Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B7F069F3BC7EAA10C1257A4E00653EBF.html
HTML · 19.16 KB
No categories available
20 Cdo 1279/2008
20 Cdo 1279/2008
U S N E S E N Í
FRIGERA 21, a. s.
M. K
., od 21. 9. 2006 v konkurzu, zastoupenému JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, za účasti manželky povinného
B. K
., bytem tamtéž, pro 87.537,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 834/2003 , o dovolání povinného a dovolání věřitele
Davuri Holding B.V.
, se sídlem Naritaweg 165 Telestone 8, 1043 BW Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2007, č. j. 9 Co 440/2007 -46, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2007, č. j. 9 Co 440/2007 -46,
se zrušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání věřitele Davuri Holding B.V., se sídlem Naritaweg 165 Telestone 8, 1043 BW Amsterdam, Nizozemské království,
se odmítá
.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. 29 Nc 834/2003 -37, vydal celou rozdělovanou podstatu ve výši 1 250 000,- Kč správkyni konkursní podstaty povinného Mgr. Magdaleně Gebauerové, advokátce se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, s tím, aby ji vrátila k provedení rozvrhového řízení v rámci exekuce, nedojde-li k jejímu použití v rámci konkursního řízení.
Krajský soud v Ostravě k odvolání soudního exekutora napadeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu tak, že z rozdělované podstaty 1 250 000,- Kč se nejprve uspokojí pohledávka soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance, Exekutorský úřad Opava, na náhradě nákladů exekuce ve výši 301 895,- Kč a zbytek rozdělované podstaty (tj. 948 105,- Kč) se vydá správkyni konkursní podstaty povinného Mgr. Magdaleně Gebauerové s tím, že nedojde-li k jejímu použití v rámci konkursního řízení, vrátí ji k provedení rozvrhového řízení v rámci exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady exekuce soudního exekutora lze připodobnit k nákladům státu, a proto je třeba je podle § 337c odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “) uspokojit v první skupině. Nejprve tedy přiznal k hotovému zaplacení pohledávku nákladů exekuce soudnímu exekutorovi a zbytek rozdělované podstaty vydal správci konkursní podstaty.
Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním povinný i jeho věřitel.
Povinný ve svém dovolání brojí proti tomu, aby byla pohledávka soudního exekutora hrazena přednostně v první skupině (§ 337c odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ). Namítá, že podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 , jímž jsou soudy nižších stupňů vázány a mají z něj vycházet, pohledávka soudního exekutora sdílí osud pohledávky oprávněné a uspokojuje se ve třetí skupině. Exekutor přihlásil svou pohledávku v rámci konkursního řízení a na přezkumnému jednání byla uznána správcem konkursní podstaty jako pohledávka II. třídy. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Věřitel ve svém dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Ztotožňuje se s rozhodnutím soudu prvního stupně, jež koresponduje se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 . Uvádí, že po prohlášení konkursu nelze při rozvrhovém jednání rozhodnout o pohledávkách věřitelů a vydražitele ve smyslu § 337g o. s. ř. o. s. ř. , a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila s názorem i argumentací povinného a poukázala na rozpor napadeného usnesení se zákazem provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do postaty v době po prohlášení konkursu na majetek povinného (§ 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. ). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Soudní exekutor ve svém vyjádření namítá, že přihlášený věřitel není legitimován k podání dovolání, a prosazuje názor, že náklady exekutora mají být hrazeny v rozvrhu v první skupině. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení potvrdil.
Dovolání věřitele není subjektivně přípustné.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§ 240 odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno a kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/2000 pod č. 138). Přihlášený věřitel však není osobou, jíž napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno. Není ani osobou, jíž napadeným rozhodnutím vznikla určitá újma odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí. Ačkoli v dovolání sice namítá, že pohledávka exekutora by měla být uspokojena v konkursu společně s pohledávkami ostatních věřitelů, netvrdí, že by sám svou pohledávku do konkursu přihlásil, a tedy že by konkrétně jemu vznikla újma přednostní úhradou pohledávky soudního exekutora, uskutečněnou na úkor majetku náležejícího do konkursní podstaty. Proto nebyl k podání dovolání subjektivně oprávněn.
Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) dovolání přihlášeného věřitele podle ustanovení § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání povinného – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. – je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že při rozvrhu rozdělované podstaty (i) v době před účinností zákona č. 347/2007 Sb. , kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tj. při rozvrhu v době
do 31. 12. 2007, se náklady exekuce uspokojují v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , a proto lze po prohlášení konkursu na majetek povinného uspokojit z výtěžku dřívější dražby pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce (jako pohledávku nákladů řízení vzniklých státu) a teprve zbytek rozdělované podstaty vydat správci konkursní podstaty k použití v rámci konkursního řízení.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu bylo vydáno dne 11. 4. 2007 a o odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 10. 9. 2007, tj. za účinnosti zákona č. 120/2001 Sb. před novelou provedenou zákonem č. 347/2007 Sb.
Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález Ústavního soudu I ÚS 1562/09 ze dne 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobnit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se v rozvrhu při exekuci prodejem nemovitostí uspokojuje ve třetí skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§ 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. ), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru v projednávané věci odchýlit.
Mimo to Nejvyšší soud také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 ).
Jestliže tedy odvolací soud poté, co byl prohlášen konkurs na majetek povinného, rozhodnutím vydaným dne 10. 9. 2007, uspokojil z rozdělované podstaty náklady exekuce, jež připodobnil k nákladům státu, a teprve zbytek vydal správkyni konkursní podstaty k použití v rámci konkursního řízení, postupoval tak v rozporu s uvedeným stanoviskem Nejvyššího soudu ČR i dosavadní judikatorní praxí.
Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) – usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, o. s. ř. o. s. ř. ).
Soudy nižšího stupně jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 , věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu