Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5063/2008

29

Cdo 5063/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. I. S., jakosprávce konkursní podstaty úpadkyně KOKOŘOVSKÁ a. s., identifikační číslo 25201697, zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská třída 136, PSČ 326 00, proti žalované Podniku živočišné výroby, a. s., se sídlem ve Strakonicích, Nebřehovická 522, PSČ 386 01, identifikační číslo 46683542, zastoupené JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, PSČ 388 01, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. února 2008, č. j. -284, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce rozsudek ze dne 22. srpna 2007, č. j. -262, jímž Okresní soud ve Strakonicích zamítl žalobu o určení, že kupní smlouva uzavřená dne 30. listopadu 2001 mezi pozdější úpadkyní KOKOŘOVSKÁ a. s jako prodávající a žalovanou jako kupující (na jejímž základě byly na žalovanou převedeny ve výroku specifikované nemovitosti – dále jen „sporné nemovitosti“) je vůči žalobci (jakožto správci konkursní podstaty úpadkyně) neúčinná.

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Pozdější úpadkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřely dne 30. listopadu 2001 kupní smlouvu o prodeji sporných nemovitostí (dále jen „kupní smlouva“) za cenu 25.000.000,- Kč; vklad vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí byl povolen Katastrálním úřadem Plzeň – Sever dne 7. prosince 2001.

2) Krajský soud v Brně (usnesením ze dne 22. srpna 2003, sp. zn. ) prohlásil (k návrhu podanému dne 21. června 2002) konkurs na majetek úpadkyně a správcem konkursní podstaty ustanovil žalobce.

3) Žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadkyně) podal žalobu o určení neúčinnosti kupní smlouvy vůči němu, maje za to, že je úkonem učiněným v úmyslu zkrátit uspokojení ostatních věřitelů úpadkyně.

4) V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce dopisem ze dne 28. února 2007 odstoupil od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny, a zapsal sporné nemovitosti postupem podle , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

5) Žalovaná podala u Krajského soudu v Brně proti žalobci žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že využil-li žalobce možnosti dané mu ustanovením ZKV, nemá naléhavý právní zájem na určení neúčinnosti kupní smlouvy vůči němu ve smyslu ustanovení , (dále též jen ). Otázka, zda sporné nemovitosti náleží do konkursní podstaty, bude vyřešena v řízení o jejich vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení ) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel - odkazuje na ustanovení ZKV a , (dále jen „obč. zák.“) - namítá, že odvolací soud, který „neprojednal věc samu“ a pouze nalezl „jakýsi formální důvod pro neprojednání žaloby“, mu upřel právo odporovat právním úkonům zkracujícím konkursní podstatu a porušil tak jeho právo na soudní ochranu. „Účinnost“ jeho odstoupení od kupní smlouvy je žalovanou v řízení vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty zpochybňována; soud proto měl v projednávané věci přerušit k jeho návrhu řízení až do skončení řízení o vylučovací žalobě.

Dovolatel dále poukazuje na odlišnosti v úpravě neúčinnosti právních úkonů podle ustanovení § 15 ZKV a § 16 téhož zákona a zdůrazňuje, že sepsal-li by do soupisu majetku konkursní podstaty „věci, které jsou sice neúčinné za předpokladu, že se neúčinnosti musí správce domoci, aniž by tak učinil, nemohl by mít správce v řízení o vyloučení věcí z podstaty úspěch, neboť by neprokázal, že se neúčinnosti domohl“.

Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, argumentujíc na podporu napadeného rozhodnutí a majíc za to, že „se nejedná o věc zásadního významu“.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. 1. 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i ve znění účinném do 31. prosince 2007.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud posoudil otázku odporovatelnosti právnímu úkonu v rozporu s ustanovením obč. zák. a ZKV a judikaturou Nejvyššího soudu.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemůže být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož žalobce, který sporné nemovitosti sepsal do konkursní podstaty úpadkyně, postrádá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neúčinnosti kupní smlouvy. Tento závěr však není správný hned ze dvou důvodů.

Podle ustanovení se může žalobce domáhat určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Odpůrčí žaloba podle ustanovení § 42a obč. zák. však není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není; je právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené závěry platí - s určitými odchylkami danými povahou konkursního řízení (srov. k tomu stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) - i pro ustanovení § 16 ZKV.

Předpokladem úspěšnosti odpůrčí žaloby tudíž není prokázání naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neúčinnosti právního úkonu.

V závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na straně žalobce (vycházejícího z nesprávného názoru o podřaditelnosti odpůrčí žaloby ustanovení ) se však promítá i další nesprávná úvaha odvolacího soudu, a to, že neúčinnost kupní smlouvy podle ustanovení ZKV lze prosadit pouhým sepsáním sporných nemovitostí do konkursní podstaty. Tak tomu však není.

Odpůrčí nárok podle ustanovení § 16 ZKV nelze (na rozdíl od neúčinnosti ze zákona ve smyslu ustanovení § 15 ZKV) uplatnit tím, že správce konkursní podstaty sepíše majetek, jenž v důsledku odporovatelného právního úkonu ušel z dlužníkova majetku, do konkursní podstaty, neboť k prosazení tohoto nároku slouží právě odpůrčí žaloba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 114/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž správné není a dovolací důvod podle ustanovení byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně i odvolací soud závazný.

V dalším řízení soud nepřehlédne závěry, jež ohledně možnosti správce konkursní podstaty domáhat se určení, že právní úkon úpadce je neúčinný vůči správci konkursní podstaty úpadce (a nikoli určení, že právní úkon úpadce je neúčinný vůči konkursním věřitelům), zformuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. června 2008, sp. zn. . uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2008. pod číslem 165, jakož i v rozsudku ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. května 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu