Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5433/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala rozhodl v právní věci žalobkyně Mgr. D.K., zastoupené Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Široká 3/590, PSČ 736 01, proti žalovanému Mgr. V. K. jako správci konkursní podstaty úpadkyně Supertronik a. s., identifikační číslo 00560359, zastoupenému JUDr. Annou Antlovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 2650/20, PSČ 702 00, o vyloučení movitých věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, o vyloučení pohledávky žalobkyně ve výši 130.963,- Kč s příslušenstvím ze soupisu majetku konkursní podstaty a o její zaplacení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2008, č. j. -144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 29. srpna 2006, č. j. -90, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o vyloučení movitých věcí označených v části 2. soupisu pod položkami číslo 1 až 75 (dále jen „sporné movité věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Supertronik, a. s., o vyloučení pohledávky žalobkyně ve výši 130.963,- Kč s příslušenstvím ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a o její zaplacení „mimo konkurs“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z uvedených důvodů není způsobilá (protože nezahrnuje existenci právní otázky zásadního významu) založit přípustnost dovolání námitka, podle které „formulace výroků“ rozsudku soudu prvního stupně „neodpovídají žalobním návrhům, když vydání takových výroků se vůbec nedomáhala“.

Námitkou, podle níž „ani odvolací soud správně nevyhodnotil důkazy provedené před soudem prvního stupně“, dovolatelka brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. , jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Potud ovšem není odvolacímu soudu dovoláním vytýkáno ničeho.

Konečně zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani námitka, jíž dovolatelka polemizuje s právním posouzením učiněným odvolacím soudem a podle které „věci, jež byly určeny ke zpeněžení v rámci probíhajícího exekučního řízení, neměly být zahrnuty do konkursní podstaty“ a dovolatelka měla být „uspokojena z výtěžku prodeje movitých věcí v rámci exekučního řízení, což se však nestalo a proto má za to, že její pohledávka je pohledávkou za podstatou a nikoli pohledávkou druhé třídy“, když „zásadu, že konkurs jako hromadná exekuce s poměrným zastoupením má vždy přednost před exekucí individuální nelze v tomto případě aplikovat, neboť exekuční řízení již probíhalo a vzhledem k požadavku právní jistoty mělo být také dokončeno“.

Vztahem řízení o výkon rozhodnutí a konkursního řízení se Nejvyšší soud zabýval již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze 17. června 1998, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 52/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm (pod bodem XXVI., str. 194 /370/) vysvětlil, že z ustanovení , o konkursu a vyrovnání, plyne, že soud (a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost) je povinen zdržet se po prohlášení konkursu (po dobu trvání konkursu) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován. Nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postihující majetek patřící do konkursní podstaty neznamená, že by správce konkursní podstaty s tímto majetkem nemohl nakládat, např. při zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty (srov. mutatis mutandis i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 42/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Napadené rozhodnutí je s výše uvedenými závěry v souladu.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Dovolatelka podáním podaným na poštu k přepravě 11. listopadu 2009 „rozšířila“ dovolání též na tu část napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a kterou rozhodl o nákladech odvolacího řízení (srov. č. l. 214 až 216a). V dotčeném směru je dovolání jednak zjevně opožděné (dvouměsíční lhůta k jeho podání, určená v , uplynula v roce 2008 a podle věty první mohou účastníci měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají, jen po dobu trvání lhůty k dovolání), jednak objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), takže byl důvod je potud odmítnout podle , a

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , odst. a odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a procesně úspěšnému žalovaného žádné náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu