Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 774/2008

33

Cdo 774/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing. R. M.

, zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, proti žalované

A. P.

, zastoupené JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II, o zaplacení 145.014,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2007, č. j. -73, takto:

I. Dovolání žalobce proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2007, č. j. -73, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. dubna 2007, č. j. -55, v rozsahu částky 10.014, - Kč, tak, že se žaloba zamítá, se odmítá.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2007, č. j. -73, v části výroku, jíž byl v rozsahu částky 95.000,- Kč s 9% úrokem z prodlení

od 22. 8. 2005 do 31. 12. 2006, s 9,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, v každém dalším kalendářním pololetí, v němž bude prodlení dlužníka trvat, změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. dubna 2007, č. j. -55, tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku o nákladech řízení, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. dubna 2007, č. j. -55, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 95.000,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 22. 8. 2005 do 31. 12. 2006, s 9,5% úrokem z prodlení

od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, v každém dalším kalendářním pololetí, v němž bude prodlení dlužníka trvat, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2007, č. j. -55, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 145.014,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce si z nabídky realitní kanceláře Mgr. T. P. vybral byt žalované č. 10 v P., o velikosti 2+kk, o podlahové ploše 52 m2, se sklepem po rekonstrukci o předpokládané rozloze 10 m2, která rozhodla o jeho volbě. Dne 4. 4. 2005 byla uzavřena prostřednictvím uvedené realitní kanceláře smlouva o budoucí kupní smlouvě této bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu a pozemku s tím, že realizační kupní smlouva bude uzavřena do 31. 5. 2005. O sklepu bylo dohodnuto, že jeho výměra bude upřesněna po dokončení stavebních prací a kolaudaci. Na budoucí kupní cenu složil žalobce zálohu ve výši 95.000,- Kč. Dne 23. 5. 2005 a dne 7. 6. 2005 mu byly předloženy návrhy kupních smluv, s nimiž nesouhlasil, neboť v nich nebyla uvedena přesná výměra sklepa. Poté zjistil, že skutečná výměra sklepu bude maximálně 3 m2; po provedené kolaudaci skutečná výměru představovala jen 2,5 m2 a nešlo o zděný sklep, nýbrž o plechovou sklepní kóji. Podlahová plocha bytové jednotky byla taktéž menší oproti původním údajům čerpaným z kupní smlouvy ze dne 16. 12. 1999, kterou žalovaná nabyla bytovou jednotku do svého vlastnictví. Soud prvního stupně uzavřel, že nesoulad skutečné velikosti sklepa oproti původnímu ujištění je podstatný, neboť pro volbu žalobce výměra sklepu byla určující. Jestliže nedošlo k platnému odstoupení od uzavřené smlouvy (dohoda účastníků nebyla tvrzena a dopis žalobce ze dne 13. 8. 2005 odstoupením od smlouvy není) a žalovaná předmětnou bytovou jednotku prodala třetí osobě, zanikl její závazek uzavřít kupní smlouvu pro nemožnost plnění. Žalovaná tak odpovídá žalobci za vzniklou škodu v rozsahu složené zálohy ve výši 95.000,- Kč a částky 10.014,- Kč, představující poplatek stavební spořitelně ve výši 5.000,- Kč, náklady vypracování znaleckého posudku ve výši 4.000,- Kč a poměrnou část zaplaceného pojištění bytové jednotky ve výši 1.014,- Kč. Na základě čl. II. bodu 6. smlouvy má žalobce rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 40.000,- Kč. Obranu žalované, že částku 95.000,- Kč vlastně nemá, neboť byla složena na účet realitního makléře, soud prvního stupně nepovažoval za rozhodnou.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. září 2007, č. j. -73, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na základě shodných skutkových zjištění přisvědčil jeho závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o smlouvě budoucí kupní podle § 50a odst. 1 obč. zák. Zdůraznil, že je-li smyslem takové smlouvy uzavření hlavní (realizační) smlouvy, pak není-li v dohodnuté lhůtě dobrovolně uzavřena, poskytne soud ochranu proti té smluvní straně, která uzavření realizační smlouvy brání. V dané věci měly smluvní strany uzavřít kupní smlouvu do 31. 5. 2005, přičemž žalovaná ve dvou případech vyzvala žalobce k jejímu uzavření ve znění předvídaném smlouvou o smlouvě budoucí. Protože ve lhůtě jednoho roku od okamžiku, kdy marně uplynula dohodnutá lhůta, žalovaná nepodala u soudu návrh podle § 50a odst. 2 obč. zák., toto její právo stejně jako závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí zanikly. Před tímto okamžikem nedošlo ani k zániku závazku podle § 50a odst. 3 obč. zák., neboť nebylo prokázáno, že se změnily okolnosti, z nichž účastníci při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí vycházeli. Podle odvolacího soudu byl předmět koupě v navrhovaných smlouvách určen dostatečně určitě. Výhrady žalobce vůči sklepu nepovažoval za rozhodující, neboť příslušenství prodávané bytové jednotky sdílí osud věci hlavní (bytu) a je nerozhodné, zda a jak bylo účastníky identifikováno. V situaci, kdy žalovaná předmět budoucí kupní smlouvy následně prodala třetímu, stalo se plnění ze smlouvy o smlouvě budoucí nemožným a práva a povinnosti z této smlouvy zanikly. Žalobce se tedy nemůže domáhat žádného plnění založeného dotčenou smlouvou včetně požadavku na zaplacení smluvní pokuty. Mezi účastníky „náhradně“ vznikla odpovědnost za porušení smlouvy o smlouvě budoucí. Podle odvolacího soudu se žalovaná žádného porušení svých smluvních povinností nedopustila, neboť žalobce ve lhůtě vyzvala k uzavření kupní smlouvy v dohodnutém znění a za jemu vzniklou škodu tak neodpovídá.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , žalobce (dále též „dovolatel“) odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost odůvodnění jeho rozsudku

o nedostatku předpokladů odpovědnosti za škodu a nesprávnost právního posouzení věci v otázce předmětu kupní smlouvy. Zdůrazňuje, že byla-li pro jeho úmysl koupit dotčenou bytovou jednotku rozhodující rozloha sklepu, potom nebyl povinen uzavřít navrhovanou kupní smlouvu, jestliže „slibovaná“ plocha (10 m2) neodpovídala tomu, jakou rozlohu ve skutečnosti (po provedené rekonstrukci) sklep měl; až do odstranění tohoto rozporu měl právo odepřít uzavření kupní smlouvy. Dovozuje, že sklep o velikosti 10 m2 nikdy k bytové jednotce žalované nenáležel a tak předmět budoucí koupě specifikovaný ve smlouvě ze dne 4. 4. 2005 ke dni učinění nabídky na uzavření kupní smlouvy „bezvadně neexistoval“.

Za chybný považuje postup odvolacího soudu, který se odchýlil od hodnocení listinných důkazů soudem prvního stupně, aniž dokazování těmito listinami zopakoval. Žalovaná porušila smluvní povinnost, přestože vázána smlouvou, bytovou jednotku prodala třetí osobě a tím způsobila zánik závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí.

Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení, se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. , dále jen „ “), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Vymezuje-li při splnění zákonných podmínek jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [ ].Vzhledem k tomu, že předmětem řízení bylo několik nároků se samostatným skutkovým základem (vrácení zálohy ve výši 95.000,- Kč, náhrada škody ve výši 10.014,- Kč a smluvní pokuta 40.000,- Kč), je zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem, jimž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že v rozsahu částky 10.014,- Kč byla žaloba zamítnuta, odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena podle , aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše jednotlivých plnění přesahuje částku 20.000,- Kč. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozsudku je dovolání bez dalšího přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl [ a ]

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba byla v rozsahu částky 95.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení zamítnuta (výrok o částce 40.000,- Kč představující požadavek na zaplacení smluvní pokuty podle obsahu - - nebyl dovoláním napaden), je přípustné podle

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že odlišně hodnotil listinné důkazy provedené soudem prvního stupně, aniž je v rámci odvolacího řízení zopakoval; řízení tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Tato dovolací výtka neobstojí.

Především je třeba říci, že podle není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může dokazování opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může v odvolacím řízení doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku; povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazu přitom určuje možnost odvolacího soudu přijmout jiné hodnocení spolehlivosti důkazu než soud prvního stupně. Výtku dovolatele nelze akceptovat, neboť odvolací soud z listinných důkazů učinil totožná skutková zjištění jako soud prvního stupně (viz odst. 4. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 4. odst. 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) o tom, co bylo obsahem smlouvy o smlouvě budoucí (viz čl. I. bod 1 a příloha č. 1); nejde tedy o vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ písm a) ].

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalobce v nesprávném závěru o neexistenci jeho práva na vrácení částky 95.000,- Kč, jež složil jako zálohu na cenu budoucí koupě.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck ve svazku 2/2001 pod č. C 107, vyslovil právní názor, že dostatečným právním důvodem k poskytnutí zálohy na budoucí koupi je i příslib budoucího úplatného převodu vlastnictví k nemovitosti. Jestliže se zamýšlená koupě později nerealizovala, záloha se stává bezdůvodným obohacením ve chvíli, kdy odpadl právní důvod, na jehož základě (budoucí) kupující plnil (budoucímu) prodávajícímu, tedy kdy (budoucí) prodávající odmítl nemovitosti prodat, popř. vytvořil stav, z něhož je zřejmé, že koupě již nebude realizována.

V posuzovaném případě měla platba žalobce s ohledem ke všem okolnostem případu charakter zálohy na kupní cenu (§ 498 obč. zák); žalovaná se tak v situaci, kdy v důsledku následné nemožnosti plnění podle § 575 odst. 1 obč. zák. zanikl závazek uzavřít kupní smlouvu, na úkor žalobce (v rozsahu složené zálohy na budoucí kupní cenu) obohatila plněním z právního důvodu, který odpadl. Jeho nárok na vrácení poskytnutého plnění není tedy nárokem na náhradu škody podle § 420 odst. 1 obč. zák., jak chybně dovodily soudy obou stupňů, nýbrž požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle , správný. Nejvyšší soud proto podle

věty druhé za středníkem napadené rozhodnutí zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i s přihlédnutím k požadavku dvouinstančnosti řízení, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla (v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto rozsudku) vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V dalším řízení soud nepomine zabývat se procesní obranou žalované, která proti požadavku na vrácení částky 95.000,- Kč jako vyplacené zálohy postavila požadavek

na zaplacení smluvní pokuty ve stejné výši.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu