Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2175/2008

U S N E S E N Í

PROFISTAV Praha, s. r. o.

P. F.

, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 48, pro 29.942,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008, č. j. -215, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 5. 2005, č. j. -81, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2005, č. j. -96, kterými obvodní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 12. 3. 1993, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 29.942,14 Kč, poplatků z prodlení 30.941,- Kč, nákladů předcházejícího řízení 9.930,- Kč a nákladů exekuce, jak budou v jejím průběhu stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Ingrid Švecovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Praha 3. Dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení exekuce byly splněny, přičemž námitkou promlčení i námitkou splnění se lze věcně zabývat (s poukazem na závazný právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2007, č. j. -208) pouze k návrhu na zastavení exekuce a nikoli k odvolání

proti usnesení o nařízení exekuce.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o a , občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky „R 45/2004“ prosazuje, že námitku promlčení lze uplatnit kdykoliv v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí o věci a žádný předpis ji nekoncentruje do určitého stadia řízení. O jeho námitce promlčení spojené s návrhem na zastavení exekuce však soudy dosud nerozhodly, přestože ji povinný vznesl již ve svém odvolání ze dne 27. 9. 2004 proti usnesení o nařízení exekuce na č. l. 30 (kde soud podle dovolatele pochybil, protože je nevyhodnotil jako návrh na zastavení exekuce); povinný návrh na zastavení exekuce podal též dne 31. 1. 2005, a jelikož mu usnesení o nařízení exekuce (č. l. 81) bylo doručováno dvakrát (4. 8. 2005 a 22. 5. 2006), uplatnil povinný námitku promlčení i ve svých odvoláních (z 17. 8. 2005 a 5. 6. 2006). V této souvislosti připomněl, že exekuce pro vymožení jistiny byla pravomocně zastavena (viz č. l. 97) a jeho návrh na zastavení exekuce v rozsahu příslušenství, nákladů řízení a nákladů exekuce byl zamítnut výrokem usnesení soudu prvního stupně z č. l. 97, jenž byl následně usnesením odvolacího soudu (č. l. 187) zrušen s tím, že takové rozhodnutí nemělo být vzhledem k nenařízení exekuce vůbec vydáno. Následně odvolací soud v důsledku závazného právního názoru Nejvyššího soudu (jenž současně zrušil dřívější usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce) potvrdil usnesení o nařízení exekuce, avšak soudy již (znovu) o návrhu na zastavení exekuce z důvodu promlčení nároku nerozhodly, přestože tato námitka byla dříve zkoumána a shledána důvodnou (viz odůvodnění zrušeného usnesení na č. l. 185).

Dovolatel dále vytýká, že původní oprávněný (Pražské energetické závody s. p. v likvidaci) činil ve věci úkony a podání, ačkoli již nebyl aktivně legitimován, protože v den nařízení exekuce (13. 5. 2004) proběhla veřejná dražba, v níž vymáhanou pohledávku nabyla udělením příklepu PROFISTAV Praha s. r. o. Příklepem nedochází k převodu ani přechodu práva a není možné, aby v důsledku toho došlo k přistoupení dalšího účastníka do řízení nebo k záměně účastníků; v prvním případě by oprávněnému muselo svědčit právo pouze ve spojení s přistupujícím subjektem a ve druhém případě by musel existovat nedostatek věcné legitimace již při zahájení řízení, což však také nenastalo. V projednávané věci nelze aplikovat ani ustanovení o právním nástupnictví, neboť nejde o univerzální ani o singulární sukcesi; nemůže tedy dojít k procesnímu nástupnictví a PROFISTAV Praha s. r. o. může uplatnit svou pohledávku pouze vlastním návrhem. Ačkoli odvolací soud usnesením na č. l. 178 k odvolání povinného potvrdil usnesení soudní exekutorky o připuštění nového účastníka do řízení, povinný s tímto závěrem soudu nesouhlasí.

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam v otázce, zda je možné, aby soud nerozhodl o námitce promlčení, jak k tomu došlo v projednávané věci, kdy se soud s námitkou promlčení sice vypořádal v usnesení na č. l. 97 o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, to však bylo rozhodnutím na č. l. 187 zrušeno s tím, že nemělo být pro nedostatek podmínek řízení vydáno, a proto ani k vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení již nedošlo. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu ,  ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Použití ustanovení je vyloučeno, protože usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak. V projednávané věci totiž soud prvního stupně rozhodl stejně (nařídil exekuci jak zrušeným usnesením na č. l. 30 ve spojení s opravným usnesením na č. l. 33, tak i následným usnesením na č. l. 81 ve spojení s opravným usnesením na č. l. 96). Proto je možné přípustnost dovolání posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Dovolatel sice přednesl argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k takovému závěru dospět nelze.

Dovolatel předně vytýká nedostatek aktivní legitimace oprávněné PROFISTAV Praha, s. r. o. (kterou se odvolací soud zabýval jen implicitně), který opírá o skutečnost, že tato společnost nabyla vymáhanou pohledávku ve veřejné dražbě dne 13. 5. 2004, tj. v týž den, kdy exekuce byla nařízena (na návrh původní oprávněné), a dovozuje, že PROFISTAV Praha, s. r. o. se nemohla stát účastníkem tohoto řízení, ale mohla uplatnit svou pohledávku výhradně vlastním návrhem. Nabytí vlastnictví udělením příklepu podle , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále  též jen „“), je z pohledu přechodem práva vyplývajícím přímo z právního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. ), proto je námitka povinného, že ve věci nelze uplatnit ustanovení o právním nástupnictví, nedůvodná.

Namítá-li dovolatel vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i výtka nesprávného posouzení podání z hlediska obsahového a absence rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce), ty přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou. O situaci, že by uplatněné vady řízení směřovaly k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006), proto je dovolací soud zohlední jen, je-li dovolání přípustné (, věta druhá, ), a tento předpoklad v projednávaném případě naplněn není.

Nad rámec uvedeného se uvádí, že správnost nařízení exekuce není možno zpochybnit výtkou, že soud dosud nerozhodl o návrhu na zastavení exekuce a že se dosud nevypořádal s namítaným promlčením vymáhaného nároku. Napadené rozhodnutí totiž na řešení takové otázky nespočívá.

Jak již Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vyložil (a učinil tak již i v této věci usnesením ze dne 23. 10. 2007, č. j. -208), při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) pro vymožení peněžitého plnění soud zkoumá pouze to, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Ve stanovisku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 525, bylo dále vyloženo, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá promlčením vymáhané pohledávky; námitka promlčení je relevantní a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle Pokud jde o závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 5 ročník 2004 pod č. 45 (na nějž dovolatel poukazuje), ty nelze na řízení o výkon rozhodnutí, jež se na rozdíl od nalézacího řízení řídí jinými zásadami a není omezeno principem neúplné apelace ( ), vztáhnout.

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (, věta první, ) podle ustanovení a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2010

       JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

                                                                                                                  předsedkyně senátu