Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3534/2008

U S N E S E N Í

M. W

S. U

., zastoupené JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Resslova 9, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn.

,

o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. března 2008, č. j. -60, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 9. 2007, č. j. -39, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. 11. 2007, č. j. -49, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k

„bytu č. 1 o velikosti 3+1, který se nachází v přízemí domu pod adresou O., A. č .p. 194, č. or. 2“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalované byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu a zavázal žalobkyni k zaplacení nezbytných stěhovacích nákladů; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 3. 2008, č. j. -60, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal zejména za prokázáno, že žalobkyně (vlastnice předmětného bytu) dala žalované (nájemkyni bytu) písemnou výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“), v níž uplatnila výpovědní důvod podle ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), opírající se o tvrzení, že byt potřebuje pro svoji zletilou dceru, a že Výpověď byla žalované doručena společně se žalobou o přivolení k výpovědi z nájmu bytu dne 4. 7. 2007. Rovněž vzal za zjištěno, že zletilá dcera žalobkyně dosud bydlí s rodiči, a nemá vlastní byt a že žalobkyně se na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2007 stala vlastnicí bytu číslo 920/5 v domě č.p. 920 v Olomouci, k. ú. N. u., o velikosti 3+1 (dále jen „byt v domě č.p. 920“), který koupila proto, aby zajistila bytovou náhradu pro žalovanou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že Výpověď je platným právním úkonem a že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn; rovněž přisvědčil jeho závěru, že výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.). K námitce žalované, která – s poukazem na skutečnost, že žalobkyně vlastní další byt, jenž by uspokojil bytovou potřebu její dcery – zpochybňovala závěr o naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, odvolací soud konstatoval, že právo volby bytu, jehož nájem je vypovídán, je věcí pronajímatele a projevem jeho vlastnického práva.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvod podle Vyjadřuje přesvědčení, že výpovědní důvod podle . písm. a) obč. zák. není naplněn, neboť žalobkyně „disponuje volným třípokojovým bytem“ (byt v domě č. p. 920) a bytová potřeba její dcery je proto zajištěna; v této souvislosti uvádí, že úmysly žalobkyně, se kterými tento byt kupovala, jsou právně nerozhodné. Dovolatelka má za to, že i kdyby byl uplatněný výpovědní důvod naplněn, byl by výkon vlastnického práva žalobkyně – jako vlastnice volného bytu – v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatelka neformuluje otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání ( ) však vyplývá, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. byl naplněn, a že výkon vlastnického práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.).

Podle , ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák. před novelou“), mohl pronajímatel – s přivolením soudu – vypovědět nájem bytu, potřeboval-li byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence. Ze stejného důvodu může pronajímatel – opět s přivolením soudu – vypovědět nájem bytu i po novele provedené ( obč. zák.). Dovolací soud je proto toho názoru, že pro účely posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. bude i nadále využitelná judikatura, na níž se soudní praxe ustálila při výkladu ustanovení obč. zák. před novelou.

Ustálená soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. , ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. ) přitom dovodila, že bytová potřeba pronajímatele je dána bez dalšího vždy, nemá-li vlastní byt. Tak je tomu i při posouzení bytové potřeby dalších osob uvedených v ustanovení § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. před novelou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. ).

Jestliže tedy v projednávané věci (podle ničím nezpochybněného skutkového zjištění) nemá dcera žalobkyně, v jejíž prospěch byl nájem předmětného bytu vypovězen, vlastní byt, lze usoudit na existenci její bytové potřeby. Okolnost spočívající v tom, že žalobkyně „disponuje volným třípokojovým bytem”, je tedy bez právního významu pro posouzení bytové potřeby její dcery a mohla by mít význam pouze při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák.; míra naléhavosti uspokojit potřebu bydlení dcery žalobkyně právě v bytě užívaném žalovanou je totiž mimo jiné určována i tím, zda, popř. z jakých důvodů nemůže uspokojovat tuto potřebu v jiném bytě ve vlastnictví žalobkyně (srov. k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. , pokud jde o potřebu snachy pronajímatele).

Zpochybnila-li však dovolatelka – poukazem na okolnosti uvedené v dovolání – správnost závěru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

Se zřetelem k uvedenému je třeba uzavřít, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. května 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu