Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2879/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. V. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně MASO Hroznětín a. s., identifikační číslo 45 35 81 92, zastoupeného JUDr. Alenou Dvořáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Vršovická 817/5, PSČ 101 00, proti žalovanému Ph.Dr. J. S., zastoupenému JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, PSČ 110 00, o zaplacení částky 531.759,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. -62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. -62 – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 16. června 2008, č. j. -48, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o zaplacení částky 531.459,36 Kč s 2% úrokem z prodlení od 16. dubna 2005 do zaplacení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d), § 391 odst. 1 a § 397 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – přitakal (byť na základě jiné právní argumentace) závěru soudu prvního stupně, podle něhož je žalobcem uplatněná pohledávka, která měla vzniknout v období od roku 1998 do března 2002 v důsledku neoprávněných výběrů „z běžného účtu“, promlčena (čtyřletá promlčecí doba marně uplynula v březnu 2006, přičemž žaloba byla u soudu podána až v prosinci 2006).

Současně odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení (dále jen „obč. zák.“), jde-li o žalovaným vznesenou námitku promlčení, uzavíraje, že „odepření účinku vznesené námitky promlčení z důvodu rozporu s dobrými mravy připadá v úvahu jen zcela mimořádně, s přihlédnutím ke všem okolnostem věci“. To v daném případě splněno nebylo, když žalobce „vstoupil do postavení věřitele vůči žalovanému na základě dohody o postoupení pohledávek, kterou uzavřel dobrovolně v prosinci 2003, a před uzavřením dohody měl zvážit i rizika s tím spojená“. „Jestliže získal v roce 2003 pohledávku, která měla vzniknout v roce 1998 a následujících, měl zvážit i tu variantu, že nabývá pohledávku částečně promlčenou, tedy takovou, jejíž vymožení soudní cestou může být oslabeno možností vznesení námitky promlčení, další tři roky, do prosince 2006 s uplatněním nároku u soudu bezdůvodně a zaviněně vyčkával“.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“). Dovolatel zdůrazňuje, že základem sporu je otázka uplatnění obč. zák. při aplikaci ustanovení o promlčení práva, přičemž v rozhodnutí odvolacího soudu je tato otázka řešena v rozporu s hmotným právem a „jinak než dovolacím soudem“.

Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Popisuje skutkové okolnosti věci a poukazuje na „překážky, které bránily původnímu věřiteli (Národní družstevní záložně) v uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Zastává názor, podle něhož právě poměry projednávané věci umožňují přijetí závěru, že výkon práva žalovaného vznést námitku promlčení odporuje dobrým mravům ( obč. zák.).

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož uplatnění práva žalovaného vznést námitku promlčení není v rozporu s dobrými mravy, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanovením § 3 obč. zák.), když odpovídá závěrům formulovaným judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. a ze dne 6. září 2005, sp. zn. , jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. , ze dne 28. června 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126, ke kterým se Nejvyšší soud následně přihlásil mimo jiné také v usnesení ze dne 26. července 2005, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , a činí 10.000,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí celkem 12.360,- Kč.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2010

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu