Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2128/2009

U S N E S E N Í

ELMAD spol. s r. o.

N. K

.,o určení nájemného z bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. prosince 2008, č. j. -210, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se změněnou žalobou domáhala, aby jí původní žalovaný M. K. (dále jen „původní žalovaný“) a žalovaná zaplatili částku 74.266,- Kč jako rozdíl mezi tím, co na nájemném z bytu (z

„bytu č. 15/825, který se nachází v 5. podlaží domu čp. 825 v P. v ulici L. M.“

– dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) zaplatili za dobu od 1. dubna 2003 do 31. května 2005 a co by za tuto dobu zaplatili při obvyklém nájemném v částce 4.250,- Kč, resp. později 4.450,- Kč měsíčně (stanoveným v této věci znaleckým posudkem).

Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. července 2005, č. j. -82, změnu žaloby připustil a poté rozsudkem ze dne 14. listopadu 2005, č. j. -93, výrokem I. změněné žalobě vyhověl co do částky 23.300,- Kč a uložil původnímu žalovanému a žalované povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni tuto částku (v tam uvedených splátkách), žalobu co do částky 50.966,- Kč zamítl (výrok II.), určil odměnu ustanovené zástupkyni původního žalovaného a žalované (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a o povinnosti žalobkyně zaplatit státu tam uvedené částky (výroky III. a V.).

V odvolacím řízení žalobkyně žalobu opět změnila a nadále se po žalovaných domáhala placení nájemného z bytu v částce 4.250,- Kč měsíčně od 1. dubna 2003 vždy do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce předem.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací nejprve usnesením ze dne 27. listopadu 2006, č. j. -121, uvedenou změnu žaloby připustil a následně rozsudkem ze dne 23. ledna 2007, č. j. -139, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby v době od 1. dubna 2003 do 22. ledna 2007 byli žalovaní povinni platit žalobkyni nájemné z bytu v částce 4.250,- Kč měsíčně (výrok I.); řízení přerušil ohledně požadavku žalobkyně na placení nájemného z bytu v částce 4.250,- Kč měsíčně od 23. ledna 2007 nadále, a to do rozhodnutí Ústavního soudu České republiky o návrhu na zrušení části první , ve znění pozdějších předpisů (výrok II.), který současně podal.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. -173, citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku I. a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Protože původní žalovaný zemřel, rozhodl odvolací soud usnesením ze dne 23. října 2008, č. j. -198, že na straně žalované bude v řízení pokračováno pouze s Naděždou Koblížkovou. Přitom odkázal na ustanovení a 2 ve spojení s , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Poté žalobkyně v odvolacím řízení žalobu znovu změnila tak, že se po žalované opětovně domáhala zaplacení nájemného z bytu ve výši 74.266,- Kč za období od 1. dubna 2003 do 31. května 2005.

Odvolací soud pak v pořadí druhým rozsudkem ze dne 18. prosince 2008, č. j. -210, změnu žaloby připustil (výrok I.), shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni nájemné z bytu za období od 7. srpna 2003 do 31. května 2005 ve výši 20.642,- Kč a zamítl žalobu ohledně zaplacení nájemného za období od 1. dubna 2003 do 6. srpna 2003 ve výši 2.658,- Kč (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů (výrok III.) a nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

Proti citovanému (v pořadí druhému) rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. prosince 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud především konstatuje, že výrokem II. napadeného rozsudku odvolací soud citovaný rozsudek soudu prvního stupně v poměru mezi žalobkyní a žalovanou ohledně částky 20.642,- Kč za dobu od 7. srpna 2003 do 31. května 2005 ve skutečnosti potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“) a je nerozhodné, že i ve vztahu k této částce uvedl, že ho mění (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 52 v sešitě č. 9 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud pak výrokem II. změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 2.658,- Kč za dobu od 1. dubna 2003 do 6. srpna 2003 žalobu zamítl, posoudil práva a povinnosti účastnic řízení oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně, a v tomto ohledu proto lze jeho rozhodnutí o věci samé pokládat za obsahově měnící (dále jen „měnící výrok“).

Při řešení otázky přípustnosti dovolání přitom dovolací soud nepřehlédl, že dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – směřuje především proti výroku II. napadeného rozsudku jako celku. Přitom neopomenul, že potvrzujícím výrokem bylo žalobě v tam uvedeném rozsahu vyhověno. Dovolatelka proto nemá subjektivní legitimaci k podání dovolání proti potvrzujícímu výroku, neboť dovolání je oprávněn podat pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28 v sešitě č. 3 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 7 v sešitě č. 1 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura). Uvedený závěr platí i tehdy, jestliže dovolateli sice byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma na jeho právech, avšak nelze ji odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, neboť rozhodujícím je výrok rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. února 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 39 v sešitě č. 6 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Naproti tomu je dovolatelka subjektivně legitimována k podání dovolání proti měnícímu výroku (kterým byl žalobní návrh částečně zamítnut).

Přípustnost dovolání (objektivní) proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu (v daném případě proti měnícímu výroku) upravuje ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání proti měnícímu výroku by tedy mohlo být objektivně přípustné podle Bylo-li však tímto výrokem rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení , neboť ustanovení to vylučuje.

Na uvedených závěrech přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení (obsažené v napadeném rozsudku), podle něhož je dovolání proti jeho výroku II. přípustné. Je tomu tak proto, že takovéto poučení přípustnost dovolání – nestanoví-li ji zákon – nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 140 v sešitě č. 7 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Ve zbývající části směřuje dovolání proti „absentujícímu“ výroku o nákladech dovolacího řízení, což ostatně dovolatelka sama připustila. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku však vyplývá, že v dovolacím řízení lze přezkoumat správnost pouze těch výroků, které odvolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil. „Neexistující“ výroky přezkoumávat nelze. Navíc i kdyby byl dovoláním napaden existující výrok o nákladech (dovolacího) řízení, lze – shodně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura – uzavřít, že podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 není přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání ( věta prvá ) – dovolání podle věty první a a c/ odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2010 JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu