Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2280/2009

U S N E S E N Í

a/ L. A

.,

b/ P. A

., jako právního nástupce původního žalobce P. A., zemřelého 25. srpna 2006, a

c/ Ing. K. A. (

rozené

A.), zastoupených JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem v Napajedlích, Masarykovo nám. 220, proti žalovaným

1/ P. A

.a

2/ J. A

., zastoupeným Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. března 2006, č. j. -86, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni Ing. K. A. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Radka Forala, advokáta se sídlem v Napajedlích, Masarykovo nám. 220, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. V poměru mezi žalobci a/, b/ a žalovanými nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č. j. -35, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalovaným povinnost vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku

„byt v přízemí domu č. p. 710 v ul. P. v N. sestávající ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a o povinnosti žalobců doplatit soudní poplatek (výrok III.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. března 2006, č. j. -86, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. a zrušil ho v nákladovém výroku II. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za zjištěno, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětného domu, že žalobce L. A. a původní žalobce P. A., zemřelý 25. srpna 2006 (dále jen „původní žalobce“), se jako sourozenci stali spoluvlastníky domu (každý z nich v rozsahu jedné ideální čtvrtiny) na základě postupní smlouvy ze dne 24. dubna 1990, sp. zn. RI 2375/1990, registrované dne 27. června 1990, tedy ještě za života jejich otce K. A., zemřelého 3. října 2002, že žalobkyně Ing. K. A. (spoluvlastnice předmětného domu v rozsahu jedné ideální poloviny) jako pronajímatelka a první žalovaný (bratr žalobce L. A. a původního žalobce) jako nájemce uzavřeli dne 1. srpna 2000 smlouvu o nájmu bytu v prvním nadzemním podlaží domu, že šlo o nájemní poměr na dobu určitou do 31. července 2001, že do tohoto bytu se oba žalovaní se dvěma dětmi přestěhovali z předmětného bytu, v němž do té doby bydleli s otcem žalovaného a žalobce L. A. a původního žalobce, že následujícími dodatky z 1. července 2001 a z 15. července 2002 byl nájemní poměr prodloužen nejprve do 31. července 2002 a poté do 31. července 2003 a že žalovaný dopisem ze dne 30. ledna 2003 požádal žalobkyni Ing. K. A. o ukončení nájemní smlouvy a poté se i s rodinou přestěhoval se souhlasem otce z bytu v prvním nadzemním podlaží do předmětného bytu, v němž žalovaní do současné doby bydlí. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalovaní nemají k užívání předmětného bytu žádný právní důvod (

„na tento byt nemají nájemní smlouvu“

) a že ho užívají protiprávně; dodal, že právo byt užívat nemohou odvozovat od souhlasu otce žalovaného proto, že v době udělení souhlasu již nebyl (spolu)vlastníkem předmětného domu. Za této situace rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil (s odkazem na ustanovení , , v tehdy účinném znění – dále jen „obč. zák.“), neboť správným shledal i stanovení delší (tříměsíční) lhůty k vyklizení bytu, a to s ohledem na sociální situaci žalovaných, kteří pečují o nezletilou dceru a první žalovaný je v invalidním důchodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní – nezastoupeni advokátem – dovolání, které následně doplnili podáním ustanoveného advokáta. Žalobkyně Ing. K. A. se k podanému dovolání prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 16. března 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Přestože dovolatelé formálně odkázali na dovolací důvod podle , ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnili (nepřípustný) dovolací důvod podle (zejména námitkami, že soudy nepřihlédly k tomu, že

„byt v přízemí domu užívali po dohodě s žalobcem a/ a právním předchůdcem žalobce b/, a to od roku 1999, společně s otcem žalovaného“

, že

„se dohodli se žalobcem a/ a právním předchůdcem žalobce b/ na bezúplatném užívání tohoto bytu výměnou za péči o nemohoucího otce i dům jako takový“

a že

„ukončení nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2000 se týkalo pouze bytu v prvním nadzemním podlaží, tento úkon rozhodně nelze považovat za vůli žalovaných vyklidit celý dům, vč. bytu v jeho přízemí“

). Navíc uvedené okolnosti alespoň zčásti tvrdili až v dovolání a tím v dovolání uplatnili tzv. „skutkové novoty“, avšak přehlédli, že v dovolacím řízení platí zákaz skutkových novot (srov. , Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.).

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že i kdyby žalovaní užívali předmětný byt se souhlasem spoluvlastníků domu, pak nelze přehlédnout, že ustálená soudní praxe dovodila, že v případech, kdy jde o odvozený právní důvod bydlení opírající se o souhlas nájemce bytu či vlastníka domu s užíváním bytu určitou osobou zaniká takovýto právní důvod bydlení odvoláním souhlasu nájemce, resp. vlastníka s jeho dalším bydlením (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 11. června 2002, sp. zn. , a z 12. května 2005, sp. zn. , uveřejněné pod C 1252 ve svazku 17 a pod C 3460 v CD 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a nejnověji z 20. května 2009, sp. zn. ).

Dovolací soud konstatuje, že dovolací důvod podle dovolatelé – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – nijak obsahově nekonkretizovali a tudíž ho ani neuplatnili, neboť pouhá citace dovolacího důvodu (v daném případě odkazem na ustanovení ) není jeho řádným uplatněním. Pro úplnost je však zapotřebí dodat, že k tzv. jiným vadám řízení podle (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni Ing. K. A. v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH ( ). Protože žalobcům a/ a b/ nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo, bylo rozhodnuto, že v poměru mezi těmito účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. června 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu