Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3954/2009

U S N E S E N Í

A. R

P. R

., zastoupenému JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově – Bludovicích, Těšínská 2, víceúčelová hala, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2009, č. j. -53, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2008, č. j. -34, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit

„byt v rodinném domě v H. S., F. 1/808“

(dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“ nebo „dům“) a umožnit

„žalobkyni a její nezletilé dceři tento byt užívat“

; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2009, č. j. -53, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud – po opakování důkazu přečtením některých listin – vzal z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že rozhodnutím dřívějšího Městského národního výboru v O. ze dne 16. března 1981 (dále též jen „rozhodnutí z 16. března 1981“) byla schválena dohoda o výměně bytů mezi žalovaným a jeho otcem A. R., přičemž žalovaný se měl podle této y nastěhovat do

„bytu č. 51 v domě č. p. 966 v O. – L.“

a A. R. do předmětného bytu, že mezi žalovaným a A. R. však nebyla uzavřena písemná dohoda o výměně bytů, že přes to A. R. a jeho manželka V. R. předmětný byt užívali až do roku 1992, že v roce 1993 bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno a že V. R. se z předmětného bytu odstěhovala. Poté zjistil, že po odstěhování V. R. uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a A. R. jako nájemce dne 6. února 1994 smlouvu o nájmu předmětného domu a že dne 14. srpna 1994 pak uzavřel A. R. manželství s žalobkyní, s níž v předmětném domě bydlel až do své smrti dne 14. prosince 1998. Vzal také za prokázáno, že dne 1. ledna 1999 uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a žalobkyně jako nájemkyně smlouvu o nájmu předmětného domu, že dne 14. března 2001 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu předmětného domu a že žalobkyně se dne 3. května 2005 z domu vystěhovala a poté pobývala i s dcerou na různých místech. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že A. R. užíval předmětný dům bez právního důvodu a že až žalobkyni vzniklo k domu na základě nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 1999 nájemní právo, které zaniklo uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty na základě písemné výpovědí ze dne 14. března 2001. Poté uzavřel, že žalobkyně, která dům následně vyklidila, nemá žádný právní důvod domáhat se vyklizení žalovaného, a proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. května 2009, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Vedle dovolacího důvodu podle dovolatelka právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila (námitkami, že

„není pravdivé tvrzení krajského soudu, že bylo prokázáno, že dohoda o výměně bytů mezi A. R. a P. R. nebyla uzavřena“

, že

„tato dohoda pouze nebyla soudu předložena“

, že

„rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů jako závazné správní rozhodnutí měly všechny soudy za dobu téměř 10 let trvání sporu k dispozici“

). Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle a také k vadám uvedeným v , a b/ a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle dovolatelka namítla, že u rozhodnutí z 16. března 1981 vydaného

„příslušným a kompetentním“

správním orgánem platí presumpce jeho správnosti, a to až do doby, kdy je prokazatelně dokázána jeho

„nesprávnost“

, že z tohoto důvodu jí a jejímu manželovi vzniklo (uzavřením manželství) právo společného nájmu předmětného bytu, že po úmrtí manžela se stala výlučnou nájemkyní bytu a že nájemní smlouvou ze dne 1. ledna 1999 byl pouze

„potvrzen současný stav, tedy že … je nájemkyní bytu“.

Uvedené otázky (zejména pak otázka vzniku práva společného nájmu bytu uzavřením manželství dovolatelky a A. R.) nemohou být zásadně právně významné (ve smyslu ve spojení s ustanovením ) z následujících důvodů. I kdyby byla na místě úvaha, že na základě dohody o výměně bytu uzavřené mezi žalovaným a A. R. (která však byla podle ničím nezpochybněného skutkového zjištění schválena pouze rozhodnutím tehdejšího Městského národního výboru v O. ze dne 16. března 1981, byť vyměňované byty byly v různých obcích – viz věta druhá , v tehdy účinném znění) vzniklo dřívější právo společného užívání bytu manžely, pak v roce 1981 mohlo toto právo vzniknout pouze A. R. a jeho tehdejší manželce V. R. Nebylo-li tvrzeno (natož prokázáno), že po rozvodu jejich manželství v roce 1993 se (na základě dohody rozvedených manželů či rozhodnutí soudu) stal A. R. (tehdy už) výlučným nájemcem bytu, je vyloučeno uvažovat o vzniku práva společného nájmu předmětného bytu manžely u A. R. a dovolatelky uzavřením jejich manželství.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. července 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu