Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2460/2008

U S N E S E N Í

I. M.,

I. M.,

zastoupenému JUDr. Milanem Wachtlem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Masarykovo náměstí 628/A, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2007, č. j. -93, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. července 2007, č. j. -76, rozhodl ve výroku pod bodem I., že ze společného jmění manželů – žalobkyně a žalovaného se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil zn. O. V. 1, 6S, dům čp. 1531 na stavební parcele č. 1870/1 včetně stavební parcely č. 1870/1, dále pozemky a garáž ve výroku blíže specifikované, vše v obci a katastrálním území L. nad L., zapsané na LV č. 3563 a LV č. 3682 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, tedy věci v celkové hodnotě 2.513.000,- Kč. Výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jako vypořádací podíl částku 1.256.500,- Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Výroky pod body III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 8. ledna 2007, č. j. -93, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a změnil jej pouze ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení a poplatkové povinnosti a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z , který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu s právním názorem, který dovolací soud vyjádřil v rozsudku ze dne 29. července 2003, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2095, který platí i pro společné jmění manželů. „Do bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří i věc vydaná za trvání manželství jednomu z manželů v rámci předpisů o restituci majetku, pokud k vydání nedošlo z důvodu jeho právního nástupnictví po původním vlastníkovi, ale proto, že byl právním nástupcem osoby oprávněné k přijetí náhrady podle restitučních předpisů“. V odůvodnění se mimo jiné uvádí: „Odvolací soud posuzoval spornou otázku podle § 143 obč. zák., tedy podle ustanovení, které na daný případ dopadá. Při jeho výkladu je nutno vyjít z toho, že do BSM nepatří věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů pouze tehdy, měl-li je tento manžel ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo byly-li mu věci vydány jako právnímu nástupci původního vlastníka. To zcela odpovídá smyslu uvedeného ustanovení, tedy aby z BSM byly vyloučeny věci, které sice nabyl jeden z manželů za trvání manželství, ale na které nebyly ani zčásti vynaloženy jejich společné prostředky. V této věci není sporu o tom, že žalovaný nebyl původním vlastníkem předmětných nemovitostí (původní oprávněnou osobou podle § 4 odst. 1 zákona o půdě) před uzavřením manželství, a že není ani odvozenou oprávněnou osobou podle § 4 odst. 2 či 4 tohoto zákona. Pokud pak opírá své námitky o to, že je právním nástupcem osob, jimž měly být nemovitosti vydány, ale které s ním uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky, pomíjí, že ani tyto osoby nebyly nikdy vlastníky nemovitostí, ale že právním důvodem, proč jim nemovitosti měly být vydány, bylo – podle výslovného ujednání smlouvy ze 7. 3. 1995 – vypořádání nároků na náhradu za nevydané nemovitosti a za vnesený inventář. Žalovaný je tedy jejich právním nástupcem toliko ve vztahu k postoupené pohledávce na poskytnutí uvedených náhrad, nikoli ve vztahu k vlastnictví sporných nemovitostí. Navíc se jedná o pohledávku postoupenou úplatně, přičemž ze shora uvedených důvodů nepodléhá přezkoumání skutkový závěr odvolacího soudu, že prostředky vynaložené na úplatu za postoupenou pohledávku nepocházely z výlučných prostředků žalovaného. Proto názor odvolacího soudu, že ani okolnosti, za kterých žalovaný tyto nemovitosti získal, nemohly vyloučit jejich nabytí do BSM účastníků, je správným výkladem správně aplikovaného právního předpisu a znamená, že ze skutkových zjištění byly vyvozeny správné právní závěry.“

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , v návaznosti na s tím, že důvody, pro které úspěšné žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, jsou spatřovány ve stručnosti a všeobecnosti vyjádření k dovolání, které nereagovalo na konkrétní dovolací argumentaci a odkazovalo pouze na rozhodnutí soudů obou stupňů s přesvědčením, že jde o rozhodnutí po skutkové i právní stránce správná. Nejde tedy o náklady, jež by bylo možno považovat za potřebné pro účelné uplatnění nebo bránění práva proti žalovanému.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu