Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3909/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci dlužnice SILVER BELLs. r. o., se sídlem v Plzni, Nádražní 2495/20, PSČ 301 00, identifikační číslo 25205285, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Poštovská 8c, Pasáž Alfa, PSČ 601 00, o návrhu věřitele JUDr. M. L., LL.M., jako správce konkursní podstaty úpadkyně SKYWALKER, s. r. o., identifikační číslo 25 78 05 90, zastoupeného JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1126/9, PSČ 140 00, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2008, č. j. - 81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 5. března 2008, č. j. -63, zamítl Krajský soud v Plzni (dále též jen „konkursní soud“) návrhy věřitele JUDr. M. L., LL.M. (jako správce konkursní podstaty úpadkyně SKYWALKER, s. r. o.) na prohlášení konkursu na majetek dlužnice SILVER BELL s. r. o. a ustanovení předběžného správce, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání navrhujícího věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud (ve shodě s konkursním soudem) uzavřel, že navrhující věřitel nedoložil ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), že má proti dlužnicí splatnou pohledávku a je tak osobou oprávněnou podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Dovolání, jímž navrhující věřitel napadá „všechny“ výroky“ usnesení odvolacího soudu, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „“), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného usnesení (o nákladech odvolacího řízení) a proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i ve výrocích II. a III. (o zamítnutí návrhu na ustanovení předběžného správce a o nákladech řízení před soudem prvního stupně), je „objektivně“ nepřípustné (srov. k tomu pro náklady řízení usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pro rozhodnutí o návrhu na ustanovení předběžného správce usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné tamtéž pod číslem 52/2003).

V části, v níž dovolání směřuje proti výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužnice (tedy co do věci samé), může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však - oproti svému mínění - Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepředkládá.

Otázkou rozsahu dokazování v konkursním řízení se Nejvyšší soud zabýval již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. jeho bod VIII.), ve kterém vysvětlil, že věřitel může návrh na prohlášení konkursu podat i pro splatnou pohledávku, o níž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto. To však neznamená, že je-li takový návrh podán, nahrazuje konkursní řízení nalézací řízení o takové pohledávce před orgánem povolaným o pohledávce rozhodnout. Proto Nejvyšší soud tamtéž uzavřel, že povaha řízení o návrhu na prohlášení konkursu nevylučuje, aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování, není však povinností konkursního soudu provádět dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (navrhovatele konkursu) skutečně existuje.

V usnesení uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud dále vysvětlil, že typovým důvodem zamítnutí věřitelského návrhu na prohlášení konkursu je skutečnost, že v konkursním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti (týkající se pohledávky, kterou je navrhující věřitel povinen dle ZKV doložit) nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazních návrhů výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod. (srov. i ), by konkursní soud nahrazoval (v případech, v nichž tvrzená pohledávka navrhujícího věřitele nebo pohledávka „známého“ věřitele, kterou má být doložen dlužníkův úpadek, není pohledávkou pravomocně přiznanou rozhodnutím příslušného orgánu nebo alespoň pohledávkou vykonatelnou), sporné řízení. S odvoláním na bod VIII. stanoviska tamtéž dodal, že důvodem k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu tu totiž je (musí být) právě skutečnost, že takové „dokazování“ odporuje účelu konkursního řízení.

V projednávané věci soudy nižších stupňů při posuzování aktivní věcné legitimace navrhujícího věřitele k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka postupovaly v intencích výše uvedených závěrů.

Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani posouzení otázky splatnosti pohledávky, o níž dovolatel opíral svou aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu. Na řešení této otázky totiž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, maje pohledávku navrhujícího věřiteli nikoli za nesplatnou, ale za nedoloženou (spornou). Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že odpůrčí nárok podle ustanovení § 16 ZKV má (musí) být i v konkursu uplatněn odpůrčí žalobou a že jej nelze prosadit (na rozdíl od neúčinnosti ze zákona) prostřednictvím soupisu majetku konkursní podstaty, také odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. ke způsobu uplatnění odpůrčího nároku podle § 16 ZKV např. rozsudek uveřejněný pod číslem 114/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k povaze a účinkům soupisu majetku konkursní podstaty pak např. rozsudek uveřejněný tamtéž pod číslem 110/2008).

Důvod připustit dovolání podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání navrhujícího věřitele bylo odmítnuto, přičemž dlužnici vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Sazba odměny za dovolací řízení o návrhu na prohlášení konkursu se pak určuje podle § 8 vyhlášky, ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky, částkou 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250.- Kč, jelikož advokát dlužnice učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle , ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (srov. , 3 ) ve výši 510,- Kč tak činí částka přiznaná dlužnici k tíži dovolatele 3.060,- Kč.

S přihlédnutím k povaze námitek, jež dovolatel proti výrokům o nákladech řízení ve vztahu ke stejnému advokátu vznášel v předchozích fázích řízení, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obsah spisu mu neposkytuje žádný důvod usuzovat, že advokát dlužnice je vyloučen ze zastupování dlužnice v tomto dovolacím řízení.

Rozhodné znění a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení , bodu 1 a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. dubna 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu