Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2667/2016

33 Cdo 2667/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně O. R., zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, proti žalovanému B.R., zastoupenému JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída 335/12, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2016, č. j. -75, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2015, č. j. -34, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný, neboť na základě platné dohody měl žalovaný povinnost spornou částku vrátit do 30. 6. 2012. Nemohlo tak dojít k promlčení práva podle , (dále jen „obč. zák.“), neboť promlčení podléhá režimu obč. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 1. 2016, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Mimo úvahy soudu prvního stupně stručně odůvodnil, proč částku 100.000,- Kč nepovažuje za zálohou na kupní cenu obchodního podílu. Přisvědčil přitom závěru o délce promlčecí doby vycházejícímu z ustanovení § 101 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost spojuje s tím, že se odvolací soud při řešení otázky práva na vrácení zálohy poskytnuté v souvislosti s prodejem obchodního podílu, který se nerealizoval, a při posouzení promlčecí doby práva na vrácení takové zálohy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudky ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , a ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. . Z těchto rozsudků totiž plyne, že takový požadavek je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním, jehož právní důvod dodatečně odpadl. Dovolatel prosazuje názor, že skutkový závěr o existenci dohody „nemá oporu ve spise, ani v příslušných ustanoveních obč. zák.“

Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle v řešení otázky nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které měl odvolací soud posoudit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť prosazuje (skutkový) závěr, že sporná částka byla zálohou na budoucí kupní cenu; soudy obou stupňů přitom dovodily, že povinnost vrátit spornou částku plyne z dříve uzavřené dohody.

Z tohoto důvodu nemohou závěry shora citovaných rozhodnutí dovolacího soudu dopadat na nyní souzenou věc, a není tak dán předpoklad přípustnosti dovolání podle pro rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. října 2016

JUDr. Václav Duda

předseda senátu