Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2621/2009

U S N E S E N Í

Stavebního bytového družstva ve Frýdku – Místku

L. K

., zastoupené JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku – Místku, T. G. Masaryka 602, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. ledna 2009, č. j. -106, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku – Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. června 2008, č. j. -75, vyhověl žalobě a uložil žalovanému Ing. B. K. (dále jen „původní žalovaný“) a žalované povinnost vyklidit

„byt č. 20 o velikosti kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím, nacházející se v domě č. p. 475 na ulici M. ve F. – M.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), přičemž uloženou vyklizovací povinnost vázal u původního žalovaného na zajištění přístřeší (výrok I.) a u žalované na zajištění náhradního bytu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. ledna 2009, č. j. -106, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích II. a III., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „ “) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že původnímu žalovanému (který byl členem bytového družstva žalobce nejpozději od 12. května 1975) vzniklo za trvání manželství s žalovanou (uzavřeného dne 31. ledna 1981) právo na přidělení družstevního bytu, že na základě rozhodnutí o přidělení družstevního bytu ze dne 16. listopadu 1983 a následné dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 28. listopadu 1983 vzniklo původnímu žalovanému a žalované s tehdejším právem společného užívání družstevního bytu manžely i společné členství manželů v družstvu a že dřívější právo společného užívání družstevního bytu manžely se transformovalo na nynější právo společného nájmu družstevního bytu manžely (a jejich společné členství v bytovém družstvu). Dále rovněž dovodil, že vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností (v daném případě exekučního příkazu ze dne 9. prosince 2005, č. j. 068 Ex 1025/2005-22/Fa, který nabyl právní moci dne 2. ledna 2006) vůči jednomu z manželů (vůči původnímu žalovanému), kteří jsou společnými členy družstva, zaniká po právní moci usnesení o nařízení exekuce i členství druhého manžela (žalované) v družstvu ( , obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni vydání exekučního příkazu – dále jen „obch. zák.“). Poté uzavřel, že zánikem členství původního žalovaného a žalované v bytovém družstvu zanikl i jejich (společný) nájem bytu ( věta první , , v tehdy účinném znění – dále jen „obč. zák.“), že s přihlédnutím k tomu užívají předmětný byt bez právního důvodu ( obč. zák.) a je proto na místě jejich vyklizení, u žalované – z důvodů uvedených v rozsudku soudu prvního stupně – s vázaností na náhradní byt.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 19. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatelka právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila (námitkami, že žalobce nesplnil to, co mu bylo uloženo exekučním příkazem řádně, že předmětný byt vždy řádně užívala a užívá dosud, když zejména vždy řádně a včas platila nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu). Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Napadené rozhodnutí spočívá na právních názorech (zpochybněných dovolatelkou), že původnímu žalovanému a dovolatelce vzniklo s dřívějším právem společného užívání družstevního bytu manžely (následně transformovaným na nynější právo společného nájmu družstevního bytu manžely) i společné členství manželů v družstvu, že vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností vůči jednomu z manželů, kteří jsou společnými členy družstva, zaniká po právní moci usnesení o nařízení exekuce i členství druhého manžela v družstvu (§ 231 obch. zák.) a že v důsledku toho původnímu žalovanému a dovolatelce zanikl i (společný) nájem předmětného bytu podle § 714 obč. zák.

Dovolací soud zastává názor, že zásadně právně významná (zejména z pohledu dopadu na současnou soudní praxi) nemůže být otázka vzniku dřívějšího práva společného užívání družstevního bytu manžely a společného členství manželů v bytovém družstvu podle právní úpravy účinné do 31. prosince 1991 (podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „obč. zák. před novelou“). Sluší se však přes to dodat, že v dřívější soudní praxi nevznikaly žádné pochybnosti o tom, že rozhodnutím o přidělení bytu vydaným místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty, anebo jinými skutečnostmi stanovenými zákonem vzniklo občanovi právo, aby s ním organizace uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu ( obč. zák. před novelou), že členu stavebního bytového družstva vzniklo splacením členského podílu právo, aby mu byl orgánem družstva přidělen do osobního užívání družstevní byt ( obč. zák. před novelou), že právo užívat byt vzniklo dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem ( obč. zák. před novelou) a že vzniklo-li jen jednomu z manželů, kteří spolu trvale žili, za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vzniklo s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu (nikoli snad individuální členství každého z nich, jak se – s přihlédnutím k obsahu dovolání – mylně domnívá dovolatelka), z něhož byli oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně ( ve spojení s ustanovením obč. zák. před novelou).

Z následujících důvodů nemohou být zásadně právně významné ani další shora uvedené (a dovolatelkou zpochybněné) právní otázky. V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že

prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů, kteří jsou společnými členy družstva, zaniká ve smyslu ustanovení § 231 obch. zák. i členství druhého manžela v družstvu; tytéž účinky nastávají v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností vůči jednomu z manželů nebo v důsledku vydání exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností vůči jednomu z manželů po právní moci usnesení o nařízení exekuce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 11 v sešitě číslo 1 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že zánikem členství i jen jednoho z manželů v bytovém družstvu podle obč. zák. zanikne i společné členství manželů v družstvu a podle ustanovení obč. zák. i jejich společný nájem bytu (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. -880. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, 1085 s., str. 1994; dále obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2001, sp. zn. ).

Zbývá dodat, že je nepřípadná dovolací námitka, týkající se nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, odůvodněná tím, že žalobce určil vypořádací podíl v rozporu s ustanoveními § 233 a násl. obch. zák. Je tomu tak proto, že okolnosti vážící se k určení vypořádacího podílu jsou zcela bez vlivu na zánik nájemního práva původního žalovaného a dovolatelky k předmětnému bytu, k němuž došlo v důsledku zániku jejich členství v bytovém družstvu (§ 714 věta první obč. zák.).

V posuzovaném případě – s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu, jehož správnost nelze zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle (viz výklad shora) – vyřešil odvolací soud otázku zániku členství původního žalovaného a dovolatelky v bytovém družstvu (a s tím související otázku zániku /společného/ nájmu bytu) v souladu s citovanou judikaturou; jeho rozhodnutí je v tomto směru výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu