Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2844/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázalav právní věci žalobkyně JUDr. J. Č., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně BIHR CR spol. s r. o., identifikační číslo 48153621, proti žalovanému J. J. zastoupenému JUDr. Milanem Břeněm, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 28, PSČ 568 02, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. února 2008, č. j. -213, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 27. srpna 2007, č. j. -192, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, kterou se žalobkyně (správkyně konkursní podstaty úpadkyně BIHR CR spol. s r. o.) domáhala po žalovaném (J.J.) zaplacení částky 100.000,- Kč s tříprocentním úrokem z prodlení od 23. ledna 2005 do zaplacení. Šlo o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho první (rovněž zamítavý) rozsudek ze dne 18. srpna 2005, č. j. -94, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 20. prosince 2005, č. j. -111.

Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že částka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala coby plnění vyplaceného pozdější úpadkyní žalovanému bez právního důvodu, byla plněním poskytnutým na pohledávku dlužného nájemného za měsíce květen a červen 2001, podle nájemní smlouvy uzavřené 1. května 2000 mezi manželi H.jako pronajímateli a pozdější úpadkyní jako nájemkyní (dále též jen „nájemní smlouva“). Žalovaný se stal majitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. dubna 2002 (dále též jen „postupní smlouva“), uzavřené mezi ním (jako postupníkem) a manželi H. (jako postupiteli). Soud neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že obě smlouvy jsou falsy, uváděje, že k tomuto závěru nepostačuje ani zjištění (ze znaleckého posudku Kriminalistického u Praha /dále též jen „znalecký posudek“/), že otisk razítka pozdější úpadkyně na smlouvách vznikl pravděpodobně v roce 2004 nebo později. Podle soudu razítko nemá v dané věci vliv na platnost smlouvy, přičemž o existenci smluv vypovídala i svědkyně M..

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud měl odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně za správné, přitakávaje jeho závěru, že žalovaný se tím, že 27. června 2003 přijal od pozdějšího úpadce částku 100.000,- Kč, bezdůvodně neobohatil. K námitce žalobkyně, že smlouvy jsou falsy, odvolací soud uvedl, že podle znaleckého posudku nelze zjistit stáří listin (dobu jejich vyhotovení) ani stáří podpisu na nich, nýbrž (pouze) stáří otisku razítka na nich. V hodnocení stáří otisku razítka na listinách se pak ztotožnil se soudem prvního stupně, doplňuje, že nelze přehlédnout výpověď svědkyně M., která nájemní smlouvu viděla a potvrdila, že Ing. H. bylo měsíčně vypláceno 50.000,- Kč jako nájemné za sklad, ani faktury za „pronájem“ z 30. května a 25. června 2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatelka uvádí, že soud pominul skutečnost, že účastníci nájemní smlouvy a postupní smlouvy tvrdili, že smlouvy uzavřeli ve dnech na nich uvedených a v podobě předložené soudu (tedy včetně razítka pozdější úpadkyně) a teprve po zrušení prvního rozsudku okresního soudu začali tvrdit, že razítka byla na y připojena později, v souvislosti s blíže nespecifikovanou kontrolou. Svědkyně M. sice osvědčila, že viděla nájemní smlouvu, nevypověděla však kdy a postupní smlouvu neviděla vůbec.

Dovolatelka míní, že soud při rozhodování nebral v úvahu otázku nicotnosti předmětných právních úkonů. Soukromá je důkazem o skutečnosti, která jí má být prokázána, není-li vyvrácena její pravost nebo obsahová správnost. Samotná existence písemné formy smlouvy, zachycující v písemné podobě projev vůle smluvních stran, nutně neznamená, že obsah y odpovídá skutečnosti. Pouze je-li taková pravá - pokračuje dovolatelka - není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že smluvní strany projevily shodnou vůli o obsahu v ě zachyceném a v čase v ní uvedeném.

V daném případě bylo prokázáno, že smlouvy na něž žalovaný odkazuje jako na právní důvod přijetí částky 100.000,- Kč, byly uzavřeny v písemné formě až několik let po datu v nich uvedeném jako datum jejich vzniku, a to nejdříve v roce 2004 nebo později. Současně bylo prokázáno, že byly vyhotoveny v jeden den. V době tvrzeného vzniku tyto smlouvy neexistovaly a nemohly zakládat ani žádný smluvní vztah vedoucí k výplatě částky 100.000,- Kč žalovanému.

Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že soud prvního stupně nenechal zpracovat znalecký posudek v intencích usnesení odvolacího soudu z 20. prosince 2005 (neuložil znalci, aby se vyjádřil ke stáří předložených listin co do jejich sepisu a podpisu v den na nich uvedených) a nevyslechl svědkyni M. H..

Žalovaný ve vyjádření nemá dovolání za přípustné a navrhuje je odmítnout, případně zamítnout. Ke znaleckému posudku žalovaný uvádí, že znalec v něm vysvětlil, že určení stáří listin není technicky možné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle , rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( , věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Jakkoli se dovolatelka v dovolání přihlašuje ke způsobilému dovolacímu důvodu dle ustanovení , námitkou, že soud v řízení pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, konkrétně námitkou, že soud pominul skutečnost, že účastníci nájemní smlouvy a postupní smlouvy tvrdili, že smlouvy uzavřeli ve dnech na nich uvedených a v podobě předložené soudu (tedy včetně razítka pozdější úpadkyně) a teprve po zrušení prvního rozsudku okresního soudu začali tvrdit, že razítka byla na y připojena později, v souvislosti s blíže nespecifikovanou kontrolou, z obsahového hlediska vystihuje dovolací důvod uvedený v , jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání podle založit nelze.

Dalšími výhradami (zčásti založenými na vlastní /od skutkových závěrů odvolacího soudu odlišné/ dovolatelčině představě o tom, co bylo v řízení prokázáno) dovolatelka brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. , jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle

Z námitek, jež dovolatelka pojí k dovolacímu důvodu dle , na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí též nelze usuzovat. Ze spisu je zjevné, že znalecký posudek se k otázkám, jejichž absenci dovolatelka soudu vytýká, vyslovuje. K výtce, podle níž soud nevyslechl svědkyni H. lze se zřetelem k obsahu spisu (a u vědomí závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 58/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvést, že při jednání před soudem prvního stupně 16. srpna 2007, jež předcházelo vyhlášení rozsudku, dovolatelka prohlásila, že žádné důkazní návrhy nemá (č. l. 188). V situaci, kdy se dovolatelka k požadavku na výslech svědkyně H. (uplatněnému podáním č. l. 55) nevrátila ani v odvolacím řízení, nelze tvrzené vadě procesu získání skutkových zjištění přičíst podmínku existence právní otázky zásadního významu (v prověrce významu důkazního návrhu, o jehož provedení dovolatelka v závěrečné fázi řízení před soudem prvního stupně a následně ani v odvolacím řízení nežádala, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nespočívá).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první, ), odmítl podle a jako nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a , odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení pak u žalovaného sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), určené podle bodu 4., , , a , ve znění pozdějších předpisů ve výši 6.075,- Kč a z náhrady hotových výdajů dle , ve znění pozdějších předpisů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1275,- Kč činí částka přiznaná žalovanému k tíži žalobkyně celkem 7.650,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 31. května 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu