Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 416/2008

U S N E S E N Í

Ing. R. W.,

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 22. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Trutnově z 30. 10. 2006, č. j. -97. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo uzavřít se žalobcem smlouvu o převedení vlastnictví nemovitostí – pozemku parc. č. 39 (o výměře 508 m2), pozemku parc. č. 169/1 (o výměře 4111 m2), pozemku parc. č. 172/2 (o výměře 1014 m2), pozemku parc. č. 130/5 (o výměře 8887 m2), pozemku parc. č. 130/3 (o výměře 270 m2), pozemku parc. č. 165/1 (o výměře 1265 m2), pozemku parc. č. 24 (o výměře 265 m2), pozemku parc. č. 81/1 (o výměře 8459 m2), pozemku parc. č. 91 (o výměře 1421 m2), pozemku parc. č. 92/1 (o výměře 2697 m2), pozemku parc. č. 105/6 (o výměře 143 m2), pozemku parc. č. 369 (o výměře 1480 m2), pozemku parc. č. 372 (o výměře 110 m2), pozemku parc. č. 376 (o výměře 1996 m2) a pozemku parc. č. 119/4 (o výměře 23777 m2) v katastrálním území Rýchory, zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj (katastrální pracoviště T.). Soud prvního stupně ještě svým výrokem připustil změnu žaloby, učiněnou žalobcem jeho podáním ze 6. 9. 2006. Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému fondu náklady řízení částkou 1.140,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 13. 9. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově z 30. 10. 2006, č. j. -97, potvrzen v odvoláním napadených výrocích (označených I. a III.) o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení „vyjma té části výroku, označeného I., kterou byla zamítnuta žaloba ohledně pozemku parc. č. 39 (ostatní plocha), o výměře 508 m2, v katastrálním území R.“. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení a g) i a 5 a dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.

Odvolací soud poukazoval na to, že podle zjištění soudu prvního stupně žalobce má nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků podle ustanovení , a to na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Kutná Hora z 28. 6. 2006, č. j. PÚ 172/2005 (tento nárok podle , který vznikl přímo žalobci, byl oceněn částkou 13.303,24 Kč). Žalobce má však ještě i další nároky, které mu byly postoupeny třetími osobami; jde o nároky na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Trutnově – Okresního pozemkového úřadu z 1. 6. 1993, č. j. POZ 203/91, z 23. 9. 1994, č. j. POZ 1752/92 Řh A, a z 23. 9. 1994, č. j. POZ 1752/92 Řh A. Smlouvou o převodu pozemků, uzavřenou dne 28. 12. 2005, žalovaný fond převedl na žalobce pozemek parc. č. 604/98 v katastrálním území B. (obec Žacléř) v ceně 69.235,85 Kč; podle závěru soudu prvního stupně byl na základě této smlouvy vypořádán nárok žalobce, jenž mu vznikl na základě smluv o postoupení pohledávek; nevypořádán zůstal ještě nárok v hodnotě 1.317,20 Kč.

Odvolací soud poukazoval na závěr soudu prvního stupně, který měl za to, že žalobce tu nemá nárok na převod konkrétních pozemků, které si sám vybral, aniž by tyto pozemky byly nabídnuty ve veřejné nabídce. Soud prvního stupně tu také neshledal na straně žalovaného fondu liknavost a svévoli při vypořádávání nároků žalobce, takže tu na straně žalobce nebyl dán důvod požadovat na žalovaném převedení konkrétního pozemku bez toho, že by ohledně takového pozemku byla učiněna veřejná nabídka; žalobce ostatně v daném případě požádal dne 20. 12. 2005 žalovaný fond o uspokojení svých nároků, ale již o dva dny později podal na žalovaný fond žalobu, v níž se domáhal převodu pozemků, s tím, že v žalobě poukazoval na údajnou liknavost žalovaného při vypořádání nároků žalobce.

Odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně provedl v tomto řízení všechny potřebné důkazy, správně je zhodnotil a vyvodil z nich i odpovídající skutkové a právní závěry. S poukazem na ustanovení a na ustanovení byl toho názoru, že nárok na poskytnutí náhradního pozemku nezahrnuje právo oprávněné osoby na výběr konkrétního náhradního pozemku. Pokud by žalobci bylo vyhověno, došlo by ke znevýhodnění dalších oprávněných osob podle V řízení nebylo také prokázáno, že by žalovaný fond nároky žalobce dlouhodobě neuspokojoval. Naopak nároky žalobce byly již z větší části uspokojeny, a to na základě smlouvy o převodu pozemků, uzavřené mezi žalobcem a Pozemkovým fondem ČR dne 28. 12. 2005, podle níž byl převeden do vlastnictví žalobce pozemek parc. č. 604/98 (o výměře 15.613 m2) v katastrálním území B. (obec Žacléř) v hodnotě 69.235,85 Kč. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že tu žalovaný Pozemkový fond ČR nepostupoval vůči žalobci protizákonně.

Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve smyslu ustanovení ; část výroku, jíž byla zamítnuta žaloba žalobce ohledně pozemku parc. č. 39 (o výměře 508 m2) v katastrálním území R., nebyla ovšem odvoláním žalobce napadena a nabyla již právní moci. Potvrzen byl i výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený III.) o nákladech řízení, protože odpovídal ustanovení .

Ohledně nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlížením k tomu, že žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 22. 10. 2007, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 21. 12. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Kladně, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dodovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatel vytýkal především, že se odvolací soud nezabýval argumentací žalobce „ohledně liknavého a svévolného postupu žalovaného fondu, když tento fond nevyhlašuje dostatek veřejných nabídek, v nichž by žalobce mohl uspokojit své restituční nároky, a to přesto, že v katastrálním území Rýchory má dostatek pozemků vhodných k vypořádání těchto restitučních nároků žalobce“.

Dále dovalatel vytýkal, že v tomto řízení nebyly vzaty v úvahu žalobcovy nároky vyplývající z rozhodnutí Okresního úřadu Mladá Boleslav – pozemkového úřadu z 27. 8. 1998, č. j. 6167-4114/93/D I 98, které stále zůstávají nevypořádány a jejichž hodnota činí 35.600,- Kč.

Dovolatel zdůrazňoval, že ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nepřihlížely v daném případě k tomu, že žalobce je oprávněnou osobou nejen na základě nároků získaných postupní smlouvou, ale rovněž na základě svých přímých nároků, které vznikly na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu Kutná Hora. Jestliže se žalobce stal oprávněnou osobou také na základě smluv o postoupení restitučních nároků, stalo se tak jen proto, aby se u žalovaného fondu snáze domohl vydání náhradních pozemků v místě žalobcova bydliště, když totiž žalovaný fond nebyl ochoten převést žalobcovy nároky z územního pracoviště v Kutné Hoře na územní pracoviště Trutnov. Žalobce byl takto fakticky donucen postupovat tak, že odkoupil restituční nároky v místě svého bydliště, jejichž uspokojení se nyní domáhá. Dovolatel ještě dodával, že „v důsledku praxe žalovaného fondu a později rovněž na základě novely , provedené , byl žalobce fakticky donucen postupovat tak, že odkoupil restituční nároky v místě svého bydliště; to vše mělo v případě žalobce nežádoucí účinky a citelně zasáhlo do jeho práv, když mu žalovaný fond brání efektivně uspokojit svůj přímý restituční nárok na náhradní pozemky v místě jeho bydliště“.

Dovolatel ještě dodával, že v řízení o této právní věci došlo k řadě procesních vad a pochybení; poukazoval zejména to, že vzal-li v tomto případě zpět žalobu ohledně pozemku parc. č. 390 v katastrálním území R. (o výměře 508 m2) po vydání rozsudku soudu prvního stupně, který však nenabyl právní moci, měl odvolací soud ve smyslu ustanovení řízení ohledně této parcely zastavit a výrok (označený I.) soudu prvního stupně změnit tak, že v části týkající se této parcely se tento výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušuje; podle názoru dovolatele, pokud tak odvolací soud neučinil, zůstává o této části žaloby dosud nerozhodnuto.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V tomto případě nevyplývalo h obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Trutnově), ani z obsahu dovolání dovolatele, že by odvolací soud svým rozsudkem z 13. 9. 2009 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem z 13. 9. 2007, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení a podle ustanovení téhož zákona.

Podle ustanovení v případech nevydání pozemků uvedených v ustanovení mohl pozemkový fond převést oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle , a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

Podle ustanovení oprávněným osobám uvedeným v , kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemky odňaté způsobem uvedeným v a 2 , převede pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

Ze slovního znění ustanovení vyplývá, že se toto ustanovení týká oprávněných osob podle tohoto zákona (srov. ).

V daném případě bylo v rozsudku odvolacího soudu z 13. 9. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové) konstatováno (v souladu i s tím, co bylo zjištěno v řízení o tomto sporu), že tu na straně žalobce šlo v podstatě o nároky získané postupní smlouvou ve smyslu ustanovení od původních oprávněných osob.

Soudy obou stupňů se tedy v této právní věci musely zabývat i otázkou souvislosti ustanovení se zrušením ustanovení a 7 a článku VI. nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Tímto nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.), a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (tj. dnem 20. 12. 2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem (účelem) konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( - ) a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článek VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědici, a nejsou mimi postupníci“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo : I právo oprávněné osoby na vydání náhradního pozemku podle , ve znění pozdějších předpisů, lze sice realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.

Vzhledem k těmto závěrům z uveřejněné judikatury obecných soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možno přisvědčit názoru, že by tu odvolací soud, který měl v podstatě na zřeteli tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce rozsudkem soudu prvního stupně, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR). A protože, jako již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozhodnutím z 13. 9. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání oproti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 12. května 2010

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu