Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1279/2008

20 Cdo 1279/2008

U S N E S E N Í

FRIGERA 21, a. s.

M. K

., od 21. 9. 2006 v konkurzu, zastoupenému JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, za účasti manželky povinného

B. K

., bytem tamtéž, pro 87.537,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání povinného a dovolání věřitele

Davuri Holding B.V.

, se sídlem Naritaweg 165 Telestone 8, 1043 BW Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2007, č. j. -46, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2007, č. j. -46,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Dovolání věřitele Davuri Holding B.V., se sídlem Naritaweg 165 Telestone 8, 1043 BW Amsterdam, Nizozemské království,

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. -37, vydal celou rozdělovanou podstatu ve výši 1 250 000,- Kč správkyni konkursní podstaty povinného Mgr. Magdaleně Gebauerové, advokátce se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, s tím, aby ji vrátila k provedení rozvrhového řízení v rámci exekuce, nedojde-li k jejímu použití v rámci konkursního řízení.

Krajský soud v Ostravě k odvolání soudního exekutora napadeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu tak, že z rozdělované podstaty 1 250 000,- Kč se nejprve uspokojí pohledávka soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance, Exekutorský úřad Opava, na náhradě nákladů exekuce ve výši 301 895,- Kč a zbytek rozdělované podstaty (tj. 948 105,- Kč) se vydá správkyni konkursní podstaty povinného Mgr. Magdaleně Gebauerové s tím, že nedojde-li k jejímu použití v rámci konkursního řízení, vrátí ji k provedení rozvrhového řízení v rámci exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady exekuce soudního exekutora lze připodobnit k nákladům státu, a proto je třeba je podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) uspokojit v první skupině. Nejprve tedy přiznal k hotovému zaplacení pohledávku nákladů exekuce soudnímu exekutorovi a zbytek rozdělované podstaty vydal správci konkursní podstaty.

Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním povinný i jeho věřitel.

Povinný ve svém dovolání brojí proti tomu, aby byla pohledávka soudního exekutora hrazena přednostně v první skupině ( ). Namítá, že podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , jímž jsou soudy nižších stupňů vázány a mají z něj vycházet, pohledávka soudního exekutora sdílí osud pohledávky oprávněné a uspokojuje se ve třetí skupině. Exekutor přihlásil svou pohledávku v rámci konkursního řízení a na přezkumnému jednání byla uznána správcem konkursní podstaty jako pohledávka II. třídy. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Věřitel ve svém dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci ( ). Ztotožňuje se s rozhodnutím soudu prvního stupně, jež koresponduje se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. . Uvádí, že po prohlášení konkursu nelze při rozvrhovém jednání rozhodnout o pohledávkách věřitelů a vydražitele ve smyslu , a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila s názorem i argumentací povinného a poukázala na rozpor napadeného usnesení se zákazem provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do postaty v době po prohlášení konkursu na majetek povinného ( ). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Soudní exekutor ve svém vyjádření namítá, že přihlášený věřitel není legitimován k podání dovolání, a prosazuje názor, že náklady exekutora mají být hrazeny v rozvrhu v první skupině. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení potvrdil.

Dovolání věřitele není subjektivně přípustné.

Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení ( , věta první, ), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno a kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/2000 pod č. 138). Přihlášený věřitel však není osobou, jíž napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno. Není ani osobou, jíž napadeným rozhodnutím vznikla určitá újma odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí. Ačkoli v dovolání sice namítá, že pohledávka exekutora by měla být uspokojena v konkursu společně s pohledávkami ostatních věřitelů, netvrdí, že by sám svou pohledávku do konkursu přihlásil, a tedy že by konkrétně jemu vznikla újma přednostní úhradou pohledávky soudního exekutora, uskutečněnou na úkor majetku náležejícího do konkursní podstaty. Proto nebyl k podání dovolání subjektivně oprávněn.

Nejvyšší soud bez nařízení jednání ( , věta první, ) dovolání přihlášeného věřitele podle ustanovení , věty první, a jako nepřípustné odmítl.

Dovolání povinného – přípustné podle a odst. 2 ve spojení s – je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že při rozvrhu rozdělované podstaty (i) v době před účinností , kterým se mění , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tj. při rozvrhu v době

do 31. 12. 2007, se náklady exekuce uspokojují v první skupině podle , a proto lze po prohlášení konkursu na majetek povinného uspokojit z výtěžku dřívější dražby pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce (jako pohledávku nákladů řízení vzniklých státu) a teprve zbytek rozdělované podstaty vydat správci konkursní podstaty k použití v rámci konkursního řízení.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu bylo vydáno dne 11. 4. 2007 a o odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 10. 9. 2007, tj. za účinnosti před novelou provedenou

Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobnit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se v rozvrhu při exekuci prodejem nemovitostí uspokojuje ve třetí skupině podle Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu ( ), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru v projednávané věci odchýlit.

Mimo to Nejvyšší soud také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud poté, co byl prohlášen konkurs na majetek povinného, rozhodnutím vydaným dne 10. 9. 2007, uspokojil z rozdělované podstaty náklady exekuce, jež připodobnil k nákladům státu, a teprve zbytek vydal správkyni konkursní podstaty k použití v rámci konkursního řízení, postupoval tak v rozporu s uvedeným stanoviskem Nejvyššího soudu ČR i dosavadní judikatorní praxí.

Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, ).

Soudy nižšího stupně jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu