci nevznikla povinnost zaplatit žalovanému daň z přidané hodnoty, který odvolací soud učinil na základě nezpochybnitelného skutkového stavu věci, je v souladu s tím, jak se vyvinula rozhodovací praxe dovolacího soudu, a tedy s hmotným právem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. ; v nich se ustálil právní názor, že z hlediska veřejného práva ukládajícího povinnost plátci daně odvést státu v zákonem stanovených případech daň z přidané hodnoty je podstatné, zda předmětné plnění podléhá dani z přidané hodnoty a kdo je jejím plátcem a poplatníkem. Z hlediska soukromého práva je však podstatné pouze to, zda mezi účastníky smlouvy byla kupní cena sjednána jako cena konečná, či ze smlouvy vyplývá, že kupující je povinen hradit ke sjednané ceně navíc ještě další částky. Jestliže smlouva neobsahuje závazek kupujícího zaplatit ke kupní ceně i daň z přidané hodnoty, resp. jestliže smlouva stanoví konečnou cenu, nemůže být přenášena odpovědnost za odvedení daně z přidané hodnoty státu na kupujícího).

Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. srpna 2010 JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. předsedkyně senátu