Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 314/2013

22 Cdo 314/2013

U S N E S E N Í

E. K.,

dříve H., P., proti žalovanému

P. H.,

P., zastoupenému JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. září 2012, č. j. -144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění :

Okresní soud v Lounech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. října 2011, č. j. -117, určil, „že z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje: dům v Č. na st. p. č. 30/5 a na st. p. č. 30/6, st. p. č. 30/5, st. p. č. 30/6, č. parc. 627/25, č. parc. 687/2, č. parc. 687/3, č. parc. 687/4, č. parc. 687/5, to vše zapsané na LV č. 230 pro obec P., k. ú. Č. u P. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Louny“ (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému (ve výroku chybně uvedeno „žalobci“) na vyrovnání podílu částku 425.000,- Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. -144, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení tak, že určil, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení v částce 63.192,- Kč k rukám její právní zástupkyně JUDr. Marcely Polcarové a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v (dále jen „ “), a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu, že nemovitosti zapsané na LV č. 230 pro obec P., k. ú. Č. u P., jež jsou předmětem vypořádání, jsou ve společném jmění účastníků a tvrdí, že je získal v restitučním řízení, a proto by do společného jmění účastníků neměly být vůbec zařazeny.Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože o vypořádání společného jmění účastníků bylo pravomocně rozhodnuto před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 13. září 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání není přípustné.

Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měli dovolatelé právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil. V rovině právního posouzení odvolacímu soudu vytýká, že do společného jmění účastníků zahrnul nemovitosti, jež jsou předmětem vypořádání v k. ú. Č. u P. Tvrdí, že nemovitosti získal v restitučním řízení, a proto by do společného jmění účastníků neměly být vůbec zařazeny.

Dovolání nevymezuje žádnou relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a z obsahu dovolání taková otázka ani nevyplývá. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Závěr odvolacího soudu o tom, že nemovitosti tvoří součást společného jmění účastníků, neboť žalovanému sice byly vydány v rámci restitučního řízení, nebyly mu ale vydány z důvodu jeho právního nástupnictví po původním vlastníkovi, ale proto, že byl právním nástupcem osoby oprávněné k přijetí náhrady podle restitučních předpisů, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 29. července 2003, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 2095, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. , odmítl,akterý platí i pro společné jmění manželů, dospěl k závěru, že „do bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří i věc vydaná za trvání manželství jednomu z manželů v rámci předpisů o restituci majetku, pokud k vydání nedošlo z důvodu jeho právního nástupnictví po původním vlastníkovi, ale proto, že byl právním nástupcem osoby oprávněné k přijetí náhrady podle restitučních předpisů.“ Shodný názor Nejvyšší soud vyjádřil následně i v usnesení ze dne 10. května 2010, sp. zn. , publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Jestliže v dané věci odvolací soud dospěl na základě učiněných skutkových zjištění k závěru, že nemovitosti tvoří součást společného jmění účastníků a jako takové je následně i vypořádal, postupoval v souladu ustálenou s judikaturou dovolacího soudu a jeho závěrům nelze nic vytknout.

Pokud dovolatel dále namítá, že nemovitosti koupil z prostředků získaných darem od své matky a bratra, a v souvislosti s tím odvolacímu soudu vytýká, že měl nemovitosti přikázat do jeho výlučného vlastnictví, nepolemizuje s právním hodnocením věci, ale jeho námitky směřují do skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, jejichž správností se však dovolací soud v případě dovolání přípustného podle odst. písm. c) nemůže zabývat.

Nedůvodná je rovněž výhrada dovolatele vůči nákladovým výrokům, neboť podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikovaném pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, není dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení přípustné.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle věty první a dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. února 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu