Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2221/2008

U S N E S E N Í

Ing.

J. R.

, zastoupeného JUDr. Milanem Kittelem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 3, proti žalované

České

republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. -43, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2007, č. j. -43, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 30. 8. 2006, č. j. -24, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2007, č. j. -34, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 2.800.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spatřovaným žalobcem v tom, že Okresní soud v Jihlavě ve věci vedené pod sp. zn. zastavil řízení o určení neplatnosti závěti pro nezaplacení soudního poplatku a ve věci vedené pod sp. zn. zamítl žalobu na obnovu řízení, čímž měla žalobci vzniknout škoda ve výši odepřeného dědictví. Podle soudů obou stupňů nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále též jen „zákon“, nelze spatřovat v činnostech státního orgánu, které se bezprostředně odrazí v obsahu vydaného rozhodnutí, tedy v postupu soudu, jenž vyústil v daném řízení ve vydání rozhodnutí o zastavení řízení či o zamítnutí žaloby; pro vznik odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí pak není splněna podmínka zrušení nebo změny předmětných rozhodnutí pro nezákonnost.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 , a které podává z důvodů uvedených v i b) Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, „zda-li vydání vědomě nepravdivého rozsudku je či není nesprávným úředním postupem ve smyslu obsahu znění “. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že na straně žalované nebyly splněny všechny podmínky ke vzniku odpovědnosti za škodu. Podle něj je nesprávným úředním postupem situace, kdy soud naprosto nepřípustným způsobem zastaví řízení o neplatnost závěti v době žalobcova svévolného věznění, čímž poruší , 6 a 17 Evropské úmluvy o základních lidských právech a svobodách. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalobce označuje „nepravdivá tvrzení soudu“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud přitom postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Žalobcem formulovaná právní otázka (zda vydání „vědomě nepravdivého rozsudku“ je či není nesprávným úředním postupem ve smyslu ) nemůže mít v této věci zásadní právní význam, neboť na řešení této otázky dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Vydání rozhodnutí soudem v občanském soudním řízení může za splnění zákonných předpokladů založit odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle [ ], a to tehdy, bylo-li podle zákona rozhodnutí zrušeno či změněno příslušným orgánem pro nezákonnost. Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů a odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4030, C. H. Beck). Zároveň platí, že vydání rozhodnutí nelze považovat za nesprávný úřední postup [ zákona]. Je totiž třeba rozlišit obě formy odpovědnosti státu za škodu podle , přičemž shromažďuje-li orgán státu podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady při zjišťování podkladů a při jejich posuzování se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a z hlediska odpovědnosti státu mohou být zvažovány jedině podle zákona. Jinak řečeno, bylo-li ve věci vydáno rozhodnutí, nelze v postupu, který mu předcházel a v obsahu vydaného rozhodnutí se odrazil, spatřovat nesprávný úřední postup (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1000, C. H. Beck).

Vlastní verze skutkového stavu podávaná žalobcem k nesprávnému úřednímu postupu rovněž nemůže představovat otázku zásadního právního významu ve smyslu , protože jde o uplatnění dovolacího důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) Obdobně pak námitka, že soudy svým postupem porušily , 6 a 17 Evropské úmluvy o základních lidských právech a svobodách, tj. namítaná vada řízení, nezakládá přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení, neboť k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu; o takový případ se zde nejedná.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu