Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3994/2008

U S N E S E N Í

E. B

statutárnímu městu Plzeň

, se sídlem Plzeň, nám. Republiky 1, o určení, že povinnost k vyklizení bytu je vázána na zajištění bytové náhrady, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2007, č. j. -88, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Plzeň - město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 1. 2007, č. j. -71, výrokem I. rozhodl, že se určuje, že povinnost žalobkyně vyklidit byt č. 4, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 1. patře domu v P., S. 10 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), je nadále vázána na zajištění náhradního ubytování, a že tím se mění rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. ve výroku II. (dále jen „původní rozsudek“). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Vzal zejména za zjištěno, že původním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2005, bylo pravomocně přivoleno k výpovědi z nájmu žalobkyně k předmětnému bytu pro hrubé porušování povinností nájemce (neplacení nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu), a její povinnost k vyklizení bytu byla vázána na zajištění přístřeší. Dále vzal za prokázáno, že dne 28. 2. 2006 se žalobkyni narodil syn M. B., u něhož byla diagnostikována alergie na mléčné výrobky, v důsledku čehož vyžaduje zvýšenou péči a vyšší výdaje na zajišťování stravy. Za použití ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“) podmínil vyklizovací povinnost žalobkyně zajištěním náhradního ubytování, byť se domáhala přiznání náhradního bytu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 5. 2007, č. j. -88, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že nastane-li po rozhodnutí soudu, jímž byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt po zajištění bytové náhrady, změna poměrů, může soud podle určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení není nadále vázána na zajištění určené bytové náhrady. Podle ustálené judikatury se může takovéhoto určení domáhat ten, v jehož prospěch byla stanovena povinnost k vyklizení bytu, nikoliv ten, jemuž bylo uloženo byt vyklidit. Bytová náhrada je v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu odvislá od uplatněného výpovědního důvodu, a s ohledem na to, že pro rozhodování o bytové náhradě je rozhodný stav v době vydání původního rozhodnutí, nemůže vést k přiznání vyšší formy bytové náhrady ani změna poměrů na straně vyklizované osoby. Uzavřel, že přestože soud prvního stupně vycházel z jiného právního názoru, musel jeho rozhodnutí – bez ohledu na to, že žalobkyni přiznává jinou bytovou náhradu než bylo původně určeno – potvrdit, neboť žalovaný se proti jeho rozhodnutí neodvolal.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustností se nezabývala a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Vyjadřuje přesvědčení, že napadený rozsudek má „obecný“ právní význam, neboť rozhodnutí v této věci zajistí právní jistotu ohledně posuzování otázky změny bytové náhrady v případě, že je povinnému subjektu přiznáno pouze přístřeší a následně dojde k tak zásadním změnám, že „pouhé přístřeší by bylo v rozporu s dobrými mravy“. Uvádí, že si je vědoma rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , které však podle jejího názoru netvoří součást konstantní judikatury, neboť Nejvyšší soud ČR dříve rozhodoval v obdobných případech jinak. Vyjadřuje názor, že při výkonu práva žalovaného na vyklizení bytu došlo v rozporu s obč. zák. k nepřiměřeným zásahům do jejích práv a oprávněných zájmů, a namítá, že „není možné rozhodovat pouze o změně bytové náhrady k horšímu“, a dávat možnost dovolat se svých práv pouze pronajímateli, nýbrž stejnou možnost by měl mít – za splnění podmínek pro přiznání „lepší“ bytové náhrady – také nájemce. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný v dovolacím vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné, a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. května 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( o. s. ř) nebo nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

V projednávané věci dovolatelka výslovně neformuluje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání ( ) se však podává, že nesouhlasí s právním názorem, podle něhož ani změna poměrů na straně vyklizované osoby nemůže vést k přiznání kvalitativně vyšší formy bytové náhrady, než která jí byla přiznána původním rozhodnutím.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, na uvedeném právním názoru však rozsudek odvolacího soudu nespočívá (je zde toliko zmíněn), a již z tohoto důvodu nemůže předestřená právní otázka založit přípustnost dovolání podle

Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud již v (dovolatelkou citovaném) rozsudku ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. (a dále např. v rozsudku ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000) dovodil, že ten, komu pravomocné rozhodnutí soudu ukládá vyklidit byt bez zajištění bytové náhrady, se nemůže v důsledku změny poměrů úspěšně domáhat vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jeho povinnost vyklidit byt je podmíněna zajištěním bytové náhrady. V rozsudku ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že uvedený právní názor je využitelný i v případech, kdy v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu byla sice povinnost žalobce k vyklizení bytu vázána na zajištění bytové náhrady, avšak žalobce se domáhá určení kvalitativně vyšší formy bytové náhrady (např. namísto přístřeší náhradního ubytování, namísto náhradního bytu zajištění přiměřeného náhradního bytu).

Pokud dovolatelka uplatňuje rovněž dovolací důvod podle , je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , , a a žalovanému, přes to, že byl v řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s jeho vyjádřením k dovolání sepsaným advokátkou nepřiznal, a to proto, že pro takový postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné; ty spatřuje v tom, že vyjádření k dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu – nemělo pro rozhodnutí o dovolání žádný právní význam.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu