Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4915/2008

U S N E S E N Í

a) Š. M

., a

b)

Z. M

., zastoupených Mgr. Jiřím Pospíšilem, advokátem se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4/5, proti žalované

R. F

., zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2008, č. j. -69, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobcům se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 6. 2008, č. j. -69, potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2007, č. j. -56, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) přivolil k

„výpovědi z nájmu k bytu č. 1 nacházejícímu se v B. na ulici H. č. p. 68, or. č. 8, doručené žalované dne 25. 10. 2004“

(dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalované byt vyklidit do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Ve shodě se soudem prvního stupně vzal zejména za prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 18. 1. 1993 smlouvu o nájmu předmětného bytu s právním předchůdcem Bytového družstva Havlenova 8, které posléze převedlo vlastnické právo k bytu na žalobce, že žalovaná byt již 12 let neužívá, přenechala ho bez souhlasu pronajímatele do užívání panu L., po jehož smrti zůstal prázdný až do současné doby, že jí byla doručena dne 25. 10. 2004 výpověď z nájmu bytu, odůvodněná tím, že „bez závažných důvodů byt neužívá, poskytuje jej bez souhlasu vlastníka nemovitosti k užívání třetím osobám a má jinou možnost bydlení, a to ve svém vlastním domě v P. or. č. 3“. Rovněž vzal za zjištěno, že žalovaná je vlastnicí označeného domu, který je způsobilý k bydlení, a je k tomuto účelu žalovanou již několik let využíván. K její námitce, že byla zkrácena na svých právech, neboť nemohla kvůli plnění svých mateřských povinností učinit účastnickou výpověď na žádném z nařízených jednání, odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nařídil ve věci několik jednání, ze kterých se žalovaná vždy omluvila, ale jelikož byla v řízení zastoupena advokátem, nebyla jí odňata možnost domáhat se ochrany svých práv. Doplnil, že řízení probíhalo od roku 2004, a že proto měla dostatek času, aby své výhrady soudu sdělila, ať už prostřednictvím svého právního zástupce nebo písemným podáním. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“), který spatřoval v tom, že žalovaná hrubě porušila své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že přenechala byt bez souhlasu pronajímatele do užívání jiné osobě, jež byt zdevastovala ( obč. zák.), dále výpovědního důvodu podle obč. zák., spočívajícího v tom, že žalovaná má dva byty, a lze po ní spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt, jakož i výpovědního důvodu podle obč. zák., neboť předmětný byt po řadu let bez vážných důvodů neužívá, a bydlí ve svém domě v P. Rovněž shledal správným závěr soudu prvního stupně, který vyklizovací povinnost žalované nevázal na zajištění bytové náhrady.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Dovolatelka má za to, že v řízení nebylo provedeno dostatečné dokazování, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci , a že vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Opakuje námitku, že jí bylo upřeno právo se vyjádřit k věci samé, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť – přestože již byla přítomna u odvolacího řízení – nebyl připuštěn důkaz její účastnickou výpovědí. Rovněž poukazuje na to, že soudy obou stupňů „opomněly“ rozhodnout o bytové náhradě. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobci ve svém dovolacím vyjádření uvedli, že dovolání žalované považují za účelové a nesmyslné, a namítli, že nebyly splněny podmínky pro jeho podání.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) ani důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). K jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle ), jakož i k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. ).

Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod obsahově uplatňuje dovolatelka. Byť formálně uplatňuje rovněž dovolací důvod podle a odst. 3 , z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle (jehož prostřednictvím namítá, že soudy neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, resp. že odvolací soud nepřipustil důkaz její účastnickou výpovědí a že nebylo rozhodnuto o bytové náhradě). Námitkou, že jí bylo soudem prvního stupně znemožněno se vyjádřit k věci samé, dovolatelka rovněž uplatnila zmatečnostní vadu podle , která však přípustnost dovolání podle – vzhledem k výše uvedenému – založit nemůže. Ostatně odvolací soud se podrobně vypořádal s námitkami žalované směřujícími proti tvrzenému porušení jejích práv.

Nad rámec dovolacího přezkumu zbývá podotknout, že vyslovil-li soud ve výroku rozhodnutí v souladu s jeho odůvodněním povinnost vyklidit byt ve stanovené lhůtě, aniž ji učinil závislou na zajištění bytové náhrady, pak bylo o otázce bytové náhrady rozhodnuto (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod C 549 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Bylo-li v dané věci přivoleno k výpovědi z nájmu bytu mimo jiné též z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. g) a h) obč. zák., příslušelo by žalované toliko přístřeší (§ 712 odst. 5 věta první obč. zák.). Právo na tuto formu bytové náhrady lze však vyklizovanému odepřít (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. , a ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. ).

Pokud pak dovolatelka výslovně uplatňuje dovolací důvod podle , jde – jak již bylo uvedeno shora – o dovolací důvod, jež taktéž nemůže založit přípustnost dovolání podle

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle věty první a dovolání odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a Důvody hodné zvláštního zřetele (ve smyslu ust. ) spatřuje soud zejména v tom, že tyto náklady nepovažuje – vzhledem k obsahu vyjádření – za účelně vynaložené náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. května 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu