Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5267/2007

U S N E S E N Í

GREEN LION-spol. s r.o.,

1) JUDr. P. P.,

a

2) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti,

se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o 300.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2006, č. j. - 131, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 1. 9. 2005, č. j. -79, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 10. 2005, č. j. -84, zamítl žalobu proti prvému žalovanému na zaplacení 34.615.425,- Kč s příslušenstvím a proti oběma žalovaným na zaplacení společně a nerozdílně 257.672.027,- Kč s příslušenstvím, řízení ve zbývající části zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud neshledal důvodným požadavek žalující společnosti (dále jen „žalobce“) na náhradu škody způsobené činností prvního žalovaného, který jako správce konkursní podstaty úpadce J. L.-L., zasahoval do práv žalobce, zapsal do konkursní podstaty nemovitosti, které úpadce převedl na společnost SVP s.r.o., vnikl do objektů, jež byly v nájmu žalobce, a uvedl nepravdivé údaje v návrhu na předběžné opatření. Spoluodpovědnost státu (tj. druhé žalované) spatřoval žalobce v nesprávném úředním postupu konkursního soudu, který nařízením předběžného opatření právně zaštítil jednání prvého žalovaného a o návrzích žalobce na vydání předběžného opatření nerozhodl v zákonné lhůtě a nezabýval se jeho stížnostmi na postup prvého žalovaného. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že kupní smlouvy na předmětné nemovitosti uzavřené úpadcem byly soudním rozhodnutím prohlášeny za neúčinné, a proto musel být majetek včetně výnosů vrácen do konkursní podstaty. Postup prvního žalovaného v konkursním řízení shledal v souladu se zákonem, a proto nebyl naplněn základní předpoklad jeho odpovědnosti za škodu podle obč. zák., a to protiprávní jednání. Ve vztahu k druhé žalované soud zjistil, že o návrzích žalobce na vydání předběžného opatření nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě, což zakládá nesprávný úřední postup soudu ( ), avšak vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že při obvyklém běhu věcí (vydání rozhodnutí ve lhůtě) by bylo zabráněno vzniku škod, jejichž náhrady se domáhá, soud dovodil, že není dána příčinná souvislost mezi tímto postupem soudu a tvrzenou škodou, zvláště za situace, že o návrhu žalobce bylo následně rozhodnuto negativně.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2006, č. j. -131, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. U prvého žalovaného není dána odpovědnost za tvrzenou škodu, neboť ve funkci správce konkursní podstaty se nedopustil jednání, které by bylo v rozporu s objektivním právem, a byl to naopak žalobce, kdo porušil svou povinnost, když nepředal žalovanému doklady vztahující se k majetku konkursní podstaty. Mezi nesprávným úředním postupem konkursního soudu a tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost, neboť nelze dovozovat, že by žalobcem navrhované předběžné opatření vydané v zákonné lhůtě zabránilo tvrzeným škodám. Přisvědčil soudu prvního stupně, že další dokazování nebylo třeba provádět.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl jím navržené důkazy, a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rekapituluje skutkové okolnosti, jimiž v řízení argumentoval, a průběh dosavadního řízení u soudů obou stupňů. Namítá, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý soudní proces tím, že mu neumožnil prokázat tvrzené skutečnosti, zejména příčinnou souvislost mezi škodou a jednáním obou žalovaných. Rozhodnutí obou soudů podle něj spočívá na zásadní vadě řízení, tj. nepřipuštění důkazů, porušení poučovací povinnosti soudů, opomenutí důkazů a nesprávné právní posouzení, což má podle něj po právní stránce pro věc zásadní význam, neboť mu nebylo soudem umožněno svůj nárok prokázat. Dovozuje, že u prvního žalovaného je příčinná souvislost prokázána už jen tím, že se jedná o náhradu škody vzniklé předběžným opatřením dle Na základě nezákonného jednání správce konkursní podstaty se žalobci „zhroutilo podnikání, a to za asistence druhého žalovaného, který prosazoval neoprávněné zájmy prvního žalovaného“. Soudům vytýká, že nezkoumaly důvody vzniku tak vysoké škody a také to, že od okamžiku škodlivého jednání žalovaných dosahuje žalobce pouze zlomku dřívějšího zisku a nachází se ve ztrátě. Dovolatel se domnívá, že soud pochybil mimo jiné tím, že jej nepoučil v souladu s Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

První žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že ve funkci správce konkursní podstaty postupoval s péčí řádného hospodáře a neporušil žádným způsobem zákon o konkursu a vyrovnání. Několikrát písemně vyzval žalobce, aby předložil jím uváděné nájemní smlouvy, což tento neučinil. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.

Druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že oba soudy nepochybily, pokud žalobě nevyhověly. Dle jejího názoru nejsou dány předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu a dovolání není v této věci přípustné, neboť se nejedná o otázku zásadního právního významu. Navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 7. 12. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Žalobce v dovolání v podstatě opakuje svá žalobní tvrzení a nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci. Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů a předestírá v dovolání vlastní skutkový stav, na němž pak buduje svůj závěr, že uplatněný nárok na náhradu škody proti oběma žalovaným je důvodný. Tím ovšem nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu. Námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází z nesprávného skutkového zjištění ( ), přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že mu nebylo umožněno před soudem svůj nárok prokázat. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to i v rovině procesní. Námitkou, že nebyly provedeny veškeré navržené důkazy, vystihuje žalobce dovolací důvod podle K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem může být při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. Případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může tedy založit přípustnost dovolání podle jen za předpokladu, že znamená řešení takové právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně ( ).

Paušální námitka, že nebyly v řízení provedeny veškeré důkazy navržené žalobcem, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá, nehledě k tomu, že soud není povinen všechny navržené důkazy vždy provést a soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, z jakých důvodů další žalobcem navržené důkazy neprovedl, a s touto námitkou se vypořádal i odvolací soud. Vytýkaná vada řízení přípustnost dovolání nezakládá, neboť nejde o procesní otázku zásadně právně významnou, a k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (srov. , věta druhá ).

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 29. dubna 2010 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu