Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5185/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

A. T.

Mgr

.

Otakaru Kořínkovi

, soudnímu exekutorovi se sídlem v Praze 8, Pobřežní 34, zastoupenému JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o 84.039,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2008, č.j. -77, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2008, č.j. -77, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 8. 2007, č.j. -52 (ve znění opravného usnesení ze dne 22. 2. 2008, č.j. -65),

se

ruší

a věc

se

Obvodnímu soudu pro Prahu 8

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 9. 8. 2007, č.j. -52 (ve znění opravného usnesení ze dne 22. 2. 2008, č.j. -65) Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 84.039,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalovaný není ve sporu věcně legitimován, neboť jeho zaměstnanec při provádění exekuce prodejem movitých věcí postupoval v souladu se zákony, a zaplatila-li žalobkyně vymáhaný dluh za D. T. (povinnou), učinila tak dobrovolně s vědomím, že ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), plní za jiného dluh. Právní úkon žalobkyně, tedy splnění dluhu, netrpí neplatností pro nedostatek svobodné vůle ( obč. zák.), protože hrozba postižením movitých věcí jejich soupisem v bytě, v němž měla povinná evidován trvalý pobyt, není bezprávnou výhrůžkou.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2008, č.j. -77, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování výslechy žalobkyně a svědků F. T. a B. J. zjistil, že zaměstnanec žalovaného žalobkyni vyhrožoval, že zajistí movité věci v bytě, „pokud vymáhanou částku za D. T. na místě nezaplatí.“ Pod tímto psychickým donucením se utvářela vůle žalobkyně, která jednala (plnila) na základě bezprávné výhrůžky; označování věcí štítkem, nálepkou, případně jejich zajišťování byly způsobilé vzbudit „důvodnou bázeň“. Nad rámec uvedeného odvolací soud posoudil věci, které zaměstnanec žalovaného chtěl sepsat, tj. ledničku, mrazničku, pračku, televizor, DVD přehrávač, jako ty, které jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny ( , 2 písm. a/ , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “, ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Žalovaný se tedy – podle odvolacího soudu – na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že (jeho zaměstnanec) přijal při provádění exekuce od žalobkyně, která nebyla povinnou, plnění ( obč. zák.).

Dovoláním žalovaný prostřednictvím důvodu uvedeného v oponuje závěru odvolacího soudu, že se při výkonu veřejné soudní moci, kterým je provádění exekuce, bezdůvodně obohatil, přijal-li jeho zaměstnanec plnění od jiné osoby než povinného. Žalobkyně si byla vědoma, že plní dluh D. T., a výhrůžka, že bude zajištěno (odvezeno) vybavení domácnosti, nebyla způsobilá vyvolat takovou bázeň, která by měla za následek neplatnost právního úkonu; žalobkyně totiž svůj postup konzultovala s právníkem JUDr. B., který ji doporučil dluh zaplatit. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. ).

Dovolání – přípustné podle – je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , , b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a nepodávají se ani z obsahu spisu, a protože je dovolací soud vázán těmi důvody, prostřednictvím nichž dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, tedy – v projednávané věci – důvodem podle včetně jeho obsahového vymezení ( ), je předmětem dovolacího přezkumu správnost aplikace ustanovení o bezdůvodném obohacení.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkové zjištění, z něhož vycházel odvolací soud, dovolatel nezpochybnil; pro účely daného dovolacího přezkumu je však významné jen následující. Usnesením ze dne 21. 4. 2004, č.j. -4, nařídil Obvodní soud pro Prahu 8 exekuci k vymožení peněžité pohledávky věřitele proti D. T. (povinné) a provedením exekuce pověřil žalovaného. Dne 9. 3. 2005 měly být sepsány věci povinné v bytě v P., tj. v bytě, v němž měla povinná evidován trvalý pobyt a který byl takto označen v návrhu na nařízení exekuce a v usnesení o jejím nařízení. Soupis věcí nebyl proveden, protože žalobkyně dluh odpovídající vymáhané pohledávce zaplatila a předání peněz zaměstnanci žalovaného potvrdila v protokolu č.j. EX 1027/04-7 a příjmovým pokladním dokladem E 3556374.

S názorem odvolacího soudu, že úhrada dluhu žalobkyní představuje majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu (§ 37 odst. 1, § 451 odst. 2 obč. zák.), se dovolací soud neztotožňuje.

Nucené vymáhání splnění povinností uložených rozhodnutími soudů, orgánů veřejné správy nebo jinými exekučními tituly provádí soudní exekutor (dále jen „exekutor“) v řízení podle (pro další výklad je rozhodující citovaný zákon ve znění účinném k 9. 3. 2005, tj. ve znění zákonů č. , , , , , a ). Protože zákonodárce přenesl na exekutory část státní moci, jejímž nositelem je při soudním výkonu rozhodnutí soud, tedy pravomoc vykonávat rozhodnutí a jiné tituly, určil, že úkony exekutora se považují za úkony soudu a že exekutor – není-li stanoveno jinak – je oprávněn vykonat všechny úkony, které a další právní předpisy svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu (srov. , větu druhou, ).

Delegace části mocenských práv státu na exekutory, kteří vykonávají exekuční činnost jako svobodné povolání a současně mají při nuceném výkonu rozhodnutí a jiných titulů postavení veřejného činitele ( ), si vyžádala zpřísněnou úpravu odpovědnosti za škodu, kterou exekutor nebo jeho zaměstnanec způsobí při výkonu exekuční nebo další činnosti, k níž je oprávněn ( ). Odpovědnost exekutora je odpovědností objektivní, jíž se exekutor může zprostit pouze z důvodu, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Tím se rozumí všechna objektivně posuzováno možná péče, kterou mohl exekutor vyvinout, aby škodě zabránil nebo ji odvrátil. Protože ustanovení odkazuje i na úpravu odpovědnosti státu za škodu, kterou exekutor způsobí při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnosti vykonávané z pověření soudu, byla soudní praxe usměrněna i v otázce vzájemného vztahu odpovědnosti exekutora a odpovědnosti státu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2009 pod č. 44, Nejvyšší soud uzavřel, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek

Okolnost, že exekutor vykonává na přeneseném úseku mocenská práva státu, tedy provádí nucený výkon rozhodnutí a jiných titulů, vylučuje, aby v rámci exekuční činnosti byl subjektem, který plněním dluhu odpovídajícího vymáhané pohledávce získal bezdůvodně majetkový prospěch ve smyslu ustanovení a násl. obč. zák. Jestliže jako úřední osoba vykonávající úřední postup (srov. , , 2 ) exekutor (jeho zaměstnanec) způsobil jinému škodu, např. tím, že v rozporu s obecně závaznými právními předpisy upravujícími způsob provedení exekuce prodejem movitých věcí přijal peněžní prostředky od jiné osoby než povinného, vyplývá jeho odpovědnost z ustanovení

Lze uzavřít, že dovolací důvod podle uplatnil dovolatel po právu (odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá); Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – napadené rozhodnutí zrušil ( , část věty za středníkem, ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. května 2010

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu