Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2347/2008

U S N E S E N Í

V. M.

G + M, spol. s r. o.

, IČ: 25345958, se sídlem v Brně, Kneslova 5, zastoupené Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 27, o zaplacení částky 110.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2008, č. j. -143, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Macha, advokáta se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 13, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Od ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze 7. 1. 2008, č. j. -143, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) z 19. 5. 2005, č. j. -114, jímž byla žalované uložena povinnost „zaplatit žalobci částku 110.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 110.000,- Kč od 1. 1. 2002 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím za pronájem vozidla v období od února do prosince roku 2001. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že účastníci 1. 2. 2001 uzavřeli smlouvu o nájmu osobního automobilu značky Rover 825 2.5 SDI, r. v. 1996, SPZ 56-57, a to na dobu určitou od 1. 2. 2001 do 15. 2. 2004. Sporná mezi nimi byla pouze výše nájemného. Zatímco ve smlouvě předložené žalobcem byla uvedena částka 10.000,- Kč měsíčně a byla opatřena podpisem žalobce a kopií podpisu jednatele žalované P. G., smlouva předložená žalovanou s originálními podpisy obsahovala částku 1.000,- Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva nemusí mít písemnou formu, vyšly soudy zejména ze znaleckého posudku Doc. Ing. O. P., CSc., z 15. 2. 2005, ze kterého vyplývá, že částka 110.000,- Kč za pronájem zmíněného automobilu byla zahrnuta do výpočtu daně z příjmů v daňovém přiznání žalované za rok 2001. S přihlédnutím k hodnotě vozidla několika set tisíc korun, tvrzení účastníků, že mělo být po třech letech převedeno na žalovanou, příbuzenskému vztahu žalobce a jediného společníka žalované P. G. (manžel sestry žalobce) a skutečnosti, že žalovaná odmítla zbavit mlčenlivosti auditora provádějícího audit za předmětné období, vzaly za prokázané, že výše nájemného byla stanovena částkou 10.000,- Kč měsíčně, splatnou k poslednímu dni příslušného kalendářního roku. Výši úroků z prodlení určily podle vládního

Žalovaná, řádně zastoupená advokátem, podala včas dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému před 1. 7. 2009, a proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II bod 12. tohoto zákona) – dále „ “, a ve znění uvedené novely.

Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

V dovolání nebyla uplatněna procesní otázka, která by činila rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Pokud dovolatelka namítala, že v řízení nebyly provedeny všechny jí navrhované důkazy, lze dodat, že podle jsou účastníci řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud pak rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, přičemž není povinen provést všechny navržené důkazy ( ). Neprovede-li některé z nich, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl ( ), a neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak. V posuzovaném případě dospěly soudy obou stupňů k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného automobilu, přičemž spornou výši nájemného dovodily z nepřímých důkazů. Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem, že žalovanou navrhovaný grafologický posudek podpisů na jednotlivých vyhotoveních smlouvy by prokázal pouze její uzavření, což účastníci nezpochybňovali, nikoliv výši sjednaného nájemného uvedenou na jiném listu. Důkaz účetnictvím žalované za rok 2002 považuje dovolací soud rovněž za nadbytečný. Žalovaná částka se týkala daňového přiznání za rok 2001, které bylo podepsáno společníkem a jednatelem žalované P. G., navíc žalovaná měla v průběhu řízení možnost jí tvrzené skutečnosti doložit výpovědí auditora, což ovšem odmítla. Za této situace postupovaly soudy obou stupňů správně.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, resp. zda byla smlouva vůbec uzavřena, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 10. 2003, sp. zn. ). Otázka, k čemu směřoval projev vůle obou stran smlouvy o nájmu předmětného automobilu, je proto otázkou skutkovou.

Zpochybňuje-li tedy dovolatelka závěr odvolacího soudu, že nájemné bylo sjednáno částkou 10.000,- Kč měsíčně, poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků a jak měl být tento projev vůle interpretován (tj. že výše nájemného byla dohodnuta částkou 1.000,- Kč měsíčně), napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu.

Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Námitky dovolatelky, žalované, že soudy obou stupňů jí nesprávně uložily, aby zaplatila žalobci také úroky z prodlení, ačkoliv žalobce, který byl rovněž jejím společníkem a jednatelem až do 23. 11. 2002, mohl o své vůli dlužné nájemné uhradit a žalobce nepředložil ani žádnou upomínku o zaplacení nájemného, jsou z hlediska povinnosti platit úroky z prodlení irelevantní.

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalovaná dovoláním výslovně napadla (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle a odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady ( , , a ). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle . a odst. 3) ve spojení s , ve spojení s a a čl. II vyhl. č. ve výši 6.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle vyhl. č. a čl. II vyhl. č. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% ( ) 8.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu